Vítejte na stránce strix.websnadno.cz v sekci

PCHK-SLOVNÍČEK, ČLÁNKY K  TÉMATŮM 

-ČLÁNKY PRO  MLADÉ  PŘÍRODOVĚDCE V  ZOO PRAHA 

SLOVNÍČEK ODBORNÝCH  VÝRAZŮ  Z  OBLASTI  ZOOLOGIE, BOTANIKY, EKOLOLOGIE, MYSLIVOSTI A POZAPOMENUTÝCH  SLOV SOUVISEJÍCÍ  S PŘÍRODNÍMI  VĚDAMI JE ZDE. LlISTUJTE, PROSÍM, SMĚREM  DOLŮ...

 

    Slovníček zoologických, botanických,mysliveckých a ekologických

výrazů

průběžně sestavuje Pavel Švec

Do slovníčku budu postupně přidávat jednotlivá hesla dle jejich používání v tématech týdne. Bez některých se nelze v přírodovědě obejít a k biologii tudíž patří). Rozhodl jsem se spojit několik přírodovědeckých oborů, abych zvláštní, odborné výrazy přiblížil vám, milovníkm přírody. Bylo by to prostorově náročnější mít zvlášť ekologické, botancké, či myslivecké pojmy a tak bude vše řazeno abecedně v jednom velkém slovníku Myslivecká mluva, jak se někdy tradičně poněkud zvláštnímu jazyku myslivců a lesníků říká, a tak často obohacuje aktivní slovník přírodovědců, lidí, kteří mají rádi přírodu a zvířata či zvěř. Hesla budou označena zeleně, protože se jedná o specifické výrazy, tudíž je takto oddělím.Myslivecká mluva patří do kulturního verbálního dědictví naší vlasti. 

A

agregace, nakupení organismů, akumulace, na ohraničeném místě bez vzájemných vztahů (např. navátým větrm na závětrném místě, potok, řeka při povodni zažene živočichy do klidné zátočiny apod.)

amfibický, žijící ve vodě i na souši, většinou se uvádí např. u  obojživelníků, vážek, komárů...tj. živočichů, kteří mají počáteční vývoj ve vodě a jako dospělci žijí na souši

antropogenní, stav, vliv, vyvolaný člověkem

areál, oblast zeměpisného rozšíření taxonu (druhu, rodu, čeledi apod.) na zemském povrchu

aréna, obvykle zápasiště pernaté zvěře... bažantů, tetřívků, koroptví

arenikolní ž., živočichové žijící v písečném biotopu, pískomilné organismy

anabioza, klidový, latentní stav organismů, vyvolaný nepříznivými podmínkami prostředí ( nedostatek vody, snížení teploty)

arborikolní živočichové a rostliny, ž. žijící na stromech (veverky, v tropech hadi, žáby apod.)

aspekt, vzhled společenstva, charakteristický vzhled, který modeluje příroda (tažní ptáci na hnízdišti, kvetení rostlin, opad listí, sníh v zimě, to jak příroda vypadá typicky v daném období atd. Zjednodušeně můžeme a. rozdělit na jarní (vernální), letní (estivální), podzimní (autumnální) a zimní (hiemální). Dělení je ještě složitější, ale toto zatím stačí, ne?  ***  Zimní aspekt, hiemální a. (XI.-III.), předjarní, praevernální (čti prévernální) a. (III.-IV), jarní, vernální a. (V.-poč. VI.), letní, aestivální (čti estivální) a. (střed VI. střed VII.), pozdně letní, serotiální (čti serociální) a. ( střed VII.-střed IX.), podzimní, autumnální a. (IX.-X.)

allochtonní výskyt, výskyt organismu na nepůvodní místě, kde by správně neměl být, u nás např. nutrie, psík mývalovitý, norek americký, netýkavka žláznatá, akát, zlatobýl kanadský.... Mnohdy tyto organismy působí značné škody v ekosystémech a i ostatním tvorům

autochtonní výskyt, výskyt organismu na původním stanovišti, na přirozeném areálu rozšíření

autumnální aspekt,  podzimní vzhled přírody, kalendářně ohraničený cca září -pol. listopadu, podle zeměpisné šířky daného místa

B

bakání i bekání, hlas znepokojené zvěře srnčí nebo jelení, bákání, bákat

barva, krev zvěře a loveckých psů

biodiverzita, druhová rozmanitost

biotop, stanoviště, sídliště, místo, v němž žije společenstvo organismů. B. ovlivňují podmínky podnebí a podmínky půdní i vlivy organismů. B. jsou terestrické (pozemní), vodní (akvatické), lesní (smrčiny, doubravy, listnatý les, smíšený les, lužní les, , luční, polní , skalní, kamenných sutí... atd      

bobřík pižmový, starší název pro ondatru pižmovou

botanika, nauka o rostlinách

buřeň, lesní "plevel"

C

Č

černá zvěř, divoká prasata

červená zvěř, parohatá vysoká zvěř, která má v létě rudohnědou letní srst (jelení, srnčí, daňčí zvěř)

čiplenka, mladá laň nebo srna

D

diurnální , denní aktivita zvířete

domestikace, "zdomácnění" divokých zvířat, zušlechťování domácích zvířat člověkem  z původních divokých druhů k hospodářskému užitku. Zvíře, které je domestikováno, "musí" splňovat několik podmínek. Nesmí být potravní specialista, musí mít silný stádový či smečkový pud (lépe se ovládají člověkem). Člověk změnil zvířata jak fenotypově tak genotypově.

E

echolokace, orientace živočichů v prostoru vysíláním zvukových ultrazvukových signálů a zachycování jejich odrazu od stěn, překážek, kořisti ( netopýři, rejsci, delfíni)

ekologie, nauka o vzájemných vztazích mezi organismy a jejich životním prostředím (E. Haeckel, 1869). Nauka o struktuře a formě přírody (Odum, 1963). Ekologií je také několik "druhů". Přátelé, tak už ne tříděný odpad a výfuky vozů!

ekoton, hraniční území mezi dvěma či více biotopy, např. mezi polem a loukou, mezi lesem a pastvinou. E. je druhově hodně pestrý, protože se tam stýkají organismy z hraničních území 

entomologie, nauka o hmyzu

etologie, nauka o chování zvířat, nauka o jejich životních projevech, instinkty, pudy, učení. Etogram - určitý sled chování v dílčím chování živočichů, často zobrazovaný ilustracemi (rozkreslené fáze toku, konfliktního chování, rodičovské péče apod, podrobný popis určitého chování

estivace, letní spánek, snížení životních projevů během suchého  a teplého léta (u hlodavců, poloopic,  pouštních plazů). U rostlin opad listů, přežívání diaspor ( část rostliny zajišťující vznik nové rostliny, např semena, plody)

 F

-fágní, viz heslo -vorní

fauna a flóra, živočichové a rostliny

firn, zledovatělý sníh, pro mnoho živočichů velice nepříznivý, sníh, který se táním a opětovným zmrznutím přeměnil ze sypké do zrnité struktury

fenologie, součást ekologie, nauka o závislosti životních projevů rostlin  a živočichů na změnách počasí, ročního období a prostředí. Studuje jednotlivé fenologické fáze (fenofáze), jejich začátek, trvání i konec ve vztahu ke konkrétnímu datu. Zjednodušeně: sleduje se např. období rašení, první květy v přírodě, počátek olistění... první hmyz v přírodě, přílety a odlety ptáků, počátek a konec hnízdění, zkrátka zapisování a sledování projevů v přírodě a zápisy se pak porovnávají s jednotlivými sezónami.

fenotyp, vzhled, též habitus organismu, nebo-li jak organismus vypadá na povrchu těla

fytofagie, živí se rostlinnou  potravou v živém stavu nebo na rostlinách cizopasí. 1. býložravci (herbivoři, herbivorní druhy), fytoepisiti), 2.rostlinní cizopasníci (fytoparaziti). Př. graminivorní, žere trávy, lignivorní, žere dřevo, fungivorní, žere houby, fruktivorní, žere ovoce a plody, pollivorní, žere pyl, herbivorní, žere vyšší rostliny, bryofágní, žere mechy aj.

G

genotyp, soubor všech dědičných vlastností organismu

graminivorní, živočichové konzumující výhradně trávy (býložravci,)

granivorní, živočichové konzumující semena (pěnkavovití ptáci, potemníci, pilousi)

H

habitus, vzhled, podoba, obvykle se používá při srovnávání

heliofilní, živočichové  a rostliny milující slunce

holá zvěř, zvěř bez parohů, samice a mláďata jelenovitých

honcování, honcovat, páření zajíců a králíků

hrabánky, hraby, místo, kde si vysoká zvěř odhrabává sníh či staré listí, aby se dostala k potravě

CH

chionofobní,chionofirní, chionofilní, organismy nepřizpůsobené sněhové pokrývce, přežívají na sněhové pokrývce, vysoce adaptované organismy.Viz text Živočichové a sníh

chrutí, páření divočáků  a jezevců

chvostky, štětičky na konci slechů rysa a veverky

I

ichtyologie, nauka o rybách

imago, dospělec u hmyzu, pohlavně dospělí

J

jistit, o zvěři která dává všemi smysly bedlivý pozor

K

kanibalismus, vzájemné požírání jedinců vlastního druhu... kronismus, požírání vlastních mláďat, kainismus, požírání jedinců navzájem, časté u  dravců, kdy zpravidla starší a silnější mládě zabije mládě slabší, většinou u velkých dravců, např. orlů

kaňkování, samice šelem lasicovitých, psovitých kočkovitých v době páření kaňkují, tj. vypouštějí z přezky barvu

kelka, ocas kopytníků, medvěda a bobra

klektáky, krátké kly ( špičáky divočáků, zbraně), kňourů v horní čelisti, od klektati, tj. cvakat zuby rozzuřeného kňoura (samec divočáka)

kleptoparazitismus, zlodějské získávání potravy. Jsou druhy živočichů, které se živí tím, že co mohou, to ukradnou někomu jinému. Fregatky, ptáci z řádu veslonohých, se takto živí až z 80 procent. Sledují ostatní ptáky a létají za ním tak dlouho a otravují, až jim opeřenec raději kořist přenechá. Podobně se chovají i naši rackové. Také krkavcovití ptáci kradou u velkých šelem kořist, stejně jako šakali

klimax, vrcholné  stádium  sukcese rostlinného  společenstva, mají  největší  biodiverzitu, nebo-li druhovou  rozmanitost, nejvíc potravních  vazeb, proto i  největší  stabilitu a produkci. O klimaxu  se nejčastěji  hovoří  v souvislosti  s lesy. Prales je klimax

konzumenti - organismy spotřebovávající přírodní zdroje, které byly před tím vyprodukovány jinými organismy ( consumere - strávit, lat.)

krepuskulární, k. aktivita, soumračná aktivita živočichů, tj. po západu  slunce

kryt, úkryt zvěře, útulky a porostliny, kam se zvěř schová

L

lizák, jazyk spárkaté zvěře a šelem

letnina, usušené listí  a větévky listnatých dřevin ke krmení zvěře, i v zoo to používáme

M

mammaliologie, nauka o savcích, někdy též teriologie

markazíni, selata divokých prasat

matěj, žetovný výraz pro zajíce, též  janek

migrace, stěhování, migralita, toulavost, migrace je podmíněna potravně, klimatickými podmínkami, rozmnožováním, emigrace, odstěhování, imigrace, přistěhování

monofágie, univorie, velmi úzká potravní specializace, živočich využívá jen určitý druh potravy. Většinou fyto-  a zooparaziti, četné housenky motýlů, mšice, 

N

nekrofágie, živí se již mrtvými živočichy. Nekrofágové jsou hyeny, supi, hrobaříci

nivální, subnivální, supranivální, sněžný, pod sněhovou pokrývkou, nad sněhovou pokrývkou

nokturnální, noční život zvířete

O

obnova, čerstvě napadaný sníh

obřitek, bělavá až bílá skvrna kolem zadku jelení, daňčí a srnčí zvěře

obzorka, dalekohled, též i skla

ochoz, stopní dráha, po níž srstnatá zvěř pravidelně přechází

oligofágie, o trochu větší potravní spektrum, např. obaleč dubový požírá na různých druzích dubů rodu Quercus

ornitologie, nauka o ptactvu

P

pantofágie, omnivorie, tak tihle žerou vše, živé, mrtvé, malé,velké...Typický náš pantofág je třeba jezevec nebo potkan 

páráky, dlouhé kly, zbraně, divočáků ve spodní čelisti

parazit, cizopasník, napadený jedinec parazita přežije, jejich napadení je sice pro hostiltele škodlivé  a nepříjemné, ale napadení přežije. Např. klíště, střečci (Diptrea), veš, blecha. Rozeznáváme ektoparazita - žije na povrchu těla (klíště) a endoparazita, žije uvnitř těla (tasemnice). Vytváří se těsné spojení mezi parazitem  a hostitelem. U rostlin  máme pojem fytoparaziti. Ektoparaziti u rostlin  jsou mšice, , červci, endoparaziti minující hmyz - hmyz tvoří miny (podkopěnky, hyponomy) - larvy takových druhů živočichů vyžírají v listech chodbičky aniž by byly porušeny povrchové epitely listu, tj,"spodní  a vrchní deska" listu. Často pak vidíme uvnitř listu zakroucené chodbičky a někdy i trus v tunelu, které tam endoparazit zanechal. Znáte jírovec maďal (kaštan) a kíněnku Cameraria ohridela? (čti kamerária ohridela). To je typický příklad minujícího hmyzu.

parazitoid, hostitel napadení parazitoidem nepřežije, což je základní  a důležittý rozdíl mezi parazitem  a parazitoidem. Nachází se u hmyzu, havně u Diptera  a Hymenoptera. Typický příklad je lumčík žlutonohý ( Apanteles glomeratus) a bělásek zelný ( Pieris brassicae). Čti Apantelés glomerátus a Pijeris brazicé. Lumčík naklade do těla housenky vajíčka a pak se larvy živí tělní tekutinou housenky. Housenka je živá až do doby, kdy se larvičky lumčíka prokoušou na povrch těla housenky a tam se pak lumčíci zakuklí.

paše, paša je nesprávně!, pastva, zvěř jde na paši, nikoli na pašu

pírko, ocas u zajíce, králíka, ale i divočáka

plná,  samice drobné i vysoké zvěře, která je gravidní, březí, obtěžkaná, těhotná

pobytové značky zvířat - tím  rozumíme stopy, které  zvíře po sobě v terénu zanechá. Nejznámější  jsou  stopy v blátě, sněhu, písku, otisky kopyt, tlapek a pařátů. Dále jsou  to  hnízda ptáků, hnízda hmyzu a savců, okousané  větve, požerky např. lýkožroutů. Trus a vývržky. Zbytky po  ulovené  kořisti masožravců. Zbytky po konzumaci  rostlinné  potravy. Podle nalezené  skořápky vejce ptáků  poznáme zda se vylíhlo  mládě, či  vejce vypil  ježek, rozbila vrána...

polyfágie, multivorie, potrava je složena  z četných druhů živočichů či rostlin. Např. káně lesní (Buteo buteo) loví hraboše, myši, menší ptáky, ještěrky, hmyz

predátor, lovec, predace, dravý způsob života, živočich vyhledává a loví potravu

producenti - primární producenti, organismy (autotrofní zelené rostliny), které stojí na prvním místě každého potravního řetězce (producere - vytvořit, čerpat odněkud, lat.)

prokryptické zbarvení, maskovací zbarvení živočichů

přesadit, přeskočit, přeskočit cestu, potok, příkop

přezka, vnější pohlavní ústrojí samic dravé zvěře srstnaté a fen loveckých psů, vagina

R

reducenti - nebo-li rozkladači, destruenti - houby a mikroorganismy, uskutečňující rozklad biologických organických látek odumřelých organismů na výchozí látky anorganické (reducere - uváděti zpět, vraceti někam, lat.)

reintrodukce, repatriace, znovuzavádění, znovunavracení živočichů  a rostlin ze záchranných chovů zpět do přírody. Vhodnější termín než reintrodukce je repatriace - návrat, navrácení zpět do původní vlasti

S

skolení, hlasový projev lišáka, ale i lišky, v době kaňkování

sociální, společenský, sociální hmyz, včely, vosy, mravenci, termiti. Vrcholným stupněm sociálního chování je eusociální chování, např. včely mají tak složité chování, že spadá do samostatné kategorie

soliterní, jednotlivě žijící, např. soliterní včely si nestavějí společné hnízdo a nemají vyvinuté společenské chování, soliterně rostoucí strom je osaměle stojící strom v krajině

stenofágní formy živočichů., jen na určitý druh potravy, euryfágní formy živočichů. potravní spektrum dosti široké

sukcese, vývoj  a změny ve složení  společentvech v ekosystému. Začíná např. obnaženou  půdou, kde zprvu  vyrostou  mechy, pak  nenáročné trávy a byliny, pak  první  stromy a keře a nakonec na tom  místě vyroste les, který  končí  klimaxem, nebo-li pralesem

svírák, huba zvěře spárkaté

Š

šoulačka, šoulat, chodit po lese, po honitbě za účelem kontoly revíru či být na lovu, tzv. šoulačce, kdy se zvěř loví za opatným slíděním a stopováním,  přeneseně - pozorovat zvěř za chůze, jen tak se procázet zvolna lesem, polem, krajinou

šprk, též smola, výměšek ze slepého střeva tetřevovitých, je to taková zelenočerná hmota, lesklá

T

teritorium, území, které si jedinec, tlupa, rodina, skupina hájí proti cizím říslušníkům vlastního druhu. T. je hájeno značkováním -  chemickým (pachy, moč, výměšky žláz) , akustickým (řev lva, zpěv ptáků), visuálně (nápadné, okázalé chování, u některých antilop)

U

újeď, mysl., usmrcená zvěř předkládaná k přilákání škodné zvěře, dnes i jako přikrmování vzácných živočichů v tuhých zimách, např. orlů mořských v jižních Čechách, rysů na Šumavě apod.

V

vernální aspekt, jarní vzhled nějakého společenstva, např. lužního lesa, louky apod. Prarevernální aspekt, předjarní vzhled, zhruba březen 

-vorní,  -fágní, koncovky znamenající -živící se. Např. zoofágní, živí se jinými živočichy, fytofágní, živí se rostlinnou potravou,apivorní, loví včely, fruktivorní, požírá ovoce, koprofágní, živící se trusem, radicivorní, živící se kořeny, oddenky rostlin (larvy chroustů - ponravy, larvy kovaříků - drátovci, mnohé larvy much... naše babičky nadávají na potvory škůdce, my mladí přírodovědci máme radicivorní živočichy  atd.

vsuk -  ústí  nory lišky

výpraš, výkaly drobné prnaté zvěře

Z

zatáhnout, o zvěři, která jde v klidu do krytu

zoocenóza, fytocenóza, společenstvo živočišné, společenstvo rostlinné, cenóza, společenstvo organismů, např. zoocenóza listnatého lesa je společenstvo všech živočichů v lese, můžeme skládat i složeniny, např, ornitocenóza parku je soubor všech ptáků v daném parku  

zoofagie, živí se těly jiných živočichů, které požírají celé, po částech nebo některé jejich orgány. 1. dravci (karnivoři, zooepisiti) s potravním vztahem dravec-kořist, 2.živočišní parazité (zooparaziti) ve vztahu cizopasník-hostitel. Př. entomofágní, žere hmyz,myofágní, žere drobné hlodavce, ichtyofágní, žere ryby, myrmekofágní, žere mravence, hemofágní, pije krev

zvěř, zvířata myslivecky obhospodařovaná, např. černá zvěř, červená zvěř, srnčí zvěř, pernatá, srstnatá drobná

zvíře, jakékoliv divoké zvíře, tvor, zpravidla z tříd plazů, obojživelníků, ptáků  a savců. Ale  v textech knih  či časopisů se občas objeví , že i vosa či pavouk je zvíře... 

zradit, poplašit zvěř neopatným počínáním, zvěř pak je zrazená a kolikrát nevyjde na stejné místo po několik dní

Poznámka: ZELENĚ JSOU  NAPSANÉ  MYSLIVECKÉ  VÝRAZY.

Něco  málo o lektorech  PCHK

Pavel ŠVEC (1974), hlavní vedoucí a zakladatel myšlenky  přírodovědných kroužků v ZOO PRAHA, velký nadšenec do přírody, člen ČSO, chovatel v ZOO PRAHA, autodidakt všeho druhu, malíř, hlavně krajin, květin a hmyzu,  vše dělá s nadšením a láskou. Kroužky si přál založit proto, že mu vadí opomíjení biologie a přírodních věd a trápí ho, že děti nepoznají základní druhy živočichů  a rostlin a není mu lhostejný stav přírody. Proto má rád osvětu, aby se postoj k přírodě mezi lidmi zlepšil.

Klára VESELÁ (1988), učila rok v čakovické škole obor Chovatel cizokrajných zvířat odbornou praxi v ZOO PRAHA, rok vedla pchk s Pavlem Švecem, aby se "do toho dostala", nyní v zoo dělá na chovech u OPO (oddělení programu  a obsahu, dříve mnohem srozumitelnější VVO, výchovně vzdělávací oddělení, to je vzdělávací oddělení,  výborně se zhostila naplnění druhého slova v názvu kroužku - chovatelský... a... má vlastní Činčila klub

Bc. Tereza LAIFROVÁ (1989), studentka VŠ ČZU v Praze, FAPPZ, zájmové chovy a IVP, v rámci celoživotního vzdělávání Učitelství odborných předmětů SOU a učilišť, dodělává si Pedagogické minimum, má velice ráda práci s malými dětmi, na pchk v ZOO PRAHA chodí od založení, aby získala zkušenosti, poznala strasti a slasti práce s dětmi, vydatně nám (mně) pomáhá s administrativou a při výpravách, hromadných akcí, děti jí milují a ona je, má zkušenosti s chovem domácích zvířat, členka ČSO. Nyní v zoo pracuje na chovech na OPO.

 DENÍK - je to odraz a obraz  PŘÍRODOVĚDCE

Deník  nám  slouží k tomu, abychom  do  něho  uvedli zajímavé  a podstatné záznamy z výpravy, z vycházky, z procházky s rodiči. Ne vše nám v hlavě zůstane, stále platilo, platí  a platit bude – co  je psáno, to  je dáno.  Já se inspiroval ke psaní svých deníků Burianovým filmem Cesta do  pravěku a také kdysi v ornitologickém kroužku. Tedy, naučme se psát správně  terénní deník... 

Datum:  Ve formě dd-mm-rr. Např. 19. září 2014

Čas:  Od – do jsme venku, v kolik jev pozorujeme. Např. Na výletě od 10:00-18:00 hod.  Orlovec říční ve Vlíněvsi, 12:50 hod.

Počasí:  Buď vypsat slovy, nebo  užít meteorologických  značek. Ty jsou  možná  lepší. Uváděj  i  teploty vzduchu. Např. zataženo, 15 stupňů, bezvětří, občas přeháňka

Lokalita:  Kde živočicha  či rostlinu pozorujeme. Uvedeme i nejbližší pomístní  název, ves či  město. Zjistíš to podle mapy. Např. V Kačenách, V Lužkách, PP Na Oboře

Itinerář: Cestovní  deník z výletu, procházky, výpravy. Např. ve formě: Mělník-Rybáře-Hořínský  park-zdymadla-Mrkvice-Vrbno- okruhem  zpět, 12 km.

Forma psaní: Záleží  na tobě. Buď si zvolíš slohové  provedení nebo v bodech. Důležité  věci podtrhni, vybarvi. Např: Orlovec říční krouží nad pískovnou  Vlíněves. Pozoruji  ho na lovu. Létá lehce nad hladinou  jezera, občas se snese k hladině, pak  se třepotá  na místě jako  poštolka a vrhá  se do  vody. Je to  kouzelný pohled. Chytil  rybu, asi  kapra...13:25 – 13:50 hod. Nebo – orlovec říční, loví, kol 13:30 hod

Ostatní náležitosti deníku: Také  záleží  na pisateli  deníku. Pak  je deník  o mnoho  zajímavější a v budoucnu  vás vtáhne do  historie...To  je počtení! :)).  Dobré  je vypsat si jízdní řád, otevírací doby hradů, zámků, skanzenů, museí, zoologických či botanických  zahrad. Zajímavosti  z dokumentárního  filmu, třeba o  něm  nám popovídáš na PCHK. Můžeš nakreslit i  mapu kudy na výpravě jdeš. Zajímavosti  z místa. Zajímavost z okolí. Usnadní  vám to  plánování  dalšího  výletu. Zoologické, botanické, historické. Cizí  slovo. Výrok, třeba z knihy. Např. Navštívil  jsem  PP Na Oboře. Jedná  se o  zbytky pastvin a... najdeš si  v mapě i  na internetu vše co o té  přírodní  památce píší, co  tam  roste a žije... Tím se něco i  naučíš.  Např. lokalita je..., Např.  vlak jede v 16:30, při  jednosměrná  vycházce. Ani  nevíte, jak  se vám to  bude hodit

Čím psát: Čímkoliv, nakonec zjistíte, že obyčejná  tužka je nejlepší :)). Ořezat se dá  nožíkem a píše dál... A píše téměř na vše...

Mnoho  zábavy s deníkem. Je to  váš přítel, vaše hlava -  váš obraz přírodovědce. VÁŠ PAVEL ŠVEC alis Pája Puštík

Co  si  vezmu  s sebou  do přírody – příprava na půldenní či  jednodenní výpravu

... to je ze všeho  nejdůležitější. – vydej  se za nějakým cílem. Pamatujte však, že i když jdu  za určitým  cílem, považuji  za moudré  ho  změnit, narazím-li  náhodou na nějakou  zajímavou  věc. Kdo  lpí  na svém  plánu  jenom  proto, že s ním  vyšel, i když se ukáže, že není  zdaleka nejlepší, je nejen  nemoudrý, ale hloupý a tvrdohlavý.

Ernest Thomson  Seton

1)      Naplánuji  výpravu. Sám pro  sebe nebo  i  rodičům. Tatí, mamí, můžeme jít tam  a tam... ? Chtěl  bych  navštívit tuto  část za naší  vsí, tuto  rezervaci, tuto  zoo...

2)      Dobrý  pohodlný  batoh. Měl  by mít bederní pás, nenápadnou  barvu. V jedné  kapse mít připravenou  reflexní  pásku v případě pochodu  za tmy. Dá se hned připevnit v případě potřeby na batoh či  oblečení. Pozor! Přes den  svítí  od slunce a plaší  zvířata!

3)      Zabalím se... a co si zabalím do batohu na jednodenní terénní poznávací výpravu : vhodné oblečení nenápadných  barev ( zimní  bunda je v létě nesmysl stejně jako  pláštěnka v zimě v minus dvaceti)). Oblečení pohodlné a takové, že když se ušpiní a rozbije, tak to nemá moc vadit. Dobré pohodlné boty. Ve zcela nových botech  si  zkazíte vycházku. Svačinu, pití. V zimě horký čaj. Energetickou  tyčinku, kousek  čokolády. Krabičku  KPZ. Dezinfekci. Kapesní  nůž. Lupa. Dalekohled. Atlas rostlin, brouků, ptáků, motýlů- samozřejmě ne vše, ale vezmeme to, co nás zajímá. Mapa. Nejlépe KČT 1:50 000, nebo  ještě lepší 1:25:000. pokud jedu  na kole, je dobrá 1:70 000 (tak  snadno z ní  nevyjedeš :))). Zápisník a psací či  kreslící pomůcky. Menší  finanční  obnos. Fotoaparát. Telefon. Igelitové  pytlíky či  tašky. Výborná věc jak uchovat zápisník, knihy a oblečení  suché při  nenadálé průtrži.

4)      Nadšení a radost z pobytu  venku. Naplánuj vše do detailů. Ne vždy to  vyjde, ale pak  tě nic nevyvede z míry. Jsi  připraven! Ovšem – něco  mimo plán, to  je dobrodružství! A ze zkušenosti  vím, že toho  nejvíce vidím a zažiji, mám ze všeho  větší  radost, když se odchýlím od plánu.

Šťastný  návrat a deník (zápisník)  plný zajímavostí, které  nám  řekneš na kroužku!!!

Váš Pája Puštík

CHOVATELSKÝ DENÍK

1) Datum – je důležité dělat si záznamy s přesným datem i rokem ve tvaru  dd-mm-rr, např: 12.5.2014.  Pokud Vám začne třeba rodit zvíře a vy máte štěstí ho při tom pozorovat, můžete si zapsat i časový údaj, jak dlouho porod třeba trval

2) Druh zvířete – je důležité zapsat přesně druh zvířete. Uvedeme rodové i druhové jméno, to znamená, např. želva stepní, protože pokud by jste měli napsáno pouze želva , tak z toho nikdo nepozná o jaký druh se přesně jedná. A zda –li  jde o želvu vodní nebo suchozemskou.

3) Zapište i „osobní“ jméno zvířete, pokud ho má či jeho označení, např. číselné nebo  písmenem. Je důležité svá zvířata umět rozeznávat, pokud jich máte víc. Když máte jednu andulku tak  je to  jedno, zkrátka andulka Mařka, ale když jich máte dvacet, už je od sebe nerozeznáte. Proto se ptáci označují třeba barevnými kroužky, které se dávají  na pařátky -běháky. Každý správný chovatel by měl vědět jak své svěřence mezi sebou  rozeznávat. Protože dělat záznamy o zvířeti, které ani nejsem schopen identifikovat, jsou nevěrohodné, nedostačující, neprofesiální.

4) Datum pořízení a datum narození zvířete. Jméno chovatele, od kterého zvíře mám. Případně uvedeme i kontakt na chovatele pro všechny případy, když si  nebudeme vědět rady

5) Váha zvířete ( pokud lze zvíře zvážit  )

6) Krmení – můžete si zapisovat co jste zvířeti podali za krmení, kolik jste mu toho dali během  dne, zda krmení jedlo nebo ho odmítalo. A když jste nějakou složku krmné dávky pozměnili za jinou alternativní  stravu, tak zda to zvíře uvítalo či odmítalo…

7) Pokusy – myslí se tím nenásilné!!!! Třeba zkusit zda králík dává přednost růžové misce před bílou ačkoli je v obou stejné krmení . Co se pokusů týká tak fantasii se meze nekladou a je důležité zapsat si průběh pokusu a výsledek! Jedině tak má pokus cenu.

8) Vzhled chovatelského zařízení, teplota , vlhkost - do deníku si můžete kreslit jak jste obohatili své chovatelské zařízení , v čem je to nové lepší atd . Co se týká vlhkosti a teploty, tak to jsou faktory, které si  měl hlídat hlavně každý chovatel plazů, protože to jsou klíčové faktory pro zdárný vývoj těchto zvířat

9) Je důležité rozmyslet si , za jakým účelem deník chcete vést …. Zda ho budete zapisovat denně pro kontrolu s údaji o krmení zvířete, váze, atd … nebo zda zapíšete pouze když bude nějaká nová událost ( příchod nového zvířete, změna v chování zvířete , porod, úmrtí, nemoc).

Toto je pouze orientační návod jak může Váš deník vypadat a co může obsahovat. Jinak bude vypadat deník chovatele hmyzu a jinak chovatele koní . Je jen na Vás jakou cestou se vydáte, ale vězte, že každý opravdový chovatel, který to s chovem zvířat myslí vážně, si vede svůj osobitý deník. Do deníku můžete kreslit, vkládat fotografie, cokoli Vás jen napadne. Fantasii se meze nekladou... Chovu  zdar!

Vaše Klárka Veselá-Pokorná

Přírodovědné kroužky v ZOO PRAHA pro školní  rok  2014/2015

(krátká  anonce na pchk 2014/2015)

Pražská zoologická zahrada otevřela v roce 2010 přírodovědně-chovatelské kroužky (PCHK) pro děti  a mládež. V letošním školním roce 2014/2015  pokračují  již 5. ročníkem. Mají oslovit hlavně ty děti, které mají přírodovědné sklony, které milují  přírodu, pohyb v přírodě a dovedou  se nadchnout pro vše  krásné, co  nám příroda dává. Jsou určené dětem, které

-          chodí rády do přírody a v ní se dívají  na to  co leze, skáče, létá, běhá

-          rády něco  chovají či  by chovat chtěly

-          rády zkoumají  a pátrají  v přírodě i  v knihách po přírodovědných zajímavostech

-          se zajímají o  zoologickou zahradu a jiná  chovatelská zařízení

-          chtějí  chránit přírodu a organismy

-          se nebojí  psát přírodovědný deník...

  -        jsou zapálené pro  tento  obor lidského  poznávání 

  -  dívají  se na přírodopisné snímky v  TV, často  o  nich  na schůzkách  mluvíme a rozebíráme je

Programy: Výuka probíhá venku  i  v klubovně, záleží  na počasí  a obsahu  schůzky. V přírodovědné části probíráme jednotlivé  skupiny zvířat, jejich biotopy, vyprávíme si o  jednotlivých přírodních  prostředích jako je les, louka, sladké vody, pouště apod. Hovoříme i  jednotlivých ročních obdobích, jak  na ně reagují organismy.V části  chovatelské  lektor probírá témata týkající  se chovu zvířat v zoologické  zahradě i v domáctnostech. Jaké  zvíře si  má pořídit laik a začátečník, jaké pokročilý chovatel, jaké  je úskalí  chovu, co  se smí  či  nesmí  chovat, jaké  krmení  se používá... Obě části  se vzájemně propojují a doplňují.  Je toho  všeho  moc, tak přijďte s námi poznávat živý  svět.   

Kde nás najdete? V ZOO PRAHA

Kdo kroužky vede?  Nadšení vedoucí, přírodovědci a chovatelé, kteří  to  s přírodou  myslí  vážně.

Pro  jaké  věkové  kategorie jsou určeny?  Od 5 do 18 let.

Jak se k nám přihlásit?   Pavel Švec: svec.pavel.aves@seznam.cz   

                      Klára Pokorná-Veselá: mejvalka@seznam.cz

                      Ing. Tereza Laifrová: tereza.laifrova@gmail.com

   Telefony:                         Pavel Švec 732 225 436

          Klára Pokorná-Veselá: 734 733 397

           Ing. Tereza Laifrová: 732 650 323

Více o  lektorech se dozvíte viz sekce Přírodovědné kroužky.

Důležitá  upozornění: Jsme přírodovědný  kroužek tudíž se zabýváme živými  organismy, přírodou, krajinou  a její  ochranou. Nejsme tudíž žádní „hladiči“  a  se zvířaty se nemazlíme. U nás nemáme žádná zvířátka, žádné zvířecí  mazlíčky, tato slova nepoužíváme, protože nám připadají  nedůstojná ke zvířatům  samotným a přírodním vědám. Nemazlíme se s opicemi ani  s tygříky, nejsme příznivci nějakých  přehnaných  emočních  výlevů vůči zvířatům, jak to  mnohdy vidíme v amerických  filmech. Chcete-li být malými Durrelly, jste na správném místě.

Znáte jména jako  Durrell, Attenborough, Zapletal, Elstner, Pecha, Seton, Příhoda, Dobrorukovi, Kholová, Patočka aj? Ti  všichni  vedli  děti  a mládež k lásce k přírodě a my se k nim skromně připojujeme.

Cena za školní  rok: Byla v roce loňském 1000 kč/školní  rok. Letos se může cena navýšit.

JIŽ SE NA VÁS MOC TĚŠÍME!!!!!

PŘÍRODOVĚDNÉ KROUŽKY V ZOO PRAHA

anonce na 2010-2014

Přátelé přírody, přátelé živočichů a rostlin, milovníci přírodních věd, ekologie, etologie... ZOO Praha otevřela po 8 letech v říjnu  2010 přírodovědné kroužky, které jsou zaměřeny na zoologii a ochranu přírody a to jak v naší vlasti, tak i přírody ve světě, protože příroda je na světě jen jedna jediná. Jsou to zájmové kroužky, které mají za úkol prohloubit zájem o přírodní vědy, které jsou u nás v ČR dosti opomíjené a průměrné. A to se snažíme změnit. Kroužky jsou určeny pro mladé a hloubavé děti s badatelskými sklony "durrellovského" typu od cca 5 let do 16 let,a které mají opravdový zájem o přírodu. Pejsky, kočičky, morčátka, králíčky... hladit a chovat nebudeme!!!..., ty si hlaďte doma! Veliký omyl je, a mnozí lidé se i také domnívají, že se chovatelé v zoo mazlí s opičkami, tygříky a klokánky, ale to je veliká mýlka. Ani v zoo se to neděje, protože většina zvířat je stále "divoká"... Jsme mladí vědci s badatelskými sklony. Zájemci o naše kroužky ať si nejdříve přečtou tuto sekci, Přírodovědné kroužky a sekci Nástěnka pro přírodovědný kroužek, popř. Vzkazy, aby viděli  obsah a náplň našich schůzek. Jedině tak  poznají, jak jsme založení, o co se snažíme a co po mladých badatelích budeme chtít. Nadšení. Zapálení. Ukázněnost. Jen tak se dá v přírodě vidět i to "neviditelné". Naučíme Vás dívat se na přírodu, i do přírody tak, aby jste v ní viděli mnoho a mnohé, naučíme Vás mít otevřené oči a vnímat a naslouchat tomu, co nám příroda ukazuje a dává. Nebát se slov jako je radost z vědění, bádání, nebát se chodit do přírody, mrznout venku, potit se na slunci, počítat s tím, že se budeme třeba hodinu dívat na řeku a pozorovat ptáky, obracet kameny a hledat havěť pod ním, rozebírat soví a dravčí vývržky, čistit ptačí budky, postávat před výběhy a pozorovat chování zvířat, ...  Přírodovědné kroužky v ZOO Praha vedou tři zapálení přírodovědci (čtvrteční  a páteční kroužky), kteří též pracují se zvířaty v ZOO Praha a příroda je jim druhou matkou, tudíž velikou láskou. Pavel Švec v zoo pracuje jako chovatel zvířat, Klárka Veselá je též chovatelka a Terezka Laifrová je studentkou biologie.

Nábor nových členů, které budeme přibírat v září a říjnu 2012, vše potřebné bude včas vyvěšeno na webu ZOO  Praha a paralelně i zde na "strixu", strix.websnadno.cz.

Pavel ŠVEC,  hlavní vedoucí přírodovědných kroužků v ZOO Praha (pchk v zoo Praha) 

 

foto Nikola Šlabjarová, členka přírodovědného kroužku v Zoo Praha

         Jiří Andreska o myslivosti a krajině

***≈ ***≈ ***

Deník nebo-li zápisník

Vox audita perit, littera sripta manet * Pomíjí slyšený hlas, trvá napsané slovo

Pavel Švec, 23. 10. 2012

Správný přírodovědec by si měl vést deník nebo chcete-li zápisník. Má to několik důvodů, proč si ho vést a k čemu je dobrý a tak bych ty důvody rád zmínil. Mám pocit, že někteří na přírodovědném kroužku nepochopili, co po mladých badatelích vedoucí přírodovědných kroužků vlastně chtějí. Tak tedy... Opatříme si sešit s pevnými deskami, nejlépe čistý, tj. bez linek. Píšeme do něho kuličkovým perem, obyčejnou tužkou, kterou i kreslíme. Malujeme pastelkami. Píšeme stručné zápisy, kreslíme nákresy trati, po které jdeme, mapky, náčrty přírodnin – květiny, jejich listy, květy, hmyz , který neznáme, ptáky, plody a semena... tedy vše co zvládneme a co nám později usnadní určování. Říkali jsme si, že zápisník musí mít tyto náležitosti. Datum. Celé, tedy 22. 10. 2012. Místo pozorování a polohu, místní název, jméno lokality, tedy Mělník (ME), u autobusového nádraží, v mezibloku panelových domů. Počasí... 10st. C, zataženo, mlhavo. Čas... 16:20hod. Objekt pozorování... cca 400 špačků obecných, seděli na stromech  a hejno se shlukovalo, do 10 min všichni odletěli....

Tak a máme jednoduchý kvalitní zápis, který ornitologům již něco řekne ( a je to opravdový zápis, který jsem si zapsal do svého deníku) a dá se kdykoli použít. Co je ovšem nejtěžší na psaní hodnotného deníku? Určit to důležité, co je a co není zajímavé. Uvedu příklady, na kterých to jistě rozpoznáte. Je to opravdu těžké a naučíte se to jedině tehdy, pokud budete přírodě alespoň trošku rozumět. Dříve lidé žili v souladu s přírodou, byli na ní závislí, věděli co mají od ní čekat a co jim dá a přinese nebo sebere. Dnešní člověk dělá vše pro radost... přírodovědec „loví“ fotoaparátem a je to stejný pocit jako kdyby lovil mamuta pro tlupu či pro rodinu. Sbírá bylinky a vaří z nich čaje a odvary... tak jdeme do přírody a zapisujeme si... nebo nezapisujeme... PŘÍKLADY:

*** 25. 7. 2012 Na zahrádce kvetou 4 sedmikrásky. vs. 15. 1. 2015 na zahrádce kvetou 4 sedmikrásky, je teplá zima, od vánoc denní teploty nad nulou, až 10st.C (autor poukázal na to, že sedmikrásky tuto zimu kvetly téměř celou zimu,- že kvetou v červenci je přeci jasné)

*** 12. 5. 2010 straka pobíhá po parku a něco asi sbírá na trávě. vs. 12.5. 2012 straka obecná pravidelně létá do bezinky u kůlny, je tam kosí hnízdo, a vybírá mladé kosáky. Rodiče je brání, F+M nalétávají na straku... 13. 5. 2012 straka hnízdo vyplenila. (autor uvádí zajímavé pozorování predace hnízda strakou, to, že kosi hnízdo brání se statečným srdcem a i to, že ten pár nebyl natolik silný, že svá mláďata neubránil – straka na trávníku cosi loví, je banální, příliš obyčejné a nikomu toto sdělení  nic neříká)

*** 28. 5. 1999 kvete růže u silnice. vs. 25. 9. 2000 kvete růže šípková a má i červené plody, šípky!!! ( to je zajímavý úkaz v přírodě, sám jsem ho viděl ve Vlíněvsi, v pískovně, ME, šípek kvetl a měl i plody... – kvetoucí růže u silnice?běžná věc, nezajímavá)

5. 6. 2006 letí vlaštovka nad polem vs. 1.11. 2005 spatřena vlaštovka, létala kolem stodoly (tak pozdě vidět vlaštovku? Opožděnec, který ještě neodletěl... – to, že vidím v červnu vlaštovku nad polem... no, opět nic moc)

***  sýkora koňadra hnízdo asi v budce vs. sýkora koňadra hnízdí v průduchu od topení WAW kamen v dejvické ulici Uralská... – (to že koňadra hnízdí v budce, je známé, ale umístí hnízdo do „komína“ od topení, náhražky budky, to je zajímavé)

V deníku mají být věci, které jsou  neobvyklé, zajímavé. A věřte, že se vždy něco děje, vždy je něco zajímavého. I na první pohled banální věc může být důležitá. Ano, půjdete na procházku, je říjen, podzim, a jdete s rodiči nebo si vyjdete se psem, a jdete a jdete a nic. Ale jdete cestou, polní cestou, všude plno podzimních plodů a barevných keřů. Zamyslím se co do toho zápisníku napíši... Tak počítám druhy dřevin, zapisuji, kreslím. A co vy? Neznáte všechny stromy a keře, žádná ostuda, ale hrajete si na přírodovědce, protože jím přeci  jste. Dobrá , poznáte pět druhů dřevin, deset jich nakreslíte, nebo vyfotografujete (dnes digitální fotoaparát nebo mobilní telefon má každý z vás) a doma podle atlasů určíte. A jak je to zajímavé, ba přímo detektivní. Jak myslíte, že jsem to dělal já v dětství? A vlastně i dnes jako dospělák. Věřte mi, já také nemohu znát vše, v tom remízku jsem našel 27 druhů dřevin a věřím tomu, že kdyby tam šel botanik, tak jich bude ještě více. Ale botanik si dělá jen kytky, ale o ptácích neví téměř nic. To je stejné jako ornitolog pozná kdejakého opeřence podle peří, hlasu, hnízda, ale o kytkách  a dřevinách toho moc také neví. Po cestě lezly černé housenky přástevníků, bylo jich deset, na poli bylo hejnko kvíčal, třicet exemplářů (loni v únoru jich tam bylo 400 ex.), krouží káně a kolem ní dvě straky, které dravce obtěžují, kvete ještě vlčí mák (je již hodně pozdní datum), létají tři druhy motýlů (babočka paví oko, bab. admirál, bělásek zelný) a vážka šídlo modré. Je to umění se dívat, pořádně se dívat, všude tepe život a vždy se téměř něco děje. I cestou do školy přes park, přes město, o víkendu jdete s rodiči na výlet, na procházku, tak si s sebou stačí vzít zápisník, zapojit do toho poznávání i rodiče. Věřím tomu, že se zapojí, a že ocení vaše počínání a bude je to samotné bavit, protože budou mít radost, že děláte něco pořádného, a že nesedíte jen u pc her nebo s partou výrostků a nezkoušíte kouřit za bukem (když ho poznáte). A potom je druh přírodozpytce  tzv. „univerzální“ přírodovědec, který zná od všeho něco a ví téměř o všem a umí se dívat širšími brýlemi vidění. To je např. dr. Pavel Pecina, úžasný člověk.  Každý by si měl vybrat, o co by se měl nejvíce zajímat, co ho nejvíce baví a to pak studovat. Většinou si to nevybíráte způsobem, tak teď se budu zajímat o ptáky nebo o ryby nebo o květiny, on zájem  si najde vás samotné a v průběhu věku se to mění, někdy více, někdy méně. Ale měli by jste si již jako děti pomalu vytyčit co se vám nejvíce líbí. Jako dítě jsem od doby co jsem uměl číst jsem se toulal po Africe a miloval jsem slony, lvy, žirafy a zebry, pak jsem chodil léta do ornitologického kroužku a byly to knihy ornitologické, hlavně z krajiny jižních Čech, kde je ptáků mnoho kol rybníků. Ale mně to pak nestačilo, a vadilo mi, že neznám stromy, květiny, vadilo mi ničení přírody, kácení lesů a zakládání pískoven. Ale dnes bych lesy kácel a pískovny otevíral, samozřejmě v rozumné míře, protože co jsem přibral i ekologii, tak dobře vím, že na pasece je větší druhová pestrost (biodiverzita) než v tyčkovém  lese, váží se na ní výskytem jiní živočichové  a rostliny, a pískovna, která se dotěží, poté zaroste a je z ní kvalitní biotop pro mnoho organismů. Kde myslíte, že jeden z nejvzácnějších druhů ptáků, vlha pestrá, poslední dva tři roky hnízdí? Na Mělnicku právě v pískovnách! Tak vidíte... zájem jsem ještě rozšířil o krajinnou ekologii, protože už nežijeme v přírodě, ale v krajině... to je přetvořená příroda člověkem a člověk přírodu nemusí jen ničit, ale může jí i oživovat  (za posledních sto, dvě stě let více ničí, ale také ne vždy). Tak vidíte, k tomu jsem za posledních pár let přidal i botaniku... Ale vždy u toho byl nějaký vzor. Ne hrdina z hloupých akčních pc her či akčních filmů, ale lidé, kteří uměli něco říci..., kým jsem chtěl v životě být a co jsem chtěl dělat... něco s přírodou... Josef Vágner, africká příroda, Zdeněk Veselovský, zoologie a pražská zoo, Jaromír Tomeček, krásné prózy na přírodní téma, Ludvík Muhlstein, jihočeská ornitologie, Pavel Pivoňka, vedoucí v ornitologickém kroužku, Václav Větvička, botanika, Václav Cílek, krajina, pohled na krajinu, Jan Andreska, vzdělávání dětí a mládeže v biologických vědách a kroužcích... A těch vzorů bylo samozřejmě více, ale tito lidé mi ukázali pěšinu, po které jsem se vydával i již sám... A všichni tito lidé si psali deníky... jednoduše proto, aby napsali mnoho pěkných knih a článků, které dávají zrod novým přírodovědcům...

Pěkné toulky přírodou, otevřené oči a cit pro to, co zapíši....

15. ledna 2012 Mělník, stará rokle ke starému mostu přes Labe. +10st.C,Labe řeka,  slunečno (celý leden 2012 abnormálně teplý), 13:00 – 17:30 hod

Hejnko 15 koňader spolu s mlynaříky 6 ex., zpívá kos, na střeše domu u nám. Míru  sedí F krahujce obecného

Na prosluněných místech kvete bažanka roční, penízek rolní, smetánka lékařská, sedmikráska chudobka, kokoška pastuší tobolka – v lednu?

Na Labi sedí pár morčákům velkých, 2MM 1F hohola severního,3 potápky malé, 20 kachen divokých (12F, 8M)...

Můj tip: do deníku si píši i méně obvyklé odborné výrazy, dělám si náčrty, kreslím obrázky, vypisuji si zajímavosti....

Povolání v ZOO aneb stručná procházka pracemi v zoo

Pavel ŠVEC, 15. 10. 2012

V zoologické zahradě je mnoho povolání, které je tam zastoupeno a nároky na vzdělání je též velice rozmanité. Všemu tam velí Nejvyšší :)), tj. pan ředitel. Ředitel má různé náměstky , kteří mu pomáhají. Pro nás je nejdůležitější zoologický náměstek, který řídí všechny kurátory jednotlivých úseků. Náplň jeho práce tkví v tom, že řídí celý chov zvířat, podává návrhy na složení kolekce zvířat, řídí pohyb zvířat, rozhoduje o složitějších operacích, které se týkají zvířat i lidí, které má na starosti. Kurátor má pod sebou své vrchní chovatele a ten chovatele nebo-li ošetřovatele.Ti jsou s chovanými zvířaty nejvíce. Krmí je, poklízí jim, pozoruje své svěřence a změny v chování, zdravotní ,hlásí kurátorovi. Důležitá osoba v zoo je doktor, nebo-li veterinář.  Ten je potřebný denně a to několikrát. Veterinář má zdravotní sestřičku, jako u lidí.V knihovně je paní knihovnice a vědečtí pracovníci. Aby tito lidé měli fungující zázemí, jsou tam lidé od techniky (instalatér, truhlář, tesař, elektrikář). Ti opraví možné i nemožné. O vyvážení kontejnerů se slámou, hnojem, odpadky, zoo zaměstnává i řidiče, kteří jedí osobními vozy, nákladními vozy, traktory, elektromobily, nakladači, ještěrkami - vysokozdvižnými vozíky). O rozvoz potravy se starají krmiváři a kuchařky a řezník. Lístky do zoo vám prodá pokladní a knihy, plánky, hračky, upomínkové předměty prodavačky. O krásu zeleně se starají zahradníci. Na informacích u hlavního vchodu vám poradí zkušené informátorky. Penízky nám vyplácejí účetní a ti také počítají vše co korunkou voní. O weby, pc se starají IT pracovníci  a na práva všeho druhu je tu právník. ZOO a parkoviště hlídá ochranka.Vzdělávací programy v zoo, osvětu, jmenovky ke zvířatům dělají osvětoví pracovníci. Jo, a velmi důležití jsou vedoucí pchk!:)) Tak, a že by to bylo vše? V případě mé děravé paměti dopíši. Jak vidíte, je to celé defilé různých prací a jedna bez druhé nemůže být a každá je nesmírně důležité. Važme si každé práce, která se dělá dobře, s láskou, s plným nasazením, a  kterou člověk vykonává a jeden ať se nepovyšuje na druhého... 

Vědecká ilustrace – rostliny

Pavel Švec, 1.4.2012

"Pane profesore, již mohu barvit?", řekl student svému vyučujícímu... a ten se rozlítil. "Barvit!? Barví se prádlo, studente!!! Malíř koloruje, studente, koloruje..."

Mgr. Václav Žemla s mým tchánem ing. Jiřím Jadrným (50. léta 20.stol.)... při povídání s malířem, profesorem, historikem, hudebníkem v ateliéru na Lipce v Železných horách

Zní to velice učeně, ale nebojte se ničeho. Jsme amatéři, i já jsem amatér a tak to děláme pro čistou radost. Kreslení a malování je především radost, radost z toho, že se nám plus minus něco povede. Dá se to naučit, to je pro ty, kteří říkají, to neumím.. Vlohy má k tomu opravdu každý, jen někdo více, někdo méně. Záleží na přístupu. Jen málo ZŠ vás naučí ve výtvarných hodinách kreslit. Je to dané tím, že již od počátku nejsou děti vedeni ke správným materiálům. Je mi jasné, že vítězí cena jednotlivých produktů, v takovém Tesku, Lýdlu či Kuplendu (pravopis znemožňuje reklamu, aby mě neosočili) těžko koupíte dobré malířské potřeby. Vodovky made in China, štětce bůchvízčeho pustí chlup z poloviny již při rozbalení, na pastelky se musí tlačit a stejně nemají pigment a prodřou papír dřív než něco namalujete. A o jiných médiích ani nemluvím... Ale kvalitní malířské potřeby nemusí být drahé, takové naše kohinorky jsou kvalitní i ve školní řadě svých výrobků... A ještě jedno, s panem malířem Žemlou, máme heslo, latinské... nulla dies sine linea – ni jeden den bez čárky. V tom tkví tajemství úspěchu. Kdybych se tím řídil (čas není :(( ), již umím malovat či kreslit pořádně.

Proč malovat? – Většina přírodovědců umí kreslit a malovat a o tom se přesvědčíte v knihách. Přírodovědci jsou lidé, kteří jsou vnímavější ke svému okolí. Kresba a malba vede k bystření zraku, zachycování krás, šlechtí smysly a vede nás k hlubšímu poznání detailů. V minulosti tak tomu bylo více než je dnes, přírodovědci jsou lidé renesanční. V době internetu a počítačů se více šíří fotografie než malba a kresba, internet vytlačuje knihy, internet odvádí pozornost, svádí hrát hry, smývá z lidí ctnost, všichni vědí všechno i to co je nebezpečné. Ale internet a počítač se dá využívat také i pro mnoho pozitivních věcí a nelze ho zatracovat. Čtu neustále. To mně internet nevzal a papírová kniha je nade vše. Přiznávám se, s počítačem umím pár let, byl jsem proti němu, ale doba a hlavně mé zájmy a zájmové přírodovědné kroužky v zoo bylo to co mě sblížilo s tímto komunikačním médiem. V životě jsem nehrál ni jednu hru a nepotřebuji fejsbůk, ale mám počítač jako pracovní nástroj. Na psaní článků, na vaše kroužky, na malování... Co malovat a jak? Mnoho fotografií je předlohou pro mé obrazy a obrázky. Když se pustím do kresby nějaké rostlinky, obklopím se fotografiemi, malbami a živou rostlinkou a přečtu si důležité znaky v knize. No, a začnu. Co z toho bude, se uvidí... :))  

Kresba – kreslí se lineárně, tahem, tedy to co zanechá čáru je kresba. Tužka, pero, pastelka, fixa.

Malba – maluje se štětcem, malířskou špachtlí, prsty, dlaní, při abstrakci i různými jinými částmi těla. Jsou k tomu zapotřebí různá média, oleje, fixativy, terpentýn. Olejové barvy, akvarelové barvy, tempery, akrylové barvy, pastely olejové a suché, nebo-li prašné křídy.

Kresba/malba – sem řadíme, co je napůl kresba a malba, např. vodou rozmývatelné pastelky, tuš (obojím se kreslí, ale dá se to vodou rozmýt a je z toho kombinovaná technika.

Vědecká ilustrace by měla být přesná. Zachytíme zjev celé rostliny a to včetně kořenů, oddénků či hlíz. Malujeme přesně, zachytíme důležité znaky. Musíme malovat typického jedince se všemi důležitými znaky. Často je to ideál a my víme, že nic není úplně na světě ideální. Malujeme i mrtvé části rostlin, např. žloutnoucí list (často má vedlejší určovací znaky). Vedle celkového habitu rostliny namalujeme vedle jednotlivý list, květ, stonek, plod, semínko... Nemusíme vše, ale jen to co nese důležitý determinační znak. Např. u kokošky, penízků a jim podobných rostlin se zdůrazňují rozdílné šešulky, u pampelišek rozdílné listy, u violek polychronní barvy květů. Rostliny předkreslíme tužkou a vykolorujeme, vystínujeme. Většinou se vědecká ilustrace provádí akvarelovými barvami, nesprávně vodovkami. Vodovky jsou ty školní, známé v umělých podlouhých krabičkách mají vždy malý či menší podíl pigmentu i u renomovaných značek (ale jsou mezi nimi rozdíly, např. značka Pelikán nebo FaberCastel,, některé Koh-i-noor, jsou uspokojivé, řekněme) takže  po zaschnutí hodně vyblednou. Ale Koh-i-noor nyní dělá umělecké vodové barvy, (u jiných značek tato kategorie není) nejsou až tak drahé, cca 150kč/12 barev (vodovky klasické stojí 30 – 70kč a jsou  téměř k ničemu). Akvarelové barvy jsou v tzv. půlpánvičkách  a pánvičkách (to jsou takové kalíšky), dají se koupit jednotlivě a stojí 30 – 50 kč od velmi kvalitních firem (nejkvalitnější zn. Schmincke Horadam, cena 1 pánvičky je cca 150 kč! Na malování nám stačí 12 základních barev, zbytek namícháte a více barev je vcelku zbytečné. Praxí jsem zjistil, že mi postačí 15 barev (zn. van Gogh. Vynikající na ilustraci jsou vodou rozmývatelné pastelky. Nemusíte mít světové značky doma, schované v penále, doma máme světovou značku, českobudějovický  Koh-i-noor Hardmuth. Za vcelku menší peníz máte vysoce kvalitní pastelky.72 barev v papírové krabici máte okolo pětistovky a to máte řadu Mondeluz, to je nejvyšší třída art.  Kdo má prachů tolik a neví co s tím, mám tip, FaberCastel Polychromos 120 barev cca 5500 kč. :)). Nejlepší pastelky (různé  druhy, typy barev) mají Němci, Angličané  a Češi. Koh-i-noor byl založen dřív než FaberCastel. Štětce – zapomeňte na štětce v supermarketech a běžných papírnictvích. Štětec za 10- 30 kč vyhoďte, to myslím vážně, i nejlepší barvy nezachrání to s čím malujete. Padá chlup, nedrží tvar, ohýbá se, nedrží linii, nehodí se na tenké linie. Ve výtvarných potřebách se koupí štětec již od 40 kč kvalitní. Sám nemám štětce dražší než 150 kč. (No jeden ano, ale to manželka neví :))). Jsou akvarelové štěce i za dva tři tisíce...:)). I štětce se dělají od základních řad po nejdražší. Např. zn. Milan, běžný je v každém papírnictví, má hnědou rukojeť s č.101, stojí 15 kč, ale ve výtvarných potřebách mají s rukojetí černou s č.611, je cca 70 kč a je perfektní. Dobré jsou i Pebeo s modrou rukojetí, jsou tak do stovky. Jak chválím Koh-i-noor, tak štětce této značky nekupujte, tady kvalita je mizerná. Štětců pro začátek (než vás to malování chytne) nemusíte mít mnoho, stačí  dva až tři, č. 1, 3 a (6) 8. Každá firma má trošku jinak číslování. Dělají se 2 základní typy štětců, pro malování květin jsou lepší s chlupem do špičky než ploché. A důležité jsou  papíry, a to hodně. Kupujte vždy akvarelové papíry a pod 200g/m2 nechoďte. Já používám 250- 350g/m2. To číslo určuje jak je papír silný. Určitě znáte ze školy, když malujete vodovkami, výtvor je zkroucený, nehezký. A o tomto problému jsem již hovořil, ve škole vás učí malovat na obyčejnou čtvrtku. Je levná? Jděte! Stojí sice 1-2 kč/ks/A4. Dobré papíry z papírny ze Štětí u Mělníka stojí A4 cca 3 kč a malba je na nich nádherná. Papíry od gramáže 300g/m2 se nemusí napínat. Nekroutí se. Napínání papírů? Jak se to dělá? A víte co? V případě zájmu poradím.

Jak malujeme? -  Nestyďte se malovat podle ilustrací z knih, pohlednicí, fotografiích, podle obrazů. Každý, i ten největší malíř, se učil podle svých předchůdců. To není obkreslování, ale okukování a vždy do toho vkládáte již část své tvorby, část sebe. Tam přidáte list, tam kvítek, tam doděláte pozadí, v případě krajin, tam bude cesta navíc, tam strom, či rybník. Každý tak začínal! A čím více budete malovat, tím více vytlačíte to cizí a pak zbudete jen vy. Každý nemá na učitele nebo na kurz, to stojí min. 200 kč/hod. Jak jsem se já učil kreslit či malovat? Vždy jsem maloval podle něčeho a někoho, učil jsem se. Měl jsem však štěstí, že se znám s pár malíři. A nejvíce mi pomohl pan Žemla, ne z pochval jsem se od něho  učil, ale z vlastních chyb!. A bylo jich. Doteď neumím malovat, takové oleje Mistra jsou něco, třída, ale pan Žemla obdivuje mé oblohy v krajinách... Emilku, jak to jen děláš... (tam u nás, v Železných horách mám přezdívky Muž  v klobouku nebo dr. Emil Holub, v tom budou mít prsty mé zájmy a habitus :))). Nevím jak to dělám, udělám pár tahů a je to. Namaluji obraz, ten se samozřejmě líbí tomu kdo ho dělal, chválí se, jsi šikovný, ...ale naučil mě čas, dám ho do šuplíku a za 14 dní ho vyndám. A buď ho rovnou vyhodím, nebo opravím, nebo je tak dobrý, že řeknu, jo, Pavlíku, ten se ti povedl. A to se často nestává, to mi věřte. Za těch 14 dní poznáte, jak se vám to povedlo. A pak je důležitá zkouška. Ukážete ho někomu, kdo malovat opravdu umí. A tam teprve poznáte, že nihil est veritatis luce dulcius, výrok Cicerův, nic nezáří jasněji než světlo pravdy. Dobrý, dobrý, ale tu stín je špatně, tam kompozice... z toho se poučme! Kdo vás bude jen chválit, tak se nic nenaučíte. To zlověstné, to je dobrý, ale...

 Co na závěr? -  I v přírodovědném kroužku se můžeme naučit základům kresby a malby, právě tato činnost je pevně spjata s hlubším vnímáním přírody a láskou k ní. Bude- li zájem, můžeme to zkusit.

                                                                              Mnoho úspěchů přeje Pavel

***********

Jdeme do přírody

Pavel Švec, 5. února 2012

ÚVOD

Chceme vyrazit do přírody a k tomu potřebujeme mít především chuť vůbec někam vyrazit. A za každého počasí a v jakémkoliv čase. Jako přírodovědci. To se od turistiky poněkud odlišuje.Jako přírodovědci toho nachodíme méně než turisté. Přírodovědec jde pomaleji, rozhlíží se, poslouchá hlasy přírody, často pozoruje a zkoumá, zamyslí se i se kochá. Přírodovědec by měl mít všeobecný přehled o běžných druzích rostlin a živočichů, ale i o krajině a přírodě, kterou prochází. Co potřebujeme? Zdánlivě hloupá otázka nebo počátek článku. Ale ne přátelé, my jdeme do přírody, do terénu, za kytkami a živočichy. A to vyžaduje změnu stavu. Minimum asfaltových cest, zda-li to jen půjde, ale pěkně polní, luční  a lesní cesty. Co potřebujeme?

OBLEČENÍ

Angličané říkají, není špatné počasí, jen jste se špatně oblékli. Do batohu si  vždy dáme náhradní oblečení a teplé oblečení. V zimě nesmí chybět čepice a rukavice! Lepší vypadat jako ... no, to si doplňte, ale být v teple je mnohem bezpečnější. I v nížinách zjara může být dopoledne krásné jarní počasí a odpoledne přituhne a začne padat sníh, nebo pršet. Mimochodem, to je hudba, slyšet, jak déšť dopadá na klobouk, na listy, na hlať rybníka... to je hudba. Zmokneme-li v létě v bouřce, nic se nestane, ale zmokneme-li v březnu, můžeme se nachladit. Mně se osvědčilo tzv. termoprádlo, které při slabší vrstvě vás dokonale ochrání. Protože být nabalený jako pumpa, jak říkají naše babičky, to není dobré. Ano, mít několik vrstev, tenčích, které se dají odkládat nebo naopak přidávat, dle toho jak je. Máte-li v březnu/dubnu péřovou bundu  a vyjdete-li ráno, v poledne uvaříte, zpotíte se  a prochladnete později odpoledne. Dále jsou důležité boty a teplé ponožky. A náhradní v batohu! Do přírody vždy pohodlné, pokud možno nepromokavé. Jak je teplo od nohou, je dobře! V létě naopak můžeme vzít pohodlné páskované a připnout si je na batoh a v případě potřeby použít. Voda se z nich dá totiž kdykoliv vylít! I trasa, která totiž v mapě vypadá schůdně, může po letech překvapit a dívky na podpadkách v bahnitém terénu, věřte, to je komická podívaná. Zažil jsem to, je to komedie o jednom dějství. Čisťounká, pěkně oblečená slečna mnou pozvaná na rande na ptačí pozorování skončila v bahně u vylitého rybníka, a neříkala mi Pavlíčku... Směji se tomu ještě dnes, ale nevím, zda-li ona. Myslím, že k rybníku asi moc nechodí... nebo možná jen do Stromovky po asfaltce. A tak šla štěstí hledat jinam, já ostatně také. V batohu by neměla chybět pláštěnka. A to jak na sebe, na tělo,  tak i na batoh (viz oddíl Pomůcky)

POMŮCKY

Batoh. Ten je důležitý. Tatínku, hlavně nějaké jídlo a pití, říká má mladší dcera. To je sice důležité, ale v batohu by mělo být především náhradní oblečení  a oblečení vůbec a to podle vývoje počasí. Batoh by měl být kvalitní. Upustil jsem od levných čínských na tržištích, protože tu praskne ramenní popruh, nefunguje zip (zdrhovadlo), ihned se promočí a pak máte v batohu potopu. Dnešní trh nabízí mnoho modelů a nejlepší jsou s označením turistické. Městské jsou nosící se kanceláře, expediční jsou velikánské a jsou určené na dlouhodobé putování, lezecké  a cyklistické jsou příliš specifické. Turistický batoh (pro děti by měly mít obsah 20-25 L, dospělí 25 -40 L). Na jednodenní putování vynikající. Mají zdánlivě mnoho úchytů, přezek, stahovadel apod., ale to není bezúčelné. Jak se vám hodí rychlé zavěšení bundy, svetru, pláštěnky, do kapes dáme vodu nebo čaj, aby se nám nevylil do útrob batohu, případně si tam můžeme dát vzorky z terénu na pozdější určení. Batoh se musí správně nosit, t.j. na celých zádech, popruhy seřízené, aby vás nebolela záda a aby netrpěla. Důležitou součástí batohů je pláštěnka, která se dá navléknout přes batoh. Výborná věc! Oblečení, knihy a veškerý obsah j uchráněn. Ještě doporučuji mít zabalené igelitové tašky či sáčky a cenné věci, jako např. knihy, zabalit zvlášť. V zavazadle přírodovědce by neměli chybět určovací klíče, obrázkové atlasy, lupa a jiné pomůcky dle zaměření badatele. Při putování narazíte na neznámé rostliny a živočichy, tak si je hned v terénu zkuste určit. Je to úžasná zábava ve volném čase. Co vy na to, děti obrazovek všeho druhu... A to jídlo a pití! K běžné svačině je dobré mít něco sladkého, čokoládového, zvláště děti, aby rychle nabraly energii. Ale upusťme od pytlíků bonbonů. K pití nic sladkého! Voda a čaj bez cukru. Nejlépe se zažene žízeň obyčejnou vodou, suchou vodou. Suchá voda – to je termín mé rodiny snad již od prapraprababičky, je to tzv. vejšplecht, a znamená to čirá voda bez přísad. Co chceš k pití... ? Suchou vodu... :)). Myslím, že je to jasné, ne? V batohu by neměla chybět ani kapesní svítilna nebo čelovka. Nikdy nevíte, kde skončíte . Vím o čem mluvím, a není to dávno. Doporučuji i mapu území, po kterém se hodláte pohybovat. Zjisíte z ní, co je kde zajímavého, ale také, kdyby jste náhodou zbloudili. Dobrá a osvědčená věc je i nějaký menší finanční obnos (50 - 100 kč) v nějaké malé kapsičce, hlavně na dopravu, kdyby jste náhodou zapomněli peníze na autobus či vlak. Ještě doporučím malou lékárničku (prášek na teplotu, na alergii, živočišné uhlí, obvazový materiál, desinfekce apod.. Stačí třeba jen jeden prášek, jedna, dvě náplasti... Vždy to nosím u sebe... taková náplast na rozedřenou nohu je výborná věc. Když jedeme s dětma na výpravu, beru toho samozřejmě více, ale jednotlivci postačí opravdu malinký základ.

DALEKOHLED

Každý přírodovědec by ho měl mít! Tenkrát, když jsem byl malý chlapec, vždy jsem po něm toužil a pamatuji si na tu hroznou křivdu, kdy mí rodiče nepochopili mou touhu (úplnou nutnost!!!) po tomto optickém přístroji. Jak jsem záviděl hajnému na Hradišťku pod Medníkem, že ho má na krku. U paní dr. Havlové jsem si půjčoval starého zeisse 8x30, zaostřoval se oběma okuláry..., nebo když jsem se díval na přírodovědné filmy, Attenborough, Durrell, Hufgo von Lawick a mnozí další ho měli na krku. Pilně jsem šetřil desetikorunku po desetikorunce, abych si ho mohl koupit. Šlo to těžko, když jsem také velmi rád navštěvoval hojně antikvariáty s knížkami... Ale jednoho dne mi babička dodala zbytek částky, která mně chyběla do nákupu triedru a já si ho letěl koupit. Bylo to v sobotu a představte si ta muka... až v pondělí po škole jsem mohl zajet do obchodu s optikou. Byl to ruský, 7x50, těžký, bazarový, ale výborný. Mnozí ornitologové na ty ruské nedají doteď dopustit. Vše bylo kovové a tudíž odolné, ne jako dnes, když umělé hmoty přemrznou a u okulárů to pak praská. A víte jak mi bylo, když mi po letech ukradli zloději? Mého vysněného miláčka... ani nepátrám, za kolik ho v hospodě prodali na pivo či na jiné neřesti. Pro ně měl hodnotu pár stovek, pro mě téměř k nezaplacení a hlavně citovou. A ta se koupit nedá. Šetření, peníze od babičky, ale ta touha, ale také štěstí to tenkrát sehnat. Dnes? Koupíte vše hned od šuntů po super kvalitu, od nejrůznějších značek... a máte to hned, za pár stovek nebo vám ho i dovezou přímo  domů. Ale to kouzlo po něčem toužit a pak, když to dostanete, člověk si pak uměl věcí vážit. Kde je konec mému ruskému dalekohledu..., raději nepátrám, ale třeba ho má či měl kluk jako já, třeba mu ho někdo koupil v hospodě levně a slouží doteď... Věřím, že já bych ho měl i nyní, třeba jako sběratelský kus, ale měl bych ho...

Pro děti jsou vhodné triedry lehčí (nikoli čočky z umělé hmoty!!! jaké prodávají Vietnamci či hračkářské obchody), 7x50. Čísla znamenají 7x zvětší a 50 je průměr čočky v mm. Čím je větší, dělají se 56, 70 i 80, např. 12x56, tím je triedr světlejší, t.j., je s ním lépe vidět za šera. 7x50 zaostřují na kratší vzdálenost, 4-5 m, jsou světelnější a lehčí, tolik se nechvěje obraz. Čím je přiblížení větší, např. 10x50, 12x50, 16x50, 20x50, tak se obraz chvěje od držení rukou. Dalekohledy do 12x50 jsou udržitelné v ruce bez stativu. Pro pozorování v šeru je vhodný např. 7x50. Pomůcka. Vydělte průměr čočky se zvětšením – 50 : 7 rovná se 7,14, 50 :10 rovná se 5. Čím je vyšší výsledek, tak je dalekohled vhodnější do horších světelných podmínek. Dobrý triedr se dá pořídit i za 1200 kč ( Bresser, Fomei). Bez dalekohledu je pravý přírodovědec jako bezruký... Tak šup do přírody!

Deník

Tužka, raději obyčejná, protože se nerozpíjí při namoknutí, deník nebo alespoň kus papíru je téměř povinná výbava biologa. Takové „mám to v hlavě“ je špatné, protože vjemů je hodně a jedno pro druhé zapomeneme. Věřte mi. Zápis by měl obsahovat datum, čas, lokalitu, záznamy o počasí a to, co jsme pozorovali. Vyvarujme se označením typu moc, hodně, nic moc apod. Vždy se snažit napsat buď spočítaný nebo dobře odhadnutý počet jedinců.

Tak přátelé přírody, vyrážíme do terénu...

                                                                                                          Váš Pavel, 5. února 2012

Chlad - úvod k teplotě, k ekologickým faktorům životního prostředí 

Pavel Švec

Léto končí, podzim nastoupil na trůn, pěkné dny skončily a začíná nám být zima. Přichází chlad, ráno mrzne, jinovatka, občas slunce, občas první sníh, dívky se balí do bund, muži mají tlusté svetry, počínáme topit v kamnech – všudypřítomná energie teče celými ekosystémy, těly živočichů včetně lidí, energie se ukládá do zásobních orgánů rostlin. Foukají větry, někteří ptáci odlétli, netopýři a plši  hibernují, potulní ptáci se počínají toulati, přilétají ptáci ze severu, plazi spí v kompostech a hmyzu je poskrovnu... Blíží se paní  Zima, ale vládne chladný podzim, káže živočichům, buď odsud zdrhněte do tepla, nebo se adaptujte! Tvořte zásoby, tloustněte, spěte, schovávejte se!, volá matka Příroda, dala jsem vám prostředky, jak to zvládnete. Tuky, cukry, faldy, hustou srst a prachové peří, mastná pera, nechala jsem dozrát sladké plody, ukryla tučný hmyz, dodala „fridex“ do tělních tekutin... Děti moje, jsem vaše matka Příroda, postarám se o vás a jen se směji, jak se vědci motají v definicích, neustále zkoumají to, co jsem již dávno vymyslila a funguje to... Nenechám svoje děti zemřít...

Teplota - ekologické faktory životního prostředí živočichů

Teplo dostává Země od Slunce ve formě infračerveného záření. Přenos tepla v přírodě se děje přímým slunečním zářením (insolací), teplotním prouděním (konvekcí) a vedením tepla (kondukcí). Teplo se přenáší větrem, proudy) Teplo měříme na jouly, telplotu ve stupních Celsia.

Termobiologické typy živočichů

Živočichové uvolňují teplo ze svalové činnosti a při rozkladu potravy, teplo odchází do okolí.. Rozeznáváme: proboha!, již zapomeňme na studenokrevné živočichy! Plazi a obojživelníci, bezobratlý a ryby jsou exotermní (poikilotermní). Produkují málo tepla, které snadno ztrácehí a naopak rychle přijímají teplo ze svého okolí. Tedy nikdy nemají studenou krev! Druhá skupina,jsou teplokrevní živočichové, odborně jim říkáme endotermní čili homoiotermní. Udržují si svou  tělesnou teplotu  na určité výši nezávisle na změnáchokolní teploty.Energeticky je to dosti náročné. Sem patří ptáci (39 – 40 st. C) a savci (36 – 37 st. C). Berneška tmavá  (Branta bernicla) – u ní bylo naměřená tělesná teplota 42,7 st. C) a ze savců mají vyšší tělesnou teplotu myšovití hlodavci  - 38 st.C). Z homoiotermních živočichů ještě vyčleňujeme heterotermní živočichy. Ti v době chladu přecházejí do stavu strnulosti těla, snižují tělesnou teplotu až na teplotu okolí.

Tolerance živočichů k teplotě

Dělíme na stenotermní a eurytermní živočichy.

Stenotermní živočichové – obývají prostředí teplotně značně vyrovnané, bez velkých výkyvů.

Eurytermní živočichové – snášejí i velké teplotní rozdíly. Mnoho druhů je eurytermních.

Oligostenotermní živočichové obývají studená prostředí polárních oblastí a vysokohorských oblastí, kde žijí i na sněhu  a ledu (kryobionti nebo kryofilní formy živočichů, kryo- značící vztah k ledu  a sněhu, kryos, ledový, zmrzlý, řec.). Dále mohou žít v jeskyních, ve studených tocích  a pramenech, ve studených mořích. Zde jsou nízké a vyrovnané teploty.

Polystenotermní živočichové (též termofilní), hlavně v tropech a subtropech, teplota naopak vyšší a také méně kolísavá

 

Pozn. Oligo- , první část slov vyjadřující nečetnost, málo, nízká intenzita, (oligos, málo, řec). poly-, první část slov značící mnoho, mnohočetnost, přemíru (polys, mnohý, řec.), -termní, vztah k teplotě

pokračování příště

Potravní ekologie

Potrava a potravní chování

Pavel Švec

Co je potrava?

Jsou to různé látky, které živočichové přijímají ze svého prostředí na zabezpečení chodu organismu, na stavbu těla a na rozmnožování (reprodukci)

Co je predace? Predace je spotřebovávání jednoho organismu (kořistí) jiným organismem (predátorem, kořistníkem). Takže při prvním napadením predátorem je kořist vždy živá. Predace může být vztah např. vlk – jelen, ještěrka – moucha, ale i jelen – tráva, sob – lišejník apod.

Žádný predátor není dokonalý!

Každá kořist si neustále zdokonaluje strategii přežití!

Jen pro srovnání a představu, člověk ve velkoměstě se cítí obdobně jako kopytník na  afrických pláních - zde jsou predátoři vozidla, stres a  nepřirozené podmínky pro život

Predátory můžeme rozdělit:     - masožravci konzumují živočichy

-         býložravci rostliny

-         všežravci obojí

5 typů predátorů:  - praví predátoři

                                - spásači

                                - parazitoidi

                                - paraziti

                                - sběrači

Praví predátoři svojí kořist zabíjejí ihned poté, co na ní zaútočí, během života pravidelně zabíjejí mnoho jedinců (kořisti), kořist spotřebují celou nebo její část, tygr či orel a masožravé rostliny jsou pravými predátory, jsou však jimi i  hlodavci a mravenci, kteří se živí semeny, velryby požírají plankton.

Spásačům padne za život také velké množství potravy, jedna po druhé, ale nikdy nespotřebují jedince celého, vždy mu ale škodí, ale většinou nepůsobí smrt ihned ani v budoucnu (kdyby ano, jsou to praví predátoři). Patří sem velcí býložraví obratlovci, třeba zebra nebo pakůň, patří sem i krvesající mouchy nebo pijavice – obojí saje krev, ale jedince nezabijí.

Paraziti konzumují části hostitele, nikoli celého jedince. Mezi parazitem  a hostitelem je těsné spojení, které u pravých predátorů ani u spásačů nepozorujeme. Tasemnice, motolice jaterní, mouchy a žlabatky,. Které na rostlinách vytvářejí miny a hálky, to jsou jasní parazité.

Parazitoidi tvoří skupinu hmyzu, která hostitele vždy zabíjejí. Samice kladoucí vajíčka je z řádu blanokřídlých (Hymenoptera) a dvojkřídlých (Diptera). Dospělí jedinci (imaga) létají volně, ale parazitoid je larva, která se vyvíjí vždy uvnitř, vzácněji na povrchu hostitele. Zpočátku hostiteli neškodí, ale nakonec ho zabijí.

Sběrači sbírají kořist, kde je jí dostatek. Typickými sběrači jsou velryby, s otevřenou tlamou plují mořem  a filtrují kořist – naberou velké množství vody, pak zavřou tlamu, oddělí přebytečnou vodu  a úlovek spolknou.

Složení potravy

Složení potravy nebo-li potravní  (trofické) spektrum se u  živočichů různí. Rozeznáváme:

Stenofágní druhy – jsou vázané na určitý, úzký druh potravy (stenos , z řeč. úzký), opak jsou euryfágní druhy (eurys, z řeč. široký), ti mají naopak potravní spektrum dosti široké. Potravní specializaci dělíme na:  1) monofágii nebo-li univorii – velmi úzká potravní specializace. Často to jsou fytopataziti a zooparaziti, hálkotvorný hmyz, minující formy, četní motýli (housenky), mnohé mšice, vši a jiné. Larvy střečka hltanového (Cephenomyia stimulator: Diptera) žije v nosních dutinách srnců, larvy střečka rudohlavého ( C. rufibarbis) naopak jelenů  larvy C. ulrichii u losů. Oligofagie má širší potravní složení – potrava je tvořena z více často příbuzných druhů. Obaleč dubový (Tortrix viridana) žije na dubech rodu  Quercus. Polyfágie nebo-li multivorie je u živočichů, kteří mají potravu složenou z četných druhů různých rostlina živočichů. Vlk loví teplokrevné živočichy od hraboše po jeleny. Pantofágie nebo-li omnivorie, to je všežravost, živočichové požírají živé a i mrtvé substance (části). Příklad nám poslouží jezevec Meles meles, ten sežere na co přijde, od lesních plodů po hmyz a obratlovce, a to živé i mrtvé.

Střídání potravy

Během životního cyklu se složení potravy mění, a mění se i během ontogeneze (během vývoje jedince). Zesílí a zvětší se ústní a trávicí ústrojí. Mladé housenky mnišky (Lymantria monacha) zprvu ožírají mladé jehličí  a pupeny, starší jedinci  požírají starší  a tvrdší jehličí.

Složení potravy se mění i v různých vývojových stádiích. Ponravy chroustů se živí kořínky, imaga listy. Brouk vodomil černý (Hydrous piceus) – larvy jsou masožravé, dospělci se živí řasami  (jsou algofágní).

Změnu jídelníčku vyvolává i střídání ročních období. Sýkory na jaře a v létě požírají hmyz, na podzim  a v zimě olejnatá semena. Hlodavec norník rudý (Clethrionomys glareolus) se na jaře živí zelenými částmi bylin,v květnu  a červnu hmyzem a na podzim semeny a plody bylin, keřů  a stromů.

I antropogenní faktory (příčiny způsobené člověkem) mohou změnit jídelníček. Kosi, straky, holubi ve městech, smrkové monokultury vedou k přemnožení kůrovce apod. 

Pokračování příště

 

Taxomie, zoologická systematika

aneb rodné listy organismů (zjednodušeně)

                                                                                   Pavel ŠVEC

Carl von Linné (1707-1778), švédský přírodovědec, zakladatel botanické a zoologické systematiky

Skutečné vědecké dílo o živočišné říši na naší planetě,  Systema naturae, (Soustava přírody, 1835).

Popsal všechny tehdy známé druhy zvířat – asi 4200 druhů.

Systematika je v podstatě míra příbuznosti živočichů a rostlin (zoologická systematika, botanická systematika), vědě říkáme taxonomie

Homo sapiens je škatulkář, má rád vše zařazené v nějakých přihrádkách – proto druhy roztřídil podle tvaru těla (morfologie), podle vnitřního uspořádání (anatomie), podle chování (etologie), v dnešní době hlavně podle DNA

Označil je dvouslovnými názvy, rodovým a druhovým jménem (tzv. binomická nomenklatura).

V češtině píšeme rod i  druh s malými písmeny, ve vědeckém jméně je rod velké písmeno  a druhové jméno malé.

Říkáme raději vědecké jméno než latinské (byť se často píše v knihách „Český rejstřík“ a „Latinský rejstřík“.  Pojmenování druhů (taxonů) ve vědeckém jméně vychází ze dvou klasických jazyků – latiny a řečtiny, ale jména jsou zlatinizována. Tak si vyberte. 

Za vědeckým jménem se píše rok popsání druhu, např. Canis lupus, Linneus,1758

Vědecká jména dáváme do kurzívy.

Základní taxonomickou jednotkou  je druh.

Taxony, systematické jednotky, jako např. říše, kmen,třída, řád , čeleď, rod, druh…, často mají předpony –pod i –nad (podřád, nadřád)

Důležité taxony, které nás zajímají a bez kterých se neobejdeme:

ŘÍŠE

KMEN

TŘÍDA

ŘÁD

ČELEĎ

ROD

DRUH

„Rodný list“ drozda zpěvného (Turdus philomelos)

ŘÍŠE:                      živočišná

PODŘÍŠE:              mnohobuněční

KMEN:          strunatci

PODKMEN:         obratlovci

NADTŘÍDA:         čelistnatci

TŘÍDA:                ptáci

PODTŘÍDA:         ptáci praví

ŘÁD:                    pěvci

PODŘÁD:            zpěvní

ČELEĎ:              drozdovití

ROD:                  drozd (Turdus)

DRUH:               zpěvný (philomelos)

PODDRUH:          evropský

***********

orel skalní  (Aquila chrysaetos) foto Jiří Bohdal

Dravci – Falconiformes

Pavel Švec

-         od velikosti kosa po velké kondory *** sokolík bělokrký (Microhierax caerulescens), 30-50g, rozpětí křídel 30-34 cm, Vých. Himaláje po Indočínu, kondor andský (Vultur gryphus), 8-15kg, r.k. 320cm, jihoamerické Andy

-         typický zahnutý zobák, ostrá horní čelist

-         druhy živící se mršinami často holé krky – kvůli hygieně

-         vyvrhují vývržky

-         kořist vyhlížejí plachtěním (orli, supi), třepotáním křídel (poštolky, orlovec), na stromech (jestřábi), obratné manévrování (krahujci, jestřábi), střemhlavý let (sokol)

-         podle proporcí těla poznáme způsob letu, lovu – „létající prkna“, vidíme široká křídla, „prsty“ z letek na konci křídel, ocas do trojúhelníku– supi, orli – kořist vyhlížejí kroužením a pátracím letem*** rychlý let, úzká křídla, delší ocas- rarozi, sokoli, poštolky *** krátká, zakulacená křídla, delší ocas, přepadavý let – letí nízko nad zemí, kopírují přesně terén, nad překážkou se vyhoupnou nad třeba plot, keř, a přepadnou nic netušící oběť – krahujci, jestřábi *** chodí po zemi v Africe – hadilov

-         opeření pevné, silné letky

-         zbarvení rozmanité, často až dosti barevné (orel kejklíř,krahujci, kondor královský, orel ozdobný, sokolíci, karančo aj.), dravci se nemusí bát predátorů

-         samice jsou větší než samci, pozn. sexuální dimorfismus – tvarová rozmanitost pohlaví, sexuální dichroismus – barevné odlišení obou pohlaví

-         rozdíl ve velikosti má biologický význam, samice loví větší kořist poblíž hnízda,aby se příliš nevzdalovala od hnízda

-         většina dravců hnízdí individuálně (káně, jestřáb, orel), jiní koloniálně (poštolka rudonohá, supi)

-         tok - časté hlasité volání, zásnubní lety – samec (M) a samice (F) létají akrobatické lety, dotýkají se pařáty, dávají si dárky

-         hnízda na skalách (supi, kondoři, sokoli), na stromech (káně, jestřáb), na zemi (pochop, pilich), ve městech na půdách, balkonech (poštolky)

-         počet vajec poměrně malý- jsou na vrcholu potravního řetězce – 1 – 7, závislé na potravní nabídce, když je jí málo, třeba nehnízdí  vůbec

-         samice nasedá na první snesené vejce, tudíž se mláďata (juv.) líhnou postupně, mají bílé prachové peří

-         slabší juv. bývá často zabito sourozenci (kainismus)

-         většina druhů je ohrožená člověkem, změnou přírodního prostředí, jedy

-         Falconiformes dělíme do 5 čeledí

-         kondorovití (Cathertidae) čti kateridé

-         orlovcovití (Pandionidae) čti pandionidé

-         jestřábovití (Accipitridae) čti akcipitridé

-         hadilovití (Sagittaridae) čti sagitaridé

-         sokolovití (Falconidae) čti falkonidé

 

-         v literatuře se může taxonomie i značně lišit, záleží na vydání publikací, autorech... někde se můžeme dokonce setkat i s tím, že Falconiformes se dělí i na tři řády Falconiformes, Accipitiformes a Cathariformes – my se držme taxonomie viz výše

Cathartidae

-         na západní polokouli zastupují supy, v tzv. Novém Světě

-         pelichání velice pomalé – důležitá strategie přežití, letky vyměňují několik let, musejí dobře létat

-         holé hlavy a krky, červená kůže může zesilovat a zeslabovat- určuje hierarchii

-         využívají stoupavé vzdušné proudy -  těžcí ptáci lehčeji létají, šetří energii

-         často se sluní – slunce působí pozitivně na keratin („stavební“ látka-bílkovina-součást peří, vlasů, nehtů a vlny)

-         mohou se nažrat tak, že ani nevzlétnou (dělají to i supi), při nebezpečí část potravy vyzvrátí, aby se vznesli

-         vydrží dlouho bez potravy velké druhy 5 – 6 týdnů, malé druhy 14 dní

-         nežerou maso ve stádiu úplného rozkladu, ani ne úplně čerstvé

-         mají v útrobách „detoxikační přípravky“, aby se neotrávili

-         samice a samec stejně vybarveni

-         3 druhy rodu Cathartes mají výborný čich

-         nemusí hnízdit každý rok

-         vejce kladou na skály, zdi, na zem

-         neprojevují se žádným hlasem

-         podle DNA příbuzní čápům: slabší nohy oproti supům Starého Světa, mezi prsty mají blány, vzdušné vaky v toku nafukují           

Pandionidae

-         odlišnost od Accipitridae je dána adaptací na lov kořisti – adaptace na lov ryb

-         jen jediný druh, orlovec říční (Pandion haliaetus), čti pandion halijétus

-         chytá ryby cca 150 – 2000g

-         stisk pařátů je reflexivní, dravec se při neodhadnutí velikosti kořisti může i utopit

-         potápí se i 1m hluboko

-         adaptace – ostré šupiny na pařátech, vratiprst, mastné peří, chráněné nozdry

 

Accipitridae

-         225 druhů

-         od afrického krahujce malého  (Accipiter minullus), čti akcipiter minulus, 75 g, délka těla 23 cm po velké supy, přes 3 m roz.křídel a 1m délky těla

-         často loví obratným lovem v korunách stromů, keřích

-         specializace na mršiny – supi

-         orientace pouze zrakem – 4 -8x lepší zrak než u lidí, káně lesní vidí kobylku na 100m, orel králíka na 1km

-         dlouhověcí ptáci

 

Sagittaridae

-         jediný druh, hadilov písař (Sagittarius serpentarius) čti sagitárijus serpentárijus

-         lovec chodec, dlouhé nohy slouží k lepší orientaci na savaně, loví hady, drobné obratlovce

-         kořist udupává silnými pařáty, jedovatým hadům utrhává rychle jedovatou hlavičku, kořist polyká celou

-         létá nerad, běhá rychleji než člověk

-         žije v párech

-         rozsáhlé domovské území – teritorium, 25 – 45 km2

-         hnízdí na stromech a v křovinách, hnízdo je veliké

-         u lidí je oblíben, loví hady

-         endemit Afriky

Falconidae

-         61 druh

-         menší až stř. velcí dravci

-         výborní a odvážní lovci

-         zejk na horní čelisti, je to takový zoubek, slouží ke zlomení vazu kořisti, lepší porcování, zejk je typický pro Falconidae

-         2 podčeledi- karanče a sokoli

-         hnízdí v párech, některé druhy koloniálně

-         hnízdí na skalách, stromech

-         mají více vajec

 

Dravci- zamyšlení Pavla Švece

Majestátní ptáci, obdivovaní, nenávidění, dravci, lovení  a chránění. Člověk dravce i šelmy odedávna nenáviděl – zaprvé se jich bál a zadruhé v nich spatřoval konkurenci. Mnoho dravců u nás bylo téměř vyhubeno, zůstali jen ti nejodolnější – poštolky, káně, motáci, krahujci a jestřábi. Orli a sokoli to „odskákali“ nejhůře. Myslivecká sdružení v minulosti (dnes se to trochu zlepšilo) se doslova předháněla, aby v revírech neměla žádnou „škodnou“. Tak se dravci hubili, kde jen  mohli. Střílení, jedy, vystřelování hnízd, jestřábí koše...Má na to člověk právo? Jen kdyby myslivci znali biologii a ekologii dravců a šelem a nebyli hnáni touhou po trofejích, tak by stavy predátorů nebyly tak nízké. Každý živočich i rostlina má v ekosystému nezastupitelné místo a mají právo na život. Navíc se u mnoha dravců prokázala „neškodnost“ na stavech zvěře. Káně lesní je z 90 procent lovec hrabošů a myší, poštolka též loví hrabošovité, luňáci jsou sběrači mrtvolek  a žab, motáci loví též drobné živočichy jako jsou žáby, kachňata a myši, orel mořský je také raději sběrač slabých jedinců... A velcí orli? Když orel skalní uloví srnče nebo koloucha, již to musí být zdatný lovec.

Dravci do přírody patří právem. Nikdo je nenahradí. Z ekosystémů odstraňují nemocné  a slabé jedince, mrtvolky a jiná nedochůdčata. Káňata stahují na polích značné množství hrabošů a snížení stavů jestřábů vedlo k přemnožení strak. Krahujec, protože loví drobné ptactvo, tak je nenáviděn jen z toho důvodu, že lidé milují drobné ptáky, ale...Ale, že lidé za posledních 60 let,  a od roku 1989 to není o mnoho lepší. Člověk pozměnil krajinu tak, že je pro ptáky někde téměř neobyvatelná – rozorání remízků, kácení starých sadů, dnes budování dálnic, změnou parků a zahrad v mrtvé trávníky, v okolí velkých měst se rozrůstají sklady, parkoviště, obchodní centra – polopouště života. To vše snížilo biodiverzitu opeřenců – ne krahujci a jestřábi. Na ně se to jen svede, je to o mnoho jednodušší... Obviňovat sebe? Ne, to ti druzí... Není to podlé? Všichni mají právo na život. Společnost se změnila, vztah ke zvířatům se změnil. Vídáme mladé lidi jak místo dětí mají pejsky a kočičky, králíčky, morčátka.... již to ale nejsou psi, ale zrůdnosti s mašličkami, vozí je v kočárcích, oblékají se do oblečků, potkani  a morčata musejí mít zelené oči a bez srsti – zmutované žijící hračky... Opět člověk vytváří něco proti přírodě. Někdy mám dojem, že je to týrání zvířat... je to týrání zvířat... Obviňujeme dravce, že oni zabíjejí chudáky jiná zvířata. Ano, zabíjejí... Člověk? Kamion nacpaný prasaty na porážku jedoucí stovky kilometrů? Myslím, že není co srovnávat...

**********

Hrabaví (Galliformes)

TŘÍDA: Ptáci (Aves)

ŘÁD: Hrabaví (Galliformes)

Podřád: Craci

Čeleď: tabonovití (Megapodidae)

hokovití (Cracidae)

Podřád: Phasiani

Čeleď: krocanovití ( Meleagridae)

tetřevovití (Tetroinidae)

křepelovití (Odontophoridae)

bažantovití (Phasianidae)

perličkovití (Numididae)

Stručná charakteristika řádu Galliformes

Počet druhů v tom řádu ptáků je 291, které řadíme do 7 čeledí. V naší vlasti žijí 2 čeledi v 6 druzích.

Mají silně vyvinuté vole, svalnatý žaludek.

Mnozí kurové mají dlouhé slepé střevo, tetřevi až 50 cm.

Velikost kolísá od 14 cm do 230 cm, 43 – 5 000 gramů.

Nohy jsou typicky hrabavé, slouží jako hlavní nástroj k získávání potravy.

H. se nikdy nekoupou, jen se popelí. Je to tzv. komfortní chování (stejně jako čištění peří), které vede k očistě těla. Ochrana proti parazitům.

H. jsou pozemní (terestričtí) ptáci, kteří rychle běhají, ale většinou špatně létají.

Na stromy chodí lesní kurové (tetřev, tetřívek, jeřábek), většina taxonů hřaduje na stromech (přespávají na větvi) mimo čistě stepních druhů (koroptev, křepelka).

Při napadení predátorem mají tzv. úlekové pelichání, lovci často zůstane peří v tlamě (zobáku) jen hrstka peří, které h. rychle dorůstá.

Mnohé druhy mají sexuální dimorfismus, samec a samice se od sebe značně liší, mají i sexuální dichroismus, samec a samice jsou odlišně zbarvení.

Samci mají různé laloky, hřebeny, poušky („růžky“), na běháku ostré ostruhy.

H., samci mají typický tok, specifické hlasové projevy, samci jsou pestře zbarvení. Samice jsou barevně nenápadné (mimetické zbarvení – napodobují hroudy zeminy či kameny, protože se samice starají o mláďata nebo sedí  na vejcích.

Většina z nich hnízdí na zemi, hokové na stromech, taboni stavějí hnízdní kupy.

Vejce kladou v pozdních odpoledních hodinách nebo večer, zasedají na úplnou snůšku

Mláďata jsou po vylíhnutí samostatná (nidifugní). Brzy i létají,letky jim rostou už v prvním týdnu života.

H. žijí po celém světě (jsou kosmopolitní)), vyjma Antarktidy. Nejvíce žijí v Asii (40 procent), nejméně v Evropě (4 procenta).

U nás hnízdí tetřev hlušec, tetřívek obecný, jeřábek lesní, koroptev polní, křepelka polní a bažant obecný. Pokusy o vysazení byly prováděny s perličkou kropenatou, krocanem divokým, s orebicemi..., však většinou neúspěšně. 

**********

Ledňáček

Pavel Švec

Poslední dekáda září, babí léto končí... Ráno se však vydařilo, slunce lezlo z jitřní mlhy jako dítě z peřinky a v zoologické zahradě se probouzel život. U statku, kde kokrhají kohouti a bučí krávy jako na pravé vesnici, je malý rybníček. Náhle je ranní kolorit doplněn o jeden typický hlas, který v přírodě můžeme dnes naštěstí slyšet čím dál více. Táhlé pískání, které rychle mění směr... jako šipka letí ptáček jehož fráček je dosti barevný, ale vynikne jen tehdy, je-li sluneční svit. Je-li pošmourno, jeho kabátek příliš nezáří. To ledňáček nás poctil svým zjevem a obohatil naše zraky o krásu, jenž v naší ptačí říši nemá mnoho konkurentů - snad jen mandelík  a vlha s ledňáčkem mohou soupeřit. Ale ti jsou dnes tak vzácní, že je v naší otčině příliš často nepotkáme. A to je škoda. Ale ledňáček, to je jiný týpek! Ten se uměl tak trochu přizpůsobit špíně člověka a obohacuje naše vody o létající drahokam. Ve starších knihách se píše, že obývá jen vody čisté, i Karel Nový to psal, vzpomínáte na Rybaříky v Modré zátoce? Kdo z vás tuto krásnou knihu četl? V současné době si naštěstí  ledňáček nachází místo k životu i ve vodách, které se nedají označit za průzračné. Cíííííííííí... cííííííííí, ozvalo se znova u rybníčku. A pak si sedl, náš drahokam, sedl si na zábradlí na mostku a tam seděl ve slunci  a zářil do krajiny... I zoo může být krajina...  Nádherný zážitek... jak se pak lépe dělá!

I takto může vypadat pozorování...  

foto: Jiří Bohdal, ledňáček říční

Berličky

Pavel Švec

Mám to navždy spojené se zimou a okolo vánoc. Mé dětství, mé studování přírody... Jezdili jsme na svátky vždy na chatu na Hradišťko pod Medníkem, na celých 14 dní. Byl to báječný čas, dva týdny v terénu! Biotopů v okolí vesnice bylo dost - urbánní území, louky, lesy, ale také pole. A na těchto kulturních stepích se zdržovalo velké množství dravců, zejména káňat, poštolek, občas jestřáb  a krahujec. A pro ně jsem rok co rok budoval tzv. berličky, berličky pro dravce. Není to nic jiného než takové Téčko, asi dva metry vysoké. Na nich v otevřené krajině sedávají dravci, zejména na polích  a loukách, aby si vyhlédli  kořist. Téček jsem dělával kolem deseti a pak jsem se radoval z dravců, kteří na nich posedávali. Obzorkou jsem je sledoval  (kdo neví, co znamená to krásné české slovo, tak je to dalekohled čili triedr) jak tam posedávali  a posléze lovili. Babička mi vžy říkávala, jako by to bylo včera, to slyším, Pavlíku, na vánoce by se nemělo pracovat, to si má člověk vychutna t tu pohodu vánoc, ten klid a mír... Ale vždyť to není práce, to byla má radost, má úctam k přírodě, k mým oblíbeným opřencům, ale také má láska k přírodním vědám. Doteď mám záznamy co jsem na berličkách pozoroval a kolik jedinců a jaké druhy. Je ti úžasný pohled po letech do záznamů... Ale také mě ta láska k přírodě neopustila a jak je vidět, ani nikdy neopustí

Podzim

Pavel Švec

Obloha Paynovy šedi, padá listí a mžení do krajiny. Léto končí, plody dozrávají a první ptáci táhnou k jihu. Den se zkracuje a slunce se marně prokousává, aby zalévalo louky, políčka a lesy, déšť bubnuje do hlatí rabníků a jezer i řek... bubnuje do barevných listů, které zmoklé  a těžké padají k zemi, kde he hniloba opět vrátí do života. Kouknu ku obloze, půldruhého tisíce hřivnáčů táhne k Mediteránu, konipasi kopírují zelený koridor podél řeky a pár posledních květů láká zkřehlé včely, mouchy a brouky k napití zkvašených nápojů uvnitř barevné krásy... Myška s promočeným kožíškem běží se schovat pod kůru borovice, pod níž již pospává unavený střevlík... Prochézím krajinou, dřínky kysele chutnají v ústech a po duši se rozlévá vzpomínka předků, kteří znali tropické ovoce jen z cestopisů z dalekých cest neznámými kraji vonícími exotikou. I podzim je krásný, ba nádherný, tok ročních období v naší otčině je součást našeho bytí... Vejděte do náruče podzimu, do mokrých lesů, kde voní navlhlé jehličí a tlející listí a houby... vejděta do galerie přírody, ať vaše srdce je naplněno po okraj. Vítej, podzime, ty smutné období, abys nás připravil lépe na zimu... vítej podzime, ty roční období smrti  a spánku... 

Pavel Švec, Letící jeřábi (na podzim), olejový pastel, 2011 

**********

První ročník PCHK v červnu 2011 končí - rekapitulace

text: Pavel Švec

fotografie: Bc. Tereza Laifrová

Školní rok utekl jako voda ve Vltavě pod zoo. Je červen  a přírodovědné kroužky končí, ale nebojte, v září 2011 se opět setkáme. Dáme si dva měsíce oddych,... ale jaký oddych? Copak příroda má někdy oddych? Nikdy! V přírodě se stále něco děje tak jako se děje v našich kroužcích. Příroda je dynamická, nic neplánuje, ale vše tak nějak navazuje na sebe. Takto jsme to dělali i na PCHK. Reagovali jsme na určitá období roku, vysvětlovali si fenologické děje. Vždy jsme probírali mnohá pozorování, která mladí přírodovědci přinesla. Některá byla zajímavá, někdy velmi pěkná, některá velmi povrchní, ale učený nikdy z nebe nespadl. Hodiny byly pečlivě připravovány na určité téma a pak jsme plus minus odbíhali od tématu, ale vždy jsme se vrátili na výchozí bod. :)) Ani dva měsíce nebudeme zahálet a pro děti jsme připravili nějaké akcičky. Radka pořádá tábor a Pavel nějaké výpravy po zoo a jejím okolí popř. nějaký výlet za Prahu. To vše si budou zájemci hradit individuálně, rodiče nám napíší a podepíší plný souhlas a zodpovědnost nebo mohou jet také.

Byly spuštěny webové stránky strix.websnadno.cz, aby děti měly neustálý písemný styk se všemi členy PCHK i vedoucími. Na webík, se přiznám, jsem velmi hrdý, ještě před kroužky jsem neměl pořádný pc a téměř nevěděl co je web :)). A objem pupku webu neustále roste, informace se do něho snažím vkládat co nečastěji a ze zpětné vazby pátečních  i středečních kroužků vím, že je navštěvován. Stal se jakýmsi komunikačním mostem mezi vedoucími a mladými přírodovědci. V sekci Vzkazy se objevují badatelé s dotazy a přáními, kteří aktivně spolupracují s PCHK. Od toho tam ta sekce je a vzkazy v ní jsou určeny k diskusím. Tomu, kdo se ptá, se snažíme co nejrychleji odpovědět. Mnohým strix nestačil :)) a tak si pořídili „fejsbůk“ a na něm je další „tlupa“ přírodovědců, kteří se díky těmto novodobým technologiím seznámili a vytvořili si skupinu, která sdílí společné pocity a zájmy. K tomu také PCHK také přispěly a mám z toho velikou radost.

Co jsme probírali na přírodovědných kroužcích? Vše o přírodě a její ochraně, zvířatech, krajině a rostlinách. Vše? To bychom si příliš věřili, příroda nikdy nevydá všechna tajemství za rok, staletí či geologické období. Je to dynamický proces a takto se to snažíme dělat i my. Přírodovědec by měl vědět o přírodě širokospektrálně (osobně tomu říkám durrellovský přístup) , úzká specializace vede jen úzkému pohledu na určitou dílčí část přírody (to také není špaatné!), ale to nemusí být pro děti  tolik atraktivní. Děti se seznamovaly i s odbornými výrazy, které byly vždy pořádně i opakovaně vysvětleny a na strixu je navíc biologický i ekologický slovníček, který se neustále rozšiřuje. Některá slova český ekvivalent buď nenají vůbec, nebo je tak těžko stravitelný, že je lepší se naučit termín odborný. A tím si i děti zvětšují objem své slovní zásoby, ta za posledních 20 -30 let se silně poklesla. Kde je bohatý kvetoucí strom češtiny?

 Určujeme květiny a chytáme vážky a jiný hmyz. Práce v terénu s klíči, síťkou a nadšením

Chodili jsme do zázemí zoo? Ano, párkrát jsme byli, ale není to prioritní činnost PCHK (nejsme žádní mazliči!), ale děkujeme Ladislavu Žohovi, R. Zoulovi, Jitce Kotrbáčkové, Denise Ryškové, Veronice Štruplové, Denise Zběhlíkové a Tomášovi Trnobranskému. Záleží na ochotě chovatelů vzít na rajón větší počet návštěvníků. Také záleží k jakým zvířatům se jde, zda nemají mladé nebo nesedí na hnízdě. Rovněž jsou některá zvířata náchylnější k lidským nemocem, atd. Ale jak jsem již v úvodu PCHK a v úvodu sekce Přírodovědné kroužky napsal, přírodovědné kroužky se nezabývají hlazením zvířátek a případně se s nimi mazlit..., to již vůbec ne!!! PCHK jsou kroužky zabývající se přírodou jako celek! Od žížaly po slona, od mechu po baobab... Přírodovědně-chovatelský kroužek není Zooškola. Ta patří do jiné kategorie, ve které se děti učí  trochu jinak o zvířatech, hlavně o jejich chovu v zoologických zahradách nebo v domácích podmínkách. PCHK učí děti prohlubovat již daný zájem o přírodu (ono to jinak nejde, těžko bych se nadchl např. pro kvantovou fyziku, když skoro nevím co to je :))) učí je, kam se mají v přírodě chovat a pohybovat, na co se mají dívat a co mají pozorovat a co mají ctít... Zájem o přírodu je ale dán do vínku sudičkami u kolébky, promiňte mi ten výraz, ale je to tak. To už je v nás, přírodovědcích, více nebo méně, ale musí to tam být! Někdo sbírá broučky a kytky od plenek, někdo se jen kochá krásou krajiny, ale srdce mu plesá nad krásou zvonků na louce. Ale to se naučit nedá, o tom jsem přesvědčen. Prohloubit zájem, to už ano, ukázat tu pěšinu po louce nadšení... a pak jde každý sám... Jako rostliny, byliny, stromy a keře..., na začátku PCHK děcka poznala pampelišku a téměř nic a pak jak se pro ně několik mladých badatelů nadchlo! Začínáme dělat Herbář PCHK (fáze přípravy pod vedením mladé badatelky Terezy Rojkové, koordinátorky Herbáře PCHK, 3. místo krajské biologické olympiády). No, není to úžasné? To je cíl přírodovědného kroužku... Vzbudit nadšení  a všímat si života i v chodníku na Václavském náměstí...

No a také se něco nepovedlo? Také, samozřejmě... Moc se nám nedařilo dělat měsíční výpravy do terénu, časově s prací to nějak nešlo zkoordinovat. Ale to napravíme!!! A jsou dva vedoucí a dva přístupy vedení PCHK. Domnívám se, že oba jsou příznivé a oba mají své plusy a mínusy... To však rozhodnou děti...a snad se k tomu také vyjádří. Jsou to jejich přírodovědné kroužky a oni do svých kroužků budou chodit... Když se děti nadchnou poznávat přírodu očima přírodovědce, tak jim PCHK pomohou vědět mnohem více.

                                                                                                             

                                                                                                               Váš Pavel Švec

**********

Strnad aneb chvilka ptačí poesie

Úvod Pavel Švec, básně Bára Cepníková

Jsme přírodovědný kroužek v ZOO Praha. Jsme kroužek, který má vést mladé lidi k lásce k přírodě, živočichů  a rostlin. Učíme děti, aby se dívaly na svět očima badatele a přírodozpytce. Milovat přírodu a její děti není jen založeno na tom kolik ptáků, savců či rostlin poznáme, ale je to souhrn několika aspektů, které dohromady dávají celkový obraz  a radost z vědění o něčem, co nás neustále obklopuje... tedy alespoň, když trochu chceme. Láska k přírodě a dnes i ke krajině jako přírodě člověkem obhospodařované je obsažena i ve slovesném pojetí. Člověk je totiž s krajinou více spjat než si myslíme. Zcela oddělit přírodovědné bádání od krajiny a kultury zcela nelze, jsme součástí celého kolotoče historie, klimatických změn a přírodních výkyvů. Lidé žili, tvořili krajinu i ničili, opěvovali i nenáviděli, lidskou činností zvířata i rostliny přicházeli i odcházeli, lidé přetvářeli a přetváří reliéf krajiny k horšímu i lepšímu. A zpívali písně, psali básně, studovali organismy i malovali půvaby přírody. A lidé milovali přírodu, to jsou ti o větu výše, a jsou lidé, kteří ji nemají rádi, ekonomové např. , kterým příroda jen překáží...

Miluji čtení o přírodě, ať vědecké pojednání, tak i v poesii, v Cílkových knihách, mám rád krajinomalbu, rád krajinu maluji... Vzpomeňme na verše Stehlíkovy, Hejdukovy, Skácelovy...

 

Blatouchy voní z louky uklizené

a ty se díváš, zpíváš jenom tak.

Až sýkorčin zpěv do korun se vklene,

zažehne v očích zázrak  na zázrak.

(Ladislav Stehlík)

 

Co z toho slyšíme a vidíme? Klid a pohodu letní, uklidňující čas naší otčiny. Zastav se, člověče, alespoň na chvíli a kochej se.

 

Šum křídel nad hlavou jsem slech

a dole stín se mih,

já bezvolně jsem z hloubky vzdech:

To ptáků podzimní byl spěch

do jihu končin jasnějších

(Adolf Heyduk)

 

Nemáte pocit, že vám nad hlavou prolétávají divoké husy v krásné podzimní přírodě? Nemáte pocit sounáležitosti s krajinou a ptáky? Nechvěje se vám srdéčko při tomto pomyšlení? Jestliže ano, jste milovníci přírody a zároveň její ochránkyní, protože se budete bát, aby tyto obrazy nikdy nezmizely z vašich sítnic. Proto na kroužcích učím děti i slovesnému pojetí přírody, aby si vážily její hodnoty. Proto „nutím“ děti (a píší i rodiče) psát i básničky na téma příroda a krajina. A víte co jsem zjistil? Že i děti v době počítačů, supermarketů a vůbec v té nynější  komerční době dokáží psát texty, které se dají srovnat s poesií třeba před sto lety.. jen jsou o něco kratší a trochu méně slovně košatější. Ale to je ta doba zkracování. Zkuste se podívat na básničky dětí z kroužku v ZOO Praha o strnadovi na tomto webu. Jednou mně jedna maminka téměř vynadala, proč děcka mají psát nějaké básničky, že toho děti mají ve škole dost a k čemu to je. A to právě vypovídá o naší době. Proč to dělat, z toho není žádný užitek ani peníze..., ale myslí vůbec někdo na ty děti, které by měly mít dětství a ne mít z nich malé dospěláky? Nekrademe jim dětství přílišnými ambicemi? Když si dětské výtvory přečtu tak v nich dětmi děti  naštěstí jsou.

A přečtěte si básničky Báry Cepníkové (roč. 2000), členky Přírodovědného kroužku v ZOO Praha. Je to na první pohled tichá dívka, která má přírodu opravdu ráda. Je to skromné děvče s nevšedními a hlubokými znalostmi, je to děvče, které ví co chce a jak umí krásně psát. Když jsem přepisoval její básničky, do textu jsem vůbec nezasahoval, ba je ani neopravoval co se týče gramatiky a pravopisu. To se zcela vymyká běžnému standardu, protože dnešní mateřštinu dnes ovládá čím dál méně dětí. Není to smutné? Téměř každé dítě umí lépe anglicky než česky. To vypovídá i něco o našem školství. Ale ponořme se do veršů, Barčiny básničky jsou vzhledem k jejímu věku nádherné a jen si přeji, aby ve psaní pokračovala. Co je cítit z jejích textů? Právě ta láska k přírodě, a to ho jsem chtěl docílit, protože tak poznám, že ta láska k přírodě je v srdci člověka. Barka své básničky sepsala do takové sbírky, kde na jedné straně má popis daného druhu, jeho obrázek a na straně druhé má napsanou básničku. S jejím svolením básničky přepisuji na tento web, kdyby tyto textíky ležely v zásuvce stolu, byla by to škoda. Tak příjemné čtení a již se těším na Barčiny další texty.

 

Strnad

Sedláček jede na louku

Ve svém velikém klobouku

Strnad na něj jen pokřikuje

Trošičku ho popichuje:

Kéž by si sedláčku chcííííp!

To jsi to nemohl říci líp?

Ke konci hnízdění zas jede na pole

Nevšiml si ale závady na kole

Kolo se zlomilo, sedláčka zabilo

Strnad ten hned k němu přiletí

Sedláček chcíp! A zase odletí

 

Datel  a červ

Datel do stromu si ťuká

Červíček má z toho muka

Mohl by ho slupnout hned

Viděl to kdy živý svět?aby červ si takhle žil

A vůbec si neužil?

Červík teď jede  k moři

Tam ho datel neumoří

 

Vrána

Vždycky takhle z rána

Zakrákorá vrána

„Kdybych byla jako sníh bílá

Zpívala bych jako víla

Ale že jsem jenom černá vrána

Krákorám až do dalšího rána

 

Sovice sněžná

Sovice sněžná

Není moc běžná

Nemá vůbec ráda teplo

Brzy by ji z toho kleplo

má ráda jen sníh a mráz

Nejdřív si hraje z tučňáky

Pak sleduje Eskymáky

 

Vrabec

Hop a skok a hopsasa

Vrabeček si zajásá

Za celičký rok

Neudělá krok

Pořád jenom skáče

A mně je do pláče

Nežli skákat, milá chlapče

Raději rychle uteč, vrabče!

 

Kos

Tamten krásný kos

Má žluťoučký nos

A ten černý kabátek

To je jenom začátek!

Má moc hezké nožičky

Nemá ale botičky

Ty mu vzala kosice

Chce být kráskou měsíce

 

Sojka

Sojka strážcem lesa je

Všechny v něm vždy varuje

Pozor řádí tady tchoři

Nebo: Pozor, les nám hoří!

Nebo: jede pytlák na lov sem

Utečte před pytlákem

A vždy upozorní les

Když do něho vběhne pes

Ona chrání les svůj zkrátka

Dává pozor na zvířátka

 

Holub

Holub vrká vrků vrků

Uvízla mi pecka v krku!

Pomozte mi lidičky!

Jsem přec ještě maličký

Ach já holub šedivý

Lítal jsem k vám na slívy

Pomozte mi, prosím, vás

Nebo ztratím svůj krásný hlas

 

Páv

Páv si nese svojí pýchu

Když jde slyší mnoho vzdychů

Chtěla bych být jako on krásná

Jeho pírka jsou úžasná!

„Chtěla bych být jako on

Jenže já jsem slon“

A tak páv se pyšně nese

Jako královna na plese

 

Papoušek ara

Papoušek ara

Tropy má rád

Vždycky se stará

Ať nemá hlad

Překrásné barvičky

Na křídlech má

A všechna zákoutí

Vždy prozkoumá

 

Čáp

Čáp přiletěl k rybníčku

Zvednul jednu nožičku

Stojí stojí stojí stále

Tu odlétne nenadále

Zpátky ke komínu letí

Stavět hnízdo pro své děti

**********

Pták roku 2011 je...

Pavel Švec (věčně mladý) a mladí badatelé (9 – 13 let)

V pokoji svítí lustr nad stolem... A v  této skrývačce od Markéty Skolilové se ukrývá jeho rodové jméno... no a je to ... obecný... Tak už víte? Je to přeci Emberiza citrinella...

 

...aneb Pták roku v poesii i obrazech

Mladí badatelé měli donést do prvního jarního dne 2011 své práce na Ptáka roku. Mohli si zvolit jakoukoliv formu publikace (knížečku, brožurku, skládanku, plakát apod,), ale někteří „borci“ přinesli i cáry papíru. Mladí přírodovědci přinesli zajímavé práce, které se týkali Ptáka roku. Některé byli velmi vydařené a originální (Lukáš Čepelák- veliký ptačí plakát, Kačka Provazníková – křížovka s tajenkou, Anna Hánlová – knížečka, Petr Miláček – forma pozvánky, Nikola Šlabjarová – pěkné zpracování, Linda Stárková – 5 stran rukopisného textu). Bohužel se v převaze objevily práce postahované z internetu včetně nesmyslných odkazů... Nahrávka s hlasem máte problémy s přehráváním? Vizte nápovědu . No, klikám na papír a ono nic. Tak přátelé přírody, tudy cesta ke vědění nevede. Ta se musí pěkně klikatě prošlapat, dívat se a přemýšlet o tom, co píši. Ti z Vás, kteří jste úkol napsali, popř. namalovali obrázek, mají blíže k tom, se dozvědět více. Internet je zajímavé médium, které přináší řadu informací, ale též  i řadu nesmyslů. A věřte, je jich tam dost.

A básničky? Proč básničky? Zaprvé mám poesii rád a zadruhé jsem chtěl něco vyzkoušet. V dřívějších časech děti i dospělí, a to nemusí být tak dávno, byli více spjati s přírodou a s životem v přírodě. Venkovští lidé  i mnozí vzdělaní měšťané o přírodě a jejich obyvatelích věděli mnohem mnohem více než člověk dnešní. A to se samozřejmě odrazilo i v lidové slovesnost. Zvířata čtyřnohá i opeřená, květiny i kraje, to vše bylo opěvováno v písních, lidové i „vážné“ poesii, v hudbě a i malířství. Avšak dnešní globální a komerční svět válcuje a drtí lidové zvyky, „selské rozumy“, lásku a vztah k vlasti, k duchovním hodnotám a lásku i k ostatním obyvatelům naší planety. A to jak za humny každého města či vsi i v širém světě vůkol. U básniček byla zadána slova, která v nich měla být, a to strnad, pole, louka a sedláček. A co bylo nádherné? Přece to, co někteří badatelé s těmi slovy dokázali. Potvrdili svojí dětskost, a že jsou to stále děti a ne malí dospěláci (mladší i ti starší) i to, že ta láska k přírodě v těch malých dušičkách stále je. Žel je vyháněna tlakem recentního drsného světa, kdy na děti jsou mnohdy nakládány povinnosti dospěláků a na dětství jim nějak nezbývá čas. A myslím, že kus dětství mohou prožít i  v našich kroužcích v Zoo Praha...

 

Vybírám trochu poesie našich mladých badatelů... (postupně ještě doplním)

(Jáchym Blažej)

 

Strnad létá po louce

přitom zpívá Karkulce

Ci ci ci ci ci cííí, pan sedláček spí.

Oral pole, sekal louku,

ustlal si tam na palouku.

Ci ci ci ci ci cííí, překrásně tam spí

 

*** Pěkná básnička, jednoduchá jako zpěv strnada. V jednoduchosti tkví krása slova :))

 

(Nikola Šlabjarová)

 

Strnad je ptákem roku,

nechápu to ani trochu.

Je zbytečné hledat ho na řece

on žije především na louce.

Taky na poli a u lesa vyskytuje se.

Svou žlutou barvou pyšní se.

V zimě na sedláčkově statku

krade si semena k snědku.

 

*** Básnička Nikoly je pěkný popis biotopu ve verši

 

(Pavel Švec)

Morgenstern měl svého Korfa

já mám zase svého Kdyžtuyettyžila,

to je jeho tlustá morfa...

Strnad je ptákem roku, brachu

co na tom nechápeš ani trochu?

Tvé vědomosti jsou v krachu,

milý Kdyžtuyettyžile.

Strnad létá nad lukami i nad poli

A sedláček chodí špatně a o holi,

protože ho hledal v divé řece.

Tam nežije přece, píše Niky

on hledá v biotopu jiné niky.

Šel tam totiž s Kdyžtuyettyžilem,

každý v sobě měl džus a litr vodky,

oba propili košile i čtyři botky.

 

*** Básnička Nikoly, stejně jako níže Šarloty, mě inspirovala k napsání nonsensové básničky, které s oblibou píši. Viz do literární tvorby P. Š. 

 

(Šarlota Vinklářová)

Strnad koupil jitrnici

pro sebe i strnadici.

Šel pro ní přes louky, pole,

až došel do metropole.

Potkal tam jen sedláčka

tomu koupil tabáčka.

*** Úsměvná básnička podobná svým stylem velkému mistru nonsensové poesie Ch. Morgensterna, pěkná myšlenka.

(Pavel Švec podle Šarloty Vinklářové)

Chudý strnad  koupil jednu jitrnici

pro sebe samého i svou mladou strnadici.

Křídla ho tuze bolela, tak pěšky šel bohužel

 přes louky, širá pole, až došel do metropole.

Potkal tam ještě chudšího sedláčka z Evropské unie,

který v Čechách žil, tak aby si život ještě užil

koupil mu tam drceného tabáčka

a k tomu knihu pana Tabáška.

Ten píše pěkné knihy o zvěři  a o lese.

Strnad ani neví jak ty věci sám  ponese a jak je donese.

Tak počítá a dá na to daně jedné Daně

a domů houby ponese...stát mu prachy zdaní

tak kdyby si nechal jitrnici pro sebe i strnadici

• tak  se oba alespoň pěkně nažerou, pardón, nají!!!

 

*** Autorovi se líbila básnička a myšlenka  Š.V. a tak ji trochu upravil.

 

(Aneta ???)

Strnad, to je krásný pták

vzlétne ani neví jak.

Prolétá nad krásným polem

remízky jsou všude kolem.

Tu pod sebou vidí louku

a na ní pak hezkou holku.

Je to holka sedláčka

zamávala na ptáčka.

Poleť ptáčku ke mně blíž

s tebou už je jaro blíž!

 

*** Taková pěkná jarní básnička, básnířka ukazuje na zrod nového života. Dovolil jsem si poopravit v prvním verši strnad to je krásný pták a v posledním verši už je jaro blíž

 

(Markéta Skolilová)

Strnad, menší žlutý pták,

má semena a hmyz rád.

Zlomyslně mezi poli zpívá si:

Kéž by si sedláčku chcíp!

Je to pták o velikosti vrabce

a někdy prý zpívá velmi sladce:

Jak to sluníčko pěkně svítí!

Na louce kvete plno kvítí

a strnad si to letí k poli

a teď už je u stodoly.

U ní stojí sedláček

a volá: Žlutý ptáček!

Ten minule mi do ucha pěl,

něco, že bych umřít měl.

A strnad letěl dál a dál.

Sedláček jen by nadával.

Stará se jen o pole svá

však také dvě dokonce má.

Strnad letí za samičkou do hnízda

a pak si svou píseň zahvízdá.

***

Tak, milý strnade, ať se Ti u nás dále dobře žije a my můžeme poslouchat Tvůj zpěv jako na výpravě na Karlštejnsko.

 

*** Tak to je jedna nejpovedenější básnička, která se mi do ruky dostala. Byla i správně napsaná, absolutně bez gramatických chyb. Jen jsem autorce dal do kurzívy verš 4. a 7., aby se odlišila transkripce ptačího zpěvu. No, ale kdybych  chtěl... tak ten konec, Markétko pole svá/dokonce má... ale to už jsem hnidopich, co? :))

 

(Lukáš Hlavatý)

Strnat, pole, louka, sedláček

strnat letí nad polem

sedlák stlouká louku

strnat mu spívá pluč magore pole

a ne louku

a sedlák na to rači spívej otom

jak bude má louka krásná  až bude

stlouklá, bude smrdět bude hnusná

a ty zhebneš

ze smradu a ja budu žít

(původní přepis)

 

***  I toto, přátelé, dokáží napsat mladí badatelé. No, Lukáši, přečetl jsem mnoho poesie...a na to , že je ti 12/13, to je tedy síla. Jak obsah, papír vytržený ze sešitu, styl i pravopis. Zde se o nějakém cítění o přírodě hovořit nedá a k lásce k přírodě tě dovede snad jen buldozer s Klausem

 

Pavel Švec alias Zlej Plenitel (jo, přátelé, kdysi jsem psal i tzv. rapové básně...)

Usnul jsem na svém lůžku

A sen mi dal do úst slovní pušku

A já střílel děsná slova

Ze kterých mi záda mrazí

Moji milí drazí... ...

Hele vole- pole a letí žlutej pták

Co to je, ty vole nevim snad

Von letí nahoře a já sem dole v jednom kole.

Prachy nemam a práce nad hlavu

Hledám potravu jako strnad ale mam otravu

U kontíku stojim a žrádlo lovim hlad svůj kojim

Co buržousti vyhodili a tak mě pohostili

Plnej bachor mám a vo práci se mi zdá

Byl sem traktorista a teď ... mám

Práce neni pole taky ne místo pšenky

Satelity v poli stojí a strnad se tam bojí

Lítat protože by ho blbci mohli vítat

Broky do žlutýho peří tomu ten pták věří

Protože by mohl pos... ňáký volvo

Potřebuju volno a rapovat někde v parku

A žrát kus masa ze psího škvarku

A kdyby nebylo euro dá mi Němec marku

A já si  koupím ŽIVU a bude ze mě přírodovědec

A ne žádnej blbec venku bouřka a PRÁSK!

Já se vzbudil a čtu článek o krajinném rázu

A o nějakém pěkném srázu někde v Krasu

A o biodiverzitě vhké louky

A jím při tom chléb z černé mouky...

 

*** Bez komentáře :))

 

(Matyáš Maxima)

Pole plné strnadů

viděl sedláček,

dal si pívo a dvacet

a přes hlavu slamáček.

Pak pole voral

a vše zvoral

Dal si pečínku šťavnatou kachýnku.

 

***  Matyáši, Matyáši..., no, ale o trochu lepší než tvůj kolega Hlavatý

 

(Anna Hánlová)

1.

Pole, louka, les,

strnad letí do nebes.

Sedláček se na něj dívá,

až se z toho zapovídá

s mladičkou dámičkou.

Hned dostane paličkou

od jejího milého,

ale přes to klidného.

2.

Strnad si sedne na mráček a podívá se dolů, copak zas dělá ten sedláček? A sletí zase zpět.

Tu najednou na louce se červená květ... bílý, modrý, červený je lepší než na poli! Co se to děje? Sedláček jede a na poli je klid! A co víc? Víc už nic!

 

*** Anička napsala dvě básničky, ale jako jediná napsala báseň v próze... nebo by se dala napsat i do volného verše. Jen jsem ve druhé básni poopravil interpunkci, protože si to tak povedený text zaslouží. Je to „těžké“ čtení, dosti povedené.

 

(Linda Stárková)

Strnad letěl přes louky

přitom potkal jen brouky.

Přeletěl už mnoho mezí

však nevěděl

kde samice je březí.

Jednou potkal cizího sedláčka,

který měl moc pěkného synáčka.

Když se na cestu ptal

ozval se ze všech stran cval.

Jak se dozvěděl, že samice je pod lípou

slyšel jak jejich mláďata pípou.

 

*** Lindo, Lindo... pták  a březí? :)) Beru jako básnické zpracování textu, který je tak trochu nonsensový, že? :)). Ale oceňuji Tvé zpracování knížečky o Ptáku roku.

(Petr Miláček)

Jsem strnad, malý ptáček,

zná mě přeci každý sedláček.

Máme krásně žlutá bříška

jako pampeliškami rozkvetlá louka.

Přijď se na mě podívat

můžu ti i zazpívat.

Můžeš nás vidět na poli

na jaře zpíváme tralali.

Nesednu ti na ruku

přesto jsem váš pták roku!

 

*** Taková jarní básnička

 

(Adam Dejl)

Strnad je náš krásný pták,

zpívá krásně a ne jinak.

Zaletí přes louky, přes pole,

narazí přímo do hole.

Je to hůl mladého sedláčka.

Co je to tady za ptáčka.

 

*** Rýmy ti pěkně plynou, Adame, jen jsem ti poopravil interpunkce a rozdělení textu

 

(Radek Beneš)

Letí, letí strnádek

rezavý má ocásek.

Peří jako sluníčko

letí, letí nizoučko,

těsně nad tou zemí

a z hlíny zrní loví.

Tento malý strnádek

bát se musí lisčátek

Větší strach  mu nahání

velkých dravců létání.

Hnízdo má jako malou misku

vyrobené celé z klacků,

přidává i trochu chroští

schovává jej do křoví.

 

*** Radku, začátek moc pěkný, co ten konec?

 

 foto Tereza Laifrová

A jaro začíná!, Osmia rufa

 

**********

Není včela jako včela aneb první včela jaro dělá

Pavel ŠVEC

Včela, snad nejznámější hmyz spolu s mravenci. Mravenců u nás žije 105 druhů a včel stovky, přes tisíc druhů. A tato skutečnost je již méně známa. A to už je na přesné určování trochu moc i na jednoho specialistu hymenopterologa. Jen rodAndrena má u nás zastoupení  133 druhy, často velmi podobných, že na to musejí být speciální klíče jen pro tento rod. Proto vám představím několik skupin, které se dají v přírodě rozpoznat bez speciálních příruček a klíčů a text zjednoduším, aby byl srozumitelný. Není třeba znát mnoho, ale mnohé a to platí i v oboru mladého amatérského přírodovědce. Takový Gerald Durrell znal o přírodě velmi mnoho, a tak se nemohl zabývat podrobnostmi a zcela přesně určovat každého tvora či rostlinu. Ale znal toho tolik, že věděl o svých spolubydlících na Zemi tolik, že si jich vážil...

Pozn. Jen pro ty z vás, kdo se zajímáte o hmyz (a přírodu vůbec), registrujte i vědecká jména taxonů (druhů), protože vám to v mnohém usnadní orientaci v druzích, protože česká jména jsou někdy zavádějící a různí se v jednotlivých publikacích.

 

APIFORMES (včely)

 

Celkem 7 čeledí, v ČR 6 čeledí

 

Colletidae (hedvábnicovití)

Andrenidae (pískorypkovití)

Halictidae (ploskočelkovití)

Melittidae (pilorožkovití)

Megachiliidae (čalounicovití)

Apidae (včelovití)

Včely létají již od prvních jarních dní, někdy už koncem února (Apis, Andrena, Anthophora) na rozkvetlé vrby jívy, na podběl či violky. A některé druhy létají až do podzimních dní.

            

Andrena cineraria a Anthophora plumipes (pískorypka popelavá a pelonoska hluchavková) foto Josef Dvořák

Podle čeho se dají jednotlivé skupiny včel poznat?

1. podle letové periody (jsou druhy předjarní, jarní, letní a podzimní), označíme podle měsíců I-XII
2. podle biotopu (pískovny, lesy, louky, lidská sídla)
3. podle mikrobiotopu, kde zakládají hnízda (obnažená místa v trávníku, ztrouchnivělé dřevo, trhliny ve skále, ve zdi)
4. podle toho, zda hnízdí solitérně, komunálně, sociálně i  eusociálně
5. podle místa, materiálu, kde si staví hnízda (vyhrabávají si komůrky v zemi, písku, vykousávají si komůrky ve dřevě, ve zdích, v prázdných ulitách plžů, v dutých stoncích rostlin
6. podle toho, zda parazitují nebo neparazitují (ve vlastních řadách)
7. podle bylin, které navštěvují (polylektické druhy – sbírají na širokém spektru rostlinných druhů, oligolektické – třeba jen na příbuzných druzích, např. hluchavkovité, monolektické – jen na jednom druhu rostliny
8. podle denní doby, kdy jsou aktivní
9. podle počasí, kdy jsou letuschopné

 

Procházíme jarní krajinou. Je slunné odpoledne. Slunce pěkně hřeje a kráčíme po hlinitopísčité cestě, kde jsou malé dírky do země a okolo nich jsou malé hlinité výhrabky (tumuly). To jsou stopy po činnosti Andrena cineraria (pískorypka popelavá).Tato včela je zvící včely medonosné a je černostříbřitá. Létá již od pol. III. Vytváří menší agregace (nahloučená hnízda, „sídliště“). Komůrky má v 10-30 cm hluboko pod zemí, je jich tam 2-3. Dostáváme se k okraji staré pískovny, která zarůstá lesem a tam nás upoutá velké množství včelek (agregace až několik tisíc jedinců) – Andrena vaga (pískorypka potulná, synonymum vrbová). Je také velikosti apisky a je o něco méně stříbřitá než A. cineraria a také léta brzy na jaře. Hloubí si 20-60 cm hluboká hnízda, která se vždy po odletu zasypou pískem a tak se maskují. Často v písčitých svazích  Tedy, včely, které hnízdí v zemi, v písku, v chodnících... jsou většinou Andreny nebo-li pískorypky. V ČR jich máme cca 133 druhů, velmi podobných.

Jdeme okolo domu s rozbitou omítkou, staré zdi a všude létají menší včelky a zalézají do škvírek, dírek, mezírek. To jsou včely rodu Osmia (zednice). Vnitřní komůrky si stavějí z neústrojného materiálu (písek, hlína , kamínky) nebo ústrojného (rozžvýkané listy, rostlinná vlákna). Některé druhy (O. bicolor, O. aurulenta, Allosmia rufohirta) mají zvláštní typ hnízdění – ve starých opuštěných ulitách plžů. Rod Megachille (čalounice) je velice bohatý na druhy, ale o čalounicích laicky mluvíme o těch včelkách, které vystýlají své komůrky úkrojky listů nebo květními plátky. Mají nápadná veliká kusadla. Je to pěkná podívaná jak tyto včely 10-14 mm velké cpou do komůrek tyto materiály.

Malinké černé včelky (4-9 mm), často jsou vidět na pampeliškách, podbělu a jiných jarních květech, jsou včelky rodu Hylaeus (čti hyléus), česká jména jsou úsměvná, pravčela nebo maskonoska, takže raději hyléusky. Často se na boku „válejí“ uprostřed květu. U nás je 33 velmi podobných druhů.

Jsme v lužním lese, kvetou dymnivky, hluchavky, orseje, violky a náhle jako blesk se mihne cosi... létá to rychle jako nějaký dvoukřídlík, na chvilku se zastaví jako tropický kolibřík u květu a ihned zmizí. To máme tu čest se včelou rodu Anthophora (čti antofóra), hezky-česky pelonoska. Jsou to otužilé včely, které létají i za chladných dnů, kdy ostatní včely nelétají. Pelonosky mají totiž tzv. částečnou teplokrevnost, to znamená, že si udržují svým svalovým třesem provozní teplotu okolo 40 ºC.

Menší včelky (okolo 10mm), které číhají hlavně u vchodů zemních včel r. Andrena, jsou zbarveny jako vosy, nebo dokonce jako malé vrtulníky sledují pískorypky při sběru pylu, tak  máme to štěstí  a vidíme parazitické včely rodu  Nomada (nomáda). Tu jsem Vám ukazoval na schůzce.

              

Nomada fucata a Hylaeus communis (nomáda obecná a maskonoska obecná) foto insektenwelt.ch

A včely (r.Apis) a čmeláky (r. Bombus), eusociální včely představovat nějak blíže snad nemusím. Jen uvedu, že čmeláků je u nás 38 druhů, z to je 11 kriticky ohrožených. Patří mezi „pravé“ včely a mají žihadlo! To je také málo známá skutečnost. Bionomii (způsob života) si přiblížíme na nějaké schůzce.

 

Bádání zdar, hloupostem zmar! Váš Pavel

**********

Nejen živočichové, ale i rostliny, umění a radost z vědění, vážení mladí přírodovědci...

 Františce a Rudolfu Havlovi, na věčnou vzpomínku a památku

Pavel Švec

Když jsem byl ve Vašem věku, mladí přírodovědci, také jsem se díval na rostliny jako na něco, o co bych se měl asi také zajímat. Zajímal, ale ne tak intenzivně jako o zvířata. Kytka, no... a žlutá...strom, no, asi buk... Domnívám se, že to asi musí přijít poněkud později k lidem, kteří se primárně zajímají o živočichy. Ale bez rostlin to nikdy nejde. Housenka motýla požírá kytku, ale jakou? Podle druhu živné rostliny lépe určíme druh. Hálky na keřích? Ale keřů je mnoho druhů. Rákosníci hnízdí v rákosí, ale jen v rákosu? Nikdy jsem nepatřil mezi milovníky „zvířátek“, to jsou ti, kteří sbírají pohledy  a zajímají se a malují jen samé psy a kočky, koně a papoušky a většinou patří mezi typické „hladiče“, ale od mala jsem tíhl k zoologii. Já miloval Afriku, ing. Vágnera, hrál si Durrella , Attenborougha, Tomečka a Baláta a jim podobné.

 Každý víkend jsme jezdívali s rodiči na chatu na Hradišťko pod Medníkem a tam jsem byl neustále v terénu. A potkal jsem tam, jako malý chlapec, báječný starší manželský pár, manžele Havlovi, na které nikdy nezapomenu. Naštěstí jme byli sousedi přes plot. Znali se s Jaroslavem Seifertem, s Františkem Halasem, Karlem Novým...a přesně vím, z jakých míst byli napsáni Rybaříci na Modré zátoce.  A to jsem byl šťastný, že to vím. (kdo z Vás, přírodovědci, jste ji četli?). Františka a Rudolf Havlovi, to byli literáti, doktoři filosofie, velmi moudří lidé s velikým zájmem o přírodu a umění. A ti mě naučili mnohému, ale hlavně tomu, že ten náš svět se neskládá jen z jedné, dvou věcí, na to je příliš rozmanitý, složitý a nádherný. A to mně dalo do budoucna mnoho. Ukázat pěšinu k vědění typu „od všeho trochu“, a jdi po ní, chlapče, nedívej se jen jedním směrem, říkali. A to se v životě vždycky hodí. Také jsem u nich poprvé viděl barevnou televizi. Dnes je to bezesporu úsměvné, ale v roce 1984? A nejlepší byly pátky, to se přijelo na chatu, zatopilo se a šup, malý Pavel letěl k sousedům. Buď jsem pomáhal na zahrádce, nebo jsme krmili skokana žížalami v zahradní nádrži, povídali si o poesii a čekali jsme na dvacátou hodinu, kdy na 2. programu ČST (Československé televizi, pozn.) dávali přírodopisné dokumentární filmy. A byly barevné! Po shlédnutí jsme o nich diskutovali, nějak podobně jako já s Vámi, badatelé. A sobotu? Kolikrát jsem dospat nemohl a letěl jsem pak opět k té studnici zajímavých poznání. Proto tolik obdivuji moudré staré lidi. Zkuste jim, přátelé, budete-li moci, naslouchat. To z internetu a ani z knih nevyčtete. To se musí prožít.

 A tak na zahrádce u manželů Havlových, na Hradišťku pod Medníkem, na jejich květnaté zahrádce došlo i na květiny, rostliny, byliny, stromy. Díky nim sbírám bylinky, jsem věčný amatérský student mnohých věcí a díky nim vedu i Vaše kroužky. Je to jejich odkaz, jejich dlaň, která mi tu pěšinku ukázala (ne přikázala) a já vyšel...vyšel, protože jsem chtěl... byl jsem motivován. To uvědomění si, že se svět netočí jen kolem zvířat co mají peří, srst či chitin, ale to, že kolem jsou tisíce listů a květů, které nelákají jen opylovače a býložravce, ale i přírodozpytce...A tak jsem dostal první knihu o rostlinách od Havlů -  od známé autorské dvojice Otto+Ušák, Kapesní atlas rostlin...

Vážení mladí přírodovědci, v sekci Botanika a zde na Nástěnce budou viset články, které budou pojednávat o rostlinách.

**********

Biotopy

Pavel ŠVEC

Tato část se bude zajímat o různé biotopy, které budeme probírat na schůzkách. Bez biotopů se v přírodě nikam nepohneme z místa. Každý organismus někam patří, nelze mít rád zvířata bez toho, aniž bychom věděli, kde a jak žijí a pak abychom chránili jednotlivé "byty" zvířat, protože bez toho to, mladí badatelé, nejde. Nemůžeme chránit jen vydru říční jako zvíře, to samo o sobě nestačí, ale musíme ochránit i  její biotop a v něm i její ekologickou niku. Biotopy jsou místa, kam se na rostliny a živočichy chodíme dívat a lezeme do jejich domovů...

Mokřady

Co je mokřad?.Co je mokřina, močál, to víme. Nebo ne? Je to většinou trvale mokré místo, rovinaté s hladinou vody  v úrovni bažinatého povrchu. Působí na něho vody povrchové (srážky, záplavy) nebo vody podzemní (vývěry spodních vod, prosaky toků, stojatých vod, jako jsou jezera, rybníky, tůně). Je to též území mezi vodním a suchým prostředím, přechod mezi vodou a loukou či lesem. K hospodaření se nehodí, ale jsou to území, které jsou po celá staletí soustavně ničena – odvodňována, meliorována, vysoušena, devastována. A co na to Příroda? Ta nám to vrací např. tím, že dva dny vytrvale prší, a již jsou plná média povodní. To v dobách, kdy nebyla narušená stabilita vod v přírodě, kdy nebyly zregulovány řeky a potoky a fungovala rašeliniště, voda musila padat přes týden, aby byla na úrovni našeho dvoudenního deště. Voda se měla kam vlévat a rozlévat, vsakovat, spíše dělala v přírodě a krajině pozitivní funkci než jak ji vnímáme dnes. Prší den dva a již máme televizi plnou katastrofických zpráv, kterým by se určitě naši předkové smáli. Ti uměli lépe orat pole, stavět cesty a stavby, kolem řek ponechali lesy a inundační (záplavové) louky, které chránily pole a vesnice před povodněmi. Příroda lužní lesy a mokré louky „nevymyslela“ jen tak, pro nic za nic. Ty biotopy tam jsou a mají právo tam být.

 

                                                 

Mokřady dělíme dle bylinných formací (utváření):

1. plovoucí louky (četné orchideje, tužebník, toten)
2. rákosiny (rákos – roste blíže k souši, orobinec – roste blíže k vodě, zblochan, skřípinec,)
3. formace zakořeněných vzplývavých rostlin
4. formace zakořeněných ponořených rostlin
5. formace volně plovoucích sladkovodních rostlin (okřehek, kotvice)

K čemu jsou mokřady?

1. chrání břehy a okolí před erozí
2. chrání okolní biotopy před prudkými povodněmi, které by jinak měly katastrofální záplavy
3. je to útočiště (refugium) pro četné druhy rostlin a organismů, které jsou úzce vázány na tato společenstva a jsou velmi zranitelní, protože jsou pro toto území zcela specifická
4. jsou to místa kontaktu 3 živlů – vzduchu, vody a země
5. většina mokřadních rostlin má ráda slunce a světlo a samozřejmě vody
6. pobřežní mokřady jsou častým biokoridorem, kudy procházejí četní živočichové (rákosníci, chřástali, kachny, husy), např. táhnou ptáci, obojživelníci někteří plazi (užovky)
7. je tu zadržováno dost potravy pro procházející živočichy

Rostliny podle typu vodního prostředí (hladina-voda-břeh-mokrá louka-suchá louka)

1. ve vodě splývající vodní rostliny – trhutka splývavá, růžkatec obecný, okřehek větší, o. menší, řezan pilolistý
2. na dně zakořeněné vodní rostliny – stolístek klasnatý, rdest kadeřavý,
3. pevně zakotvené rostliny s plovoucími listy –plavín štítnatý, stulík žlutý, leknín bílý
4. pobřežní rostliny – orobinec, sítiny, ostřice, skřípinec jezerní, chrastice rákosovitá
5. bažinné rostliny –rdesno obojživelné, vachta trojlistá, kosatec žlutý
6. vlhké louky – upolín evropský, kohoutek luční, pcháč bahenní

 

Živočichové a mokřady

Bez mokřadů si nedovedeme představit pestrou mozaiku biotopů, bez mokřadů si nedovedeme představit vyrovnanou krajinu a vodní režim. Bez mokřadů by nebyly žáby, užovky, mnoho druhů ptáků jako jsou chřástali, lysky, slípky, moudivláčci, volavky, bukači, pustovky, bukáčci, kachny, husy, ze savců hraboši mokřadní, rejsci vodní, bobři, losi… V mokřadech plují na vodě hnízda potápek, husy si je stavějí v rákosinách, moudivláčci je zavěšují na tenké větvičky topolů a vrb a rákosníci stavějí umě spletená hnízda v rákosu či orobinci. A slyšeli jste někdy ten přenádherný koncert, který se na jaře a ještě na začátku léta ozývá z mokřadů? Těch zpěvů ptáků, vrzavé hlasy rákosníků, cvrčení cvrčilek, i strašidelný hlas hejkala, volavky, děsivý bukot bukače velkého, štěkání srnce, houkání pustovky a žabí chóry? Jemné hlasy kuněk, brekekeke rosničky, cvrčení ropuchy zelené… to cvrčení je dosti podobné krtonožce a skřehotání skokanů ? Nyní jak to píši, vracejí se mi vzpomínky na Třeboňsko… sice mě žralo milion komárů, ale ten koncert… u lidí je to Dvořák nebo Mozart…Rákosníci, rackové, kuňky…hned tam chci…

Je mrtvé rameno živé?

Je předjaří.  V ekologii a botanice se tomu říká praevernální aspekt, (čti prévernální aspekt), tj. období od konce února a trvá celý březen. Příroda má předjarní vzhled. To má svůj osobitý charakter. Zima je bílá a chladná, na první pohled „mrtvá“, ale předjaří je plné vůně a pocitu předzvěsti. Slunce začíná hřát a dny se prodlužují.. Kvetou sněženky, bledule, lýkovce, talovíny, čemeřice, tráva se zelená, začínají zpívat ptáci, vracejí se skřivani a špačkové a létají první pakomáři a vylézají ruměnice… Sníh taje, roztávají jezera a rybníky a prameny, potoky, říčky, řeky se plní vodou. Vody je mnoho a koryta potoků a řek se kapacitně naplnila, voda stoupá a rozlévá se do okolí. Inundační louky se zaplavují a dychtivě pijí vodu do svých útrob, měkký luh (lužní les) se ocitá pod vodou, vody bouří, tůně a tůňky, mrtvá ramena se plní vodou…meandry toku zabrzďují masu roztátého sněhu a v přírodě (a vyvážené krajině) nastává bouřlivé období růstu. Země čeká každý rok na zátopy, protože zátopa je hybnou silou života. Jen druh Homo sapiens dosud nepochopil a dosud se nepoučil z vlády živlu zvaného Voda… My se nebudeme dívat na záplavy jako na katastrofu, ale čistě jako na přírodní jev (zde se omlouvám těm, kteří si za to nemohou, že je voda připraví  o bydlení). Půjdeme na procházku kolem Labe, například, dejme tomu … někam na Pardubicko…

Jsme v údolí řeky Labe, počátkem března, jarní tání, k vlastnímu toku (korytu) je ještě daleko. Z dálky ale slyšíme masu vody, hukot vlastního živlu a voda stoupá a valí se všude, kam jen se dostane a rozlévá se. Zmatené čejky „kníhají“ nad mokrými loukami a čápi stojí u okraje povodňových vln…voda přináší obrovské množství potravy. Přenáší diaspory rostlin (rozmnožovací prostředky, semena, hlízy, oddenky aj.). Nacházíme se ve vodách údolních. A jsou to hlavně vody zátopové. Vody zátopové (povodňové) čili inundační se rozlévají do okolní přírody v době povodní. V krajině nevydrží dlouho, jak rychle přijdou, tak i odejdou, ale pro přírodu mají nesmírně pozitivní účinek. Nemají svou trvalou vlastní floru a faunu, ale jsou důležité tím, že vodou zaplavují poříční tůně a stará, mrtvá ramena a vnáší do nich život. Odškrtí-li se bývalé říční zákruty (meandry) vznikají stará ramena. Stárnutí, pomalá, ale jisté zazemňování, je postupný proces. Každá povodeň přináší materiály, kterými zanáší okolí, ale i mnoho toho odnáší. Tímto neustálým procesem řeky každý rok mění svůj tvar a vzhled. Hlavní řečiště řeky se pomalu a jistě mění  a posouvá se až tam, kam mu to geologické podmínky dovolí. Postupně se z hlavního řečiště vlivem povodní a překážek, které jsou kladeny řece se, může část hlavního řečiště oddělit a vzniká tak vedlejší rameno, které je na obou koncích spojenu s řekou. Voda jím stále protéká.Uprostřed většinou vzniká ostrov a na ostrově mohou vznikat tůně, poříční tůně. Ucpe-li se horní přítok, vzniká rychlým sledem přírodních impulsů slepé rameno. Do slepého ramene voda ještě nějakým způsobem z mateřské řeky proudí, „vidí“ alespoň na jeden vtok vody do této části  a součásti řeky. Zanese-li se i dolní přítok, voda již nespojuje tuto část vodního ekosystému s hlavním řečištěm a tak logicky vznikne mrtvé rameno, to již „nevidí“ hlavní řeku a je od ní zcela oddělené. Bývá napájeno spodní vodou od řeky a bývá též pravidelně zaplavováno povodněmi. Roky plynou, povodně vládnou říční krajině a tak se řeka vzdaluje od mrtvého ramene. Přeruší se napájení spodní vodou z řeky, povodně již „nedosáhnou“ (alespoň ne tak často) svou vodní rukou až k mrtvému ramenu a to se zcela izoluje a dostává se do své poslední vývojové fázi a stává se ramenem starým. To rychle zarůstá, zazemňuje se, mizí volná voda, hladina a  proměňuje se v bažinu. A finální  biotop, který vzniká po bažině se nazývá mokrá louka. Toto jsou vody stálé, ale jsou i vody nestálé, nebo-li vody periodické. A sem patří tůně a tůňky, které vznikají zaplavováním terénních nerovností (depresí) záplavami nebo srážkami. Tůně dělíme na a) povodňové a srážkové, b) jarní  a letní c) lužní  a lesní

A všude v těchto vodách bují  divoký a pestrý život.

Pár pojmů komára neutopí

Mokřad

Leží většinou v nížinách a jsou trvale nebo periodicky zaplavovány sladkou i slanou vodou v oblastech , kde je moře. Mohou to být rašeliniště, mokré louky, rašeliniště, zazeměné části jezer, rybníků a tůní. V krajině mokřady, nebo-li bažiny, poznáme již zdálky podle vegetačního krytu, vlhkomilné rostlinstvo je na „první pohled“ dosti odlišné od ostatních fytocenóz . Mokřady produkují obrovské množství biomasy (rostlinná nebo živočišná masa, hmota jedinců) na určité ploše (ha, m², m³) často vyjádřeno v sušině), dokonce 3x více než deštné pralesy, největší obsah uhlíku, který je uložen v detritu (opadu)  a velkou trvalou biomasu, kterou představují podzemní zásobní orgány rostlin.

Rašeliniště

Je to ekosystém (to již víme co je J), s velikánskou produkcí (vytváření) fytobiomasy (rostlinné biomasy). Typický je nedostatečný rozklad (dekompozice), ten je způsoben trvalou přítomností vody (neustálé zamokření). Masa rostlinného materiálu se kupí a kupí a hodně vody a málo kyslíku způsobuje rozklad detritu (rašelinění) a tvoří se rašelinná hmota (humolit) – až budete něco dělat na zahrádce, podívejte se na rašelinu, kterou zde často používáme. Rašelinná hmota se ukládá o okrajů (břehů) směrem ke středu jezera či jezírka a to postupně zarůstá a tak se zazemňuje. Rašeliniště obývají tzv. tyrfofilní druhy (taxony). Rašeliniště dělíme na dva typy:

1)  rašeliniště horské, aneb severská příroda  od konce poslední doby ledové, oligotrofní vrchoviště,  (oligotrofní rostliny jsou rostliny nenáročné na minerální živiny). Rašeliniště tohoto typu vznikají ve vyšších polohách, v propadlinách (depresích) v okolí jezer a mokřadů. Hlavními producenty fytomasy (hlavní rostliny, které zde rostou) jsou mechy, rašeliníky. Až pojedete na hory, podívejte se pořádně, co vám to čvachtá pod nohama. Vrchoviště jsou „ostrovy severské přírody“. Třeba na Šumavě Jezerní slať je typické horské vrchoviště. Obyvatelé tohoto území obývají někteří naši zástupci glaciálních reliktů, tj. organismů, které tu jaksi zapomněly vymřít od konce doby ledové (glaciálu, - nyní se nacházíme v interglaciálu, v době meziledové), např. bříza zakrslá ( Betula nana), kyhanka sivolistá

(Andromeda polifolia), myšivka horská ( Sicista betulina) a mnozí  zástupci bezobratlých.

A je toho mnohem více zajímavého, příště to dopíši, aby jste toho neměli moc najednou.

2)  rašeliniště nížinné, minerotrofní slatiniště (minerotrofní stanoviště je takové stanoviště, které je bohaté na minerální živiny). Slatiniště vzniká v nižších polohách v proláklinách s nahromaděnou srážkovou nebo podzemní vodou. Producenty jsou v tomto případě hlavně různé druhy ostřic, trav, ale i rákosu. Mohou to být rašelinné louky, prameniště. Hromadí se tzv. ostřicový humolit, to je rozdíl oproti vrchovišti, kde jsou mechy nebo rašeliníky.

Rákosiny

Rákosiny, to snad zná každý, i malé dítě, které chodí okolo rybníků. Rákosí, rákosí…, ale v přírodě není nic jednoduché. Rákosiny je vegetační formace, která osidluje mokřadní společenstva, kde dominují (převládají) taxonyPhragmites (rákos), Typha (orobinec), Carex (ostřice), Scirpus, (skřípina). Orobinec, to je méně známé slovo, ale ty „doutníky“ u rybníků a tůní zná snad téměř každý. V menší míře se v rákosinách setkáme se zevarem vzpřímeným (Sparganium ramosum), a zevarem jednoduchým (S. emersum), chrasticí rákosovitou (Phalaris arundinacea), zblochan vodní (Glyceria maxima), aj.

 Tůně a tůňky

Tyto pojmy zní poněkud zvukomalebně, nezdá se vám? V každé pohádce z luk a lesů se tůně vyskytují. Tančí u nich víly a bludičky a jsou plné záhadných zvuků a jevů…

Rozdíl mezi rybníkem a tůní je veliký – rybník je vždy vytvořený člověkem (antropogenní biotop) a tůně je vždy přírodní (naturální biotop).

 Tůně s tůňky dělíme na periodické,  (povodňové, srážkové) – ty mohou vysychat nebo tůně stálé, které nevysychají a tyto biotopy se spíše řadí ke stálým biotopům stojatých (lenitických) vod a jsou to pomalu zazemňující se mrtvá ramena řek.  Velmi zajímavé jsou jarní periodické tůňky, které rok co rok vznikají v inundačních (zátopových) lokalitách, kam zasahuje řeka nebo potok při jarním tání sněhu. Tato místa jsou pravidelně (periodicky) zaplavována a bují v nich velmi pestrý život. Tyto tůňky tedy nacházíme poblíž vodních toků hlavně v období oblev při jarním tání.

V údolí řek nacházíme periodické tůně:

1. povodňové - luční
2. srážkové - lesní
3. jarní
4. letní

Tůňky luční – vznikají na loukách kolem řek v době povodní. Jsou od slunce prosvětlené. Od března do května (pak již většinou vysychají) je v nich velmi bohatý život. Dno je travnaté a bylinné, voda je mělká a  již pěkně vyhřátá. Jsou tu bohatá společenstva měkkýšů (okružáci, jantarky obecné, terčovník vroubený, plovatky bahenní), společenstva larev vodního hmyzu (komáři, pakomáři), dále jsou tu drobní korýšci, perloočky, buchanky a lasturnatky. Velmi hojní jsou chrostíci rodů  Setodes a Triaenodes. Příznační pro tyto tůňky jsou zelení nezmaři (Hydra viridissima), malé zelené ploštěnky Vortex viridis. Všichni tito živočichové obývají i cenózy mrtvých  a slepých ramen, ale zde jsou v mnohem větším počtu, protože tu téměř chybí ryby. Ty se sem dostanou „plachem“ při povodních, ale většinou tu dlouho nepřežívají.

Tůňky lesní –  v tomto typu tůněk je život chudší než u tůní lučních. Jejich dno je pokryto tlejícím listím, jsou trvale zastíněné, voda má hnědé zabarvení od množství humnových kyselin (hlavní složka humusu) a nerostou v nich téměř žádné zelené rostliny. Dominantními obyvateli jsou lesní komáři rodu Aëdes (čti Ajedes, ë – přehlasované e se v latině čte jako by tam bylo a čte se zněle, kdyby tam bylo Ades, čteme Édes, pozn.) a komárů koreter obecných (Chaoborus crystallinus).. Na dně najdeme zajímavé chrostíky rodu Glyphtotaelius, ty mají domečky z širokých útržků listů, střechovitě seskládanými. Schránka je veliká a nápadná, rozměry jsou do 60 mm délky a 30 mm šířky. V bahně pod listy najdeme berušky vodní (Asselus aquaticus), 8 – 12 mm dlouhý korýš, nebo kroužkovce žížalici pestrou (Lumbriculus variegatus) a nitěnky obecné (Tubifex tubifex). Lesní tůně jsou většinou trvalé a nevysychají. A věřte – nevěřte, lesní vílu jsem u ní viděl… J

Slovníček slov plujících na vodě i pod vodou

pleuston – organismy žijící na vodní povrchové blance (brouci vírníci, ploštice vodoměrky a rostliny okřehky), p. dělíme na epineustické druhy – využívají povrchovou blanku jako podklad, po kterém běhají nebo kloužou (vodoměrky) a na hyponeustické druhy – o povrchovou blanku se jen opírají nebo se na ni zavěšují zespoda (larvy a kukly komárů). Některé druhy vodního (akvatického) hmyzu využívají povrchovou blanku jako odkladiště pro svá vajíčka, která na ní plavou až do vylíhnutí larev, komáři rodu Anopheles (čti anofeles), Culex (čti kulex), Chaoborus

bentos – organismy žijící u dna, na dně (červi, měkkýši, žížalice, chrostíci)

nekton – organismy volně plující ve sloupci vody, mají plovací orgány (ryby, vodní brouci)

plankton – organismy , které nemají vlastního pohybu, vznášejí se ve vodním sloupci, ve volné vodě (vířníci, řasy, drobní korýši)

lenitické vody – stojaté vody

lotické vody – tekoucí vody

slatiny – rašeliniště ze zazemňování jezer a jiných nádrží, a jsou zásobovány výhradně spodní vodou

vrchoviště -  rašeliniště je zásobováno srážkovou vodou (déšť, sníh)

tyrfobiontní, tyrfofilní druhy – druhy žijící na rašeliništích, ti první výhradně, druzí mohou částečně žít i jinde

dendrotelmy, fytotelmy, lithotelmy – drobné „tůňky“, drobné periodické vody, které vznikají, ta první ve dřevě (staré pařezy, dutiny stromů), ta druhá v úžlabí listů (např. v tropických broméliích, žijí v nich četní pralesní žabky) a třetí se nachází v puklinách a štěrbinách skal (drží se v ní voda a pouštní živočichové z ní mohou nějaké čas pít). Ve všech těchto nádržkách bují život, většinou hmyzí

inundační oblast -  zátopová oblast

litorální cenóza – pobřežní společenstvo organismů

třetinové pravidlo vody – z koloběhu vody na Zemi se nevytratí ani litr vody, a proto zhruba platí,že voda na Zemi se 1/3 vody vypaří, 1/3 se vsákne jako voda spodní a 1/3 odtéká (řeky, plní se jezera, rybníky...)..

Poznámka

O mokřadech, hlavně  v zoo Praha, viz také sekce Krajina a příroda. Tam se věnuji  pozorování sukcese po revitalizčním zásahu na "Strouze", nebo-li Mlýnskému náhonu a i jiným mokřadům na území zoo.

 

Taxony obývající biotopy mokřadů

Jaké druhy ptáků potkáme v mokřadech

Nyní se projdeme po pěšinách druhů (taxonů), které žijí nebo rostou poblíž mokřadů, a to hlavně v okolí tůní a slepých či mrtvých ramen s ojedinělými ostrůvky rákosin. Ty tu nejsou tak rozsáhlé a tak se zde nevyskytují ptáci, kteří jsou vázaní na velké plochy této rostlinné formace, jako jsou např. rákosníci velcí, cvrčilky slavíkové, bukači aj.. Ze živočichů jsou tu opravdu  výrazní a nápadní především ptáci. Některé druhy jsou velké a nápadná svým zjevem, jiní pěkně zpívají...

V zimním čase v okolí slepých ramen nebo tůní vodních ptáků moc není, protože vody bývají zamrzlé a potrava není příliš dostupná. Zavítají sem skupinky sýkor, koňader, modřinek, lužních či babek, hejnka mlynaříků nebo brhlíků a tito malí neposedové hledají potravu na kmenech starých topolů a vrb. Občas se ozvou oba naše druhy šoupálků, krátkoprstý a dlouhoprstý,  a za teplých zimních dní i zazpívají. Na semínka olší jsou vábeni stehlíci a čížkové, kteří švitoří v korunách stromů. Na zemi  a v podrostu běhajíbažanti obecní, kteří však nepatří mezi naše původní ptáky. Z chřástalů, kteří u nás zůstávají přes zimu, se tu nečastěji zdržují, když trochu povolí ledy lysky černé a slípky zelenonohé. Z velkých dravců nad tůně a slepá ramena občas zalétávají orli mořští, kteří zde hledají většinou mršiny nebo zesláblou zvěř. Navzdory ke své mohutnosti nejsou tito orli rodu Haliaëtus velcí dravci a loví většinou malou kořist nebo zdechliny, narozdíl od orlů rodu Aquila, kteří jsou těmi „pravými“ orly. Na březích tu často vidíme dlouhonohé ptáky s dlouhými krky, volavky popelavé, vzácněji protahující volavky bílé, které doslova zdálky září svým sněhobílým peřím. Na stéblech orobinců  a rákosu se pohupují strnadi rákosní a uvnitř rákosin skrytě pobývají sýkořice vousaté, jediní zástupci tropické čeledě Timaliidae, kteří žijí u nás.

Na jaře a v létě tu mnoho ptáků přibude. Nápadné jsou řezavé zpěvy rákosníků obecných a zpěvných, cvrčivé tóny cvrčilek zelených  a říčních, na stromech visí nádherná kulovitá hnízda moudivláčka lužního a naopak v korunách vysokých topolů nebo dubů jsou mohutná hnízda čápů bílých, kolonie volavek popelavých nebo nádherného dravce luňáka červeného, který zde plní funkci zdravotní policie. V rákosišti hnízdí další druh dravce, pojídače žab, malých kuřátek vodních ptáků nebo jiné malé kořisti a mající v letu křídla do „V“, moták pochop. Z korun stromů se často ozývá známým hlasem kukačka obecná a žluva hajní se neustále chlubí „máme doma vííídejo?“ Z kachen tu potkáme kachnu divokou a méně často poláka chocholačku. Z bahňáků zde hnízdí pisík obecný. Na okrajích mokrých luk můžeme zahlédnout vzácnou sovu, kalouse pustovku, který létá i přes den.

Nemá smysl tu jmenovat všechny druhy ptáků, kteří u tůní a slepých ramen mohou vyskytovat, protože v přírodě není vše rozškatulkováno, jak by si mnohdy člověk přál. Ale vybral jsem ty charakteristické druhy, které dodávají typický kolorit avicenózy tohoto biotopu.

Pokračování příště

 

 

2. díl

Město jako biotop

Je město biotop? Je to jedno prostředí? Je druhově chudé nebo bohaté? Mohou ve městě žít vzácné organismy? Je to vůbec místo pro život? Tak na to Vám odpoví druhý díl tohoto sekčního oddílu, Biotopy. Město není zdánlivě tak mrtvé, jak by si někdo myslil, město je docela slušné místo prp život. Jen je tu vše tak trošku jinak...

Město je soubor různých biotopů, asi jako v divoké přírodě (krajině). Jsou však trochu pozměněné, ale několik druhů živočichů a rostlin v nich přežívají a žijí. A je jedno, zda je to Praha nebo Pardubice, Brdy nebo Benešovsko. Tak např. skály, které máme v přírodě, jsou ve městě představovány domy – věžáky, paneláky, kostely, hrady, zámky, paláci...Živočichům či rostlinám  je jedno, zda je to skála nebo cihlový dům, pískovec nebo stará zeď. Staré parky jsou přeměněnélesy, např. Stromovka je bývalý lužní les. Staveniště sídlišť, metra.. to jsou aridní oblasti nebo tundra, zahrady hradů a zámků, tam kde je bohatství květů, mohou být cosi jako rozkvetlélouky, umělé nádrže – rybníky, různá jezírka, kašny, vodotrysky, to je vodstvo města a napodobují tůně, potůčky, vodopády, tekoucí vody. Zde na pár příkladech jasně vidíme, že město nemusí být nějak ochuzené.

A my si o jednotlivých biotopech ve městě povíme podrobněji...

Skály z cihel  a betonu

Jdete krajinou po louce a přes potok  a náhle v dálce vidíte skály. Na louce skáčí sarančata, létají četní motýli a zpívá skřivan. U potoka látají motýlice, komáři, na balvanu sedí skorec vodní. Blížíte se ke skalám a vidíte rorýse, ještěrky obecné a v jeskyni netopýry... Každý biotop má své typické zástupce rostlin a živočichů. Ale pak se něco začne měnit, Postupně. Pomalu. Někdy dynamicky a rychle. Z osady člověka vznikají vesnice a z vesnic městečka a města... A příroda má své zbraně, jak se přizpůsobit měnícímu prostředí. Má 2 typy organismů, kulturofóbní a kulturofilní. Ti první, se změn bojí a mizí z krajiny, ti druzí si „řeknou“, že se nějak přizpůsobí, adaptují se a zůstávají. Ještěrka obecná i zední najednou zjistí, že se stejně dá běhat po skále tak i po zdi... Vlaštovka pozná, že je výhodnější stavět hnízdo u domů a stájí a mít bláto na jeho stavbu a mouchy pro mláďata přímo „ u zobáku“ než létat někam daleko od skal... Živočichové se adaptovali na přítomnost lidí  a na jejich stavby. Všimněte si, jak se měnila architektura, dřívější hrady a zámky, byly kamenné jako by „přírodnější“ než současné stavby ze železobetonu a skla. V mnohých z nich místo pro živočichy není, navíc lidé je tam ani nechtějí. Vyhánějí je, ba dokonce je hubí. Lidé již nechtějí žít společně se zvířaty.

Staré domy ve vnitřní Praze. Cihlové, plné ozdob, soch, nik, okapů, parapetů... mají rozsáhlé půdy, pěkné střechy a komíny... nepřipadá vám to příliš nápadně skály a suťová pole? Ale ano, živočichové  i  rostliny v tom nevidí žádný rozdíl, vidí  v tom výzvu, příležitost, lepší podmínky pro život a pro své potomky. Tak to přeci vidíme i my, lidé. To není nic nového pod sluncem. Dům, co je dům..., tak se na něj podívejme. Domy mají půdy. Co je podobné půdám v přírodě? Jeskyně. A kdo žije v jeskyních? Netopýři. Vznikají  tu letní  i  zimní kolonie..., které tu aktivně žijí. Dále na půdách žijí kuny skalní, které loví četné hlodavce v zákoutích ulic. Své početné státy tu zakládají vosy. Na domech, jako na divokých skalách, žijí zvířata, která hnízdí na skalních plošinách nebo v dutinách. Na skalních nikách hnízdí sokoli stěhovaví, poštolky obecné, holubi skalní, rehci domácí, vlaštovky a jiřičky, a tito ptáci tatáž místa obsazují  na domech. Ptáci dutin jako sýkory koňadry, lejskové šedí, vrabci domácí, sovy pálené, špačkové. Tito ptáci na domech  vyhledávají dutiny a polodutiny, jako jsou různé dopisní schránky, malá okénka, často nacházím hnízda dutinových hnízdičů v komínových vývodech od plynových kamen (wawek)- to je krásná dutina!

Vysoké domy často slouží jako pozorovatelny, navíc na střechách jsou antény, komíny a hromosvody, které se tyčí do výšky a ty vyhledávají ptáci jako posezy pro svou pěveckou produkci. Velmi brzy ráno na střechách pěje rehek domácí, jeho písnička je v polovině přerušená jako by přiškrceným hlasem. Často otevírá den tento nenápadný ptáček s rezavým ocáskem, kterým neustále potřásá. Pak zpívá kos černý, též vysoko na hřebenech střech. Ve volné krajině zpívá na vysokém stromě, rehek na nějakém skalnatém výstupku. Těch příkladů, výhod domů jako domova pro živočichy je mnoho, ale musí splňovat několik kritérií. Co zde popisuji, to se většinou udává na staré zástavbě. Je druhově bohatší, protože domy jsou jako skála, nejsou jednotné ve svém reliéfu, mají mnoho dutin, zákoutí, otevřené půdy, zdržuje se na nich více potravy. Třeba v omítkách. Ve starých omítkách se drží spousty hmyzu a jiných bezobratlých, které jsou potravou pro vyšší živočichy. Kolik různých potvůrek se ukrývá pod oprýsknutou fasádou! Pak často vidíme rehky a sýkory jak šplhají po zdech  a sbírají potravu. Dravý hmyz, jako vosy nebo někteří brouci či ploštice sem chodí jako do spižírny. Na úpatí domu mohou vznikat mraveniště, hnízdí zde samotářské včelky...Město je živý organismus a většině zvířat, kteří tu žijí, lidé moc nevadí... Tak, a šup, na jiné místo... do zahrad a dvorů, které na domy často navazují...

Zahradní dvory a světlíky

(Psáno podle mých deníků z blízkého okolí mého bydliště v Dejvicích. Kvůli zajímavostem v pozorování přesně nedodržuji fenologii pozorovaných organismů, protože by se to více podobalo vědeckému textu než této odlehčené formě článku.) opravy provedu později

Často vyjdeme z domu na zahradu nebo alespoň na dvůr. A již máme docela pěkný kontakt s přírodou. Nezdá se vám to? A dívali jste se pořádně? Stará zástavba v Praze – Dejvice, Holešovice, Žižkov..., v menších městech v okolí – Benešov, Roztoky, Kralupy... , všude se snoubí stará  a nová zástavba. Někde je to lepší, někde je to horší, ale záleží na lidech jaké si udělají životní prostředí kolem sebe. A pak se budou cítit lépe či hůře. Touha po zeleni a po kontaktu  s přírodou, tak bych nazval potřebu člověka. Ano, je to stejná potřeba, a důležitá, jako je jídlo, pití, láska k druhému pohlaví. Když se nám nedostává této potřeby, naše tělo se bouří  a mysl chřadne a mnozí  z nás („dospěláků“) chodíme k psychoterapeutům, aby nám za drahé peníze  často řekli to, co já zde v pár větách...

Unavení  a znavení po noci  a v předtuše, co nás dnes čeká,  si po ránu vyjděme před dům, jakýkoli, a hle – co slyšíme a vidíme?  Že nic? Ale jděte. V ulici parkují vozy, chodí lidé, na zemi vedle poražených akátů (nepůvodní druh stromu) na velkém psím exkrementu hodují čtyři druhy much (Muscina, Calliphora, Lucilia, Musca). To nám tu zanechal bordelumilný Homo sapiens, který se stará  o to, aby naše domovy hostily různé bakterie a viry všemožných nemocí včetně žloutenky. Doma si uklidí a venku živí koprofágy. A  stojí tam tři lípy – naše národní stromy. Kvetou, nádherně voní a létají na ně včely a čmeláci . Nejen ty medonosné, ale i mnohé soliterní (Andrena, Halictus, Hylaeus, Anthophora). A „tankují“ u nich vosy ten výtečný a kalorický nektar. A pak ty vosy loví mnohý hmyz, nejčastěji mouchy, pro své larvy v kulovitých papírovitých hnízdech na půdách činžáků. A na včely sem zalétá i vzácnější potravní specialista, apivorní květolib včelí. (hnízdí mi přímo někde poblíž u domu, přesné údaje tajím!) Ten včelu medonosnou uloví, ale nezabije ji, nýbrž paralyzuje, složí pod  tělo, sevře pevně nohama a odnese kořist do připravené komůrky, která je na konci vyhloubené nory někde v pískách. A tam se vyvíjí i jeho larva, která se živí touto živou konzervou. Kde jsou  ve městě písčité biotopy? Nevíte? Tak tedy, jsou  to sekundární místa – chodníky! Pokud tam tedy není asfalt, ale dlažební kostky, které se pokládají do písku a štěrku. Živočichů je to téměř jedno, zda jsou to „pravé“ písčité biotopy, nebo ty náhradní, sekundární. Ale musí to být organismus kulturofilní – a to již víte, co to znamená. Květolib je dnes již vzácná vosa a tak ji nezabíjejme, i když loví včelky. A do koruny vzrostlé lípy zalétá pěnkava obecná s hnízdním materiálem. A na jedné z nich vrká (spíše houká) holub hřivnáč. Je to náš největší holub, který za posledních 20 let obsadil celou Prahu a jiná velká města včetně jejich center. Byl to původně divoký lesní holub. Poznáme ho velmi lehce, když vzlétne, vidíme jasné bílé pruhy v křídlech a na krku má bílou skvrnu –hřivnu. Odtud jeho jméno, které je odvozeno od zmíněné hřivny, pravěkého kovového kruhu jako ozdoby hrdla, nebo starodávného náhrdelníku vůbec. Na střeše zpívá obyvatel skal, rehek domácí.  Ale ... co  to... zpívá stehlík obecný, pták okrajů světlých lesů. Naproti v ulici mezi dvory je veliký dvůr se vzrostlými stromy, keři, cestičkami... takový malý parčík.  To je oása v pouštním a polopouštním prostředí města. Ne, nebojte, nezbláznil jsem se, to specifické prostředí se dá přirovnat k tomutobiomu (zhruba vysvětlím, je to jako něco biotop, ale na mnohem větší ploše, biom je např. jehličnatý les, tundra, poušť, savana -  a ty se pak rozdrobují na menší biotopy – jehličnatý les a v něm je biotop lesní světlina). Ulice, domy, silnice – slunce vše rozpálí, voda odteče, horké prostředí a téměř bez vody. Zde přežívá trvale jen málo organismů. Betonová poušť. A oása je parčík plný života. Hnízdí tam pěnkavy obecné, kosi černí, pěnice černohlavé, zvonci zelení, holubi hřivnáči a hrdličky chechtavé, v budce hnízdí sýkora koňadra amodřinka, a ve výklenku zdi rehek domácí a vrabci domácí. V nikách na půdě hnízdí rorýsi obecní a poštolka obecná. Zdá se vám to mnoho druhů ptáků na jednom malém místě? Ale vůbec ne. To je opět ta má oblíbená ekologie. Každý ptačí druh hnízdí v jiném koutku této „zahrady“. Rorýs-půda, poštolka- balkon, pěnkava- stará jabloň, zvonek-túje, pěnice-keř pámelník, koňadra-budka (dutina), modřinka-menší dutina, hřivnáč-koruna stromu, rehek-výklenek ve zdi, kos- polorozpadlá kůlnička na starých prknech. A obdobné je to i  s potravou. Modřinky loví hmyz na konci větévek stromů, koňadry u kmene, protože jsou těžší, kos sbírá hmyz na zemi, rehek na „skalách“ domů, rorýsi loví ve vzduchu aeroplankton (drobné hmyzáčky), holubi sbírají semena kde se dá, poštolka zalétává na Letnou (když tam ještě nebyla Blanka tunel) nebo létá za Prahu na myši nebo se naučila lovit mladé holuby, pěnice se celé dny drží v křovinách a tam sbírají havěť... 

A co savci? Samozřejmě tu jsou, i když jsou méně vidět než ptáci nebo hmyz. Žijí tu např. z hmyzožravců rejskové obecní, krtci aježci, všudypřítomní hlodavci potkani a myši, z letounů netopýři (přesný druh bohužel nevím), ti sídlí na půdách, myši loví kuna skalní. Pobíhají tu zdivočelé kočky a jednou i jedno morče. To samozřejmě někdo vypustil, stejně jako kočky.

Jedna starší dáma si na velikém dvoře-parčíku zřídila záhonky s květinami. Na květy sem tam zalétne z denních motýlů babočka paví oko, bělásek zelný, malý „kolibřík“ dlouhozobka svízelová , lišajovitý motýl, který saje podobným způsobem jako tropičtí kolibříci  či strdimilové... Vidíte, mladí přírodovědci, a to se pohybujeme jenom v opravdové zástavbě (intravilánu), mezi domy, v říši asfaltu, dlažebních kostek, kontejnerů a skleněných výloh hlučných tvorů – lidí. Ono je toho mnohem více, možná, že ještě něco dopíši...

                                                                                            A co rostliny? O nich příště!!! :)

Příští biotop ve městě budou parky a hřbitovy.

Pavel ŠVEC, 25.února 2011.

Pokračování příště

 

ilustrace Kateřina Švecová

Předzvěst  jara

Pavel Švec

To je krásné české slovo a jsem smutný, že ho slýchávám čím dál méně. Co je ta předzvěst jara? Co myslíte? Je to předtucha něčeho velmi pěkného. Není to pevně vymezeno od – do, každý člověk to vycítí jinak, jindy i různě silně… a někteří to nevycítí vůbec. To jsou lidé chudí, chudí na duchu, kteří se neumí radovat z malicherností  a maličkostí… Předzvěst přichází většinou v únoru, nejpozději v březnu a má celou řadu projevů. Jsou většinou tak nápadné, že si nelze nevšimnout. Předzvěst, předzvěst jara, to je předtucha, která nás připravuje na lepší a na příjemnější část roku. A jak jí poznáme? Většinou to na nás padne, ani nevíme jak, ale zároveň víme, že je to tady. Vůně vzduchu a půdy a vody, ptačí hlasy se ozývají z korun stromů  a střech domů, přilétnou první ptáci. Skřivani na obloze visí a švitoří a čejky na polích kníhají a první hmyz, pakomáři, tančí ve vzdušných rejích a první otužilí mravenci feromonují cetičky, aby mohli budovat impérium. Sněženky a bledule a méně známý talovín, žlutě kvetoucí rostlinka, která leze i ze sněhu… křehké rostlinky rozzáří naše mrazem zkřehlé tváře a dívky mají růžové tváře. Rozkvetlé jívy, tzv. kočičky, lákají první včelky a lýkovec voní v teplých paprscích slunce… To je předzvěst jara…tak na ní počkejte…čekejte a ona se vám ukloní jako jarní víla a v dáli ještě zuří babizna zima…

**********

Ptačí zpěvy a ostatní hlasy v přírodě 

Pavel Švec

Příručka pro zájemce, kteří se chtějí naučit ptačí hlasy (a nejen ptačí). Snažím se zde polopaticky vysvětlit přepis (transkripci) zvířecího hlasu bez toho, aniž bychom musili jíst hada jako Jiřík ve Zlatovlásce

 

Součástí výuky v našich přírodovědných kroužcích jsou zvuky přírody. V klubovně posloucháme ptačí zpěvy, stridulaci kobylek  a sarančat, zvuky zvířat ze zoo. Mám jedno heslo, takové životní poznání, které se mně vždy vyplatilo. Tvrdím, že ornitolog může být slepý, ale nikoli hluchý. Jdete lesem... přítmí, všude strom a keř a vy vidíte, že nevidíte nic. Z mladého náletu se ozývá pěkný zpěv, a druhý, třetí... Pátráte zrakem  a nic nevidíte. Jen ten zpěv se line ze křoví a ornitolog  křikne: červenka a střízlík, vzadu je koňadra a brhlík na borovici. Ani se nepodívá, a má dokonalý přehled o lokalitě, v níž se nachází . Podle ptačích hlasů lze sestavit soupis druhů, které tam žijí. I my, přátelé, se této dovednosti naučíme. Jako výchozí bod pro učení, kdy je nejlepší se ptačím zpěvům naučit, je zimní období. Ptáků nezpívá mnoho, vzájemně se nepřekřikují a jsou hlavně vidět, tak si můžete ověřit Vaší znalost či neznalost.

Ptačí hlasy dělíme na...

1. instrumentální. Datlovití ptáci bubnují na suché větve, které dobře rezonují. V městském prostředí se žluny a strakapoudi naučili bubnovat i na výstražné tabule, na okapy, na značky, na satelitní antény, na oplechované komíny apod. Ptáky k tomu vede hlučné město, snaží se tedy ho „překřičet“. Lelkové a holubi hlasitě tleskají zdviženými křídly.
2. vokální. Tam řadíme akustické projevy, jakovolání (krátké hlasové projevy, vyjadřují varování, hlasy bolesti  a úzkosti, prosbu o potravu, uvědomují si i přítomnost druhých jedinců v hejnu), dále pakzpěv, což je nejsložitější ptačí hlas

Proč zpívají

Ptáci zpívají  proto, aby si obhájili teritorium, do  kterého chtějí vlákat samičku a  založit hnízdo a vyvést potomstvo. Zpěv není určen pro lidi, aby je poveselil, ale je to agresivní projev, který říká ostatním samečkům svého druhu, „hele bacha, to je moje území, vypadni, nebo…?“ A čím lépe samečci zpívají – hlasitěji, bohatěji, květnatěji, tím mají u samiček větší šanci.

Čím zpívají

Aparátem, zvaným syrinx, leží na konci průdušnice v místě, kde se rozdvojuje na dvě průdušky. Byl objeven před 400 lety, kdy ho našel italský lékař a biolog Ulisse Aldrovandi, který si všiml, že se ozývá drůbež, i když jí hospodář usekl hlavu Syrinx je podle píšťaly Pana, boha lesů, pastvina a pastevců z antické mytologie.

Kde je slyšíme?

Všude. V lesích, polích, u rybníků a řek, na polích i ve skalách, ve městech a vesnicích.  Ale…Každý pták ale zpívá jinde. Mají svá typická místa, odkud samečci přednášejí svůj zpěv. Musí být dobře slyšet a dobře se nést k uším samiček. I podle toho, kde pták zpívá, se dá určit přibližně, o jaký druh jde.

Vysoko na stromě zpívá: kos černý, drozd brávník, špaček obecný, dlask tlustozobý, stehlík obecný, čížek lesní, křivka obecná, drozd zpěvný

Na střechách domů: kos černý, rehek domácí, rehek zahradní, sýček obecný, konipas bílý

Dráty elektrického vedení: vlaštovka obecná, jiřička obecná, zvonohlík zahradní

U potoků: skorec vodní, konipas bílý, konipas luční, ledňáček říční

V rákosinách a zarostlých příkopech: cvrčilky a rákosníci, bukač velký:

Ve křoví  a na stromech: sýkory, brhlík lesní, mlynařík dlouhoocasý, pěnice

Ve vzduchu: rorýs obecný, skřivan polní, linduška lesní, zvonohlík zahradní, holub hřivnáč (instrumentální projevy¨, poštolka obecná, ostříž lesní, datel černý (část hlasového souboru), káně lesní

V noci: sovy, lelek lesní, slavík obecný, rákosníci, cvrčilky, bukač velký,chřástali

Ve 3 hodiny ráno: ve městech rehek domácí, kos černý, červenka obecná

Přelom večera a noci: kos černý, drozd zpěvný, červenka obecná, slavík obecný a tmavý

Na vysoké vegetaci:  bramborníčci hnědí a černohlaví 

Hladiny rybníků a řek: mnohé kachny a husy, potápky, labutě

Horské lesy: křivky, čížkové, kos horský, tetřev, tetřívek, jeřábek

Pole, louky, pastviny: dudek chocholatý, čejka, skřivan polní, chocholouš obecný, koroptev polní, křepelka obecná, chřástal polní, 

 

Je slavík naším nejlepším pěvcem (Passeriformes)?

Je lepší Dvořák či Mozart, Smetana nebo Chopin? Těžko říci, každý hodnotí hudbu jinak. Tak je  to i s ptačími hlasy, které se hudbě podobají. Zvuky přírody jsou vlastně první hudbou na světě. Jistě jste slyšeli praskání ledu na rybníku při oblevě, hmyzí koncert v letním lese, praskání stromů při silnějším větru, stridulaci kobylek  a sarančí v keřích  a na loukách, bzučení hmyzu. I savci vydávají podivuhodné zvuky a hlasy. Kdo slyšel na vlastní uši vábení  a troubení jelenů, štěkot srnce nebo vytí vlků, jsou to hlasy srdcesvírající, ale nádherné. A co zpěvy gibbonů, vřešťanů nebo lemurů. Ale nejsložitější zvuky přírody najdeme u ptáků a v jejich zpěvu. Ale který je ten nejlepší, nejhezčí, nejhlasitější? Nej, nej, nej…to jsme , my lidé. A není to jedno? Ale kdybychom snad přeci jen chtěli se o to pokusit, tak se nejspíše pohádáme. Posouzení ptačího zpěváka (ale i lidského) je totiž velice subjektivní a individuální. Základem však je, se nějaké ty hlasy naučit, pak teprve můžeme hodnotit. V literárním světě platí za krále ptačích zpěváků slavík obecný (Luscinia megarhynchos)…, ale je tomu skutečně tak? Tak třeba mně osobně se nejvíce líbí sedmihlásek hajní (Hippolais icterina). Ale co takový zpěv kosa v tichém chladném ránu, navíc ještě ve městě, kde hluk a vřava pohlcuje vše líbivé? Napíši vám pár našich nejlepších ptačích zpěváků: sedmihlásek hajní, slavík obecný, drozd zpěvný, linduška lesní, pěnice černohlavá a slavíková, kos černý, skřivan lesní, střízlík obecný, stehlík obecný, čížek lesní, pěnkava obecná. A který z nich zpívá nejlépe?

 

Jak se naučit ptačí hlasy

Zaprvé, musíte chtít, kdo nechce, tak ať se do toho raději nepouští. Kdo se naučí ptačí hlasy tak se vám otevře úplně jiný svět, a nemusíte jíst hada, jak je to v pohádce napsané, a kdo chce se do něj podívat, musí mít uši otevřené. Někde píší, že lidé mající hudební sluch, to mají jednodušší. To není tak úplně pravda, i lidé s hudebních „hluchem“ se mohou této dovednosti naučit. Mít vůli, to je základ. Když víme toto, víme, že chceme pokračovat dále. Sežeňte si ptačí nahrávky, např. od firmy Biophon, lze je koupit např. v Národním museu, něco se dají najít i na internetu.

1. Hlasy se učme v zimě. Je to na to více času, v přírodě toho zpívá podstatně méně, ptáci se nám nepřezpívávají navzájem a vše je jasněji slyšet.
2. Učme se tak dva hlasy týdně, pak se vám tak nebudou plést.
3. Přehrávejte si je opakovaně na gramofonových deskách (LP), na magnetofonových páskách, na CD, mp3, ve „volkmenech“, „diskmenech“, „empétrojkách“, a pak je hlavně poslouchejte v přírodě a snažte se původce zpěvu ve spleti větví najít.
4. Neustále si je opakujte, i když si myslíte, že je umíte. Bez opakování… víte, jak to je s tou matkou moudrosti…
5. Nesmíte být se sebou spokojeni a nesmíte si říci, už to umím. Věřte, že neumíte. Ptačí hlasy jsou tak rozmanité a složité, až to pěkné není.
6. Nebát se výkladů v knihách. V každé lepší knize o ptácích je u všech druhů zmíněn hlas nebo zpěv. Mnozí se smějí nějakému „cicitá cicitá“ nebo „cicitatacicitatacicitata“, či „cítacíta“, (Balát, 1986). To je zpěv sýkory koňadry. Jen si jí v přírodě poslechněte, podívejte se na ní  a spojte si vše dohromady…, a uslyšíte, jak ta transkripce funguje.
7. Existují i tzv. mnemotechnické pomůcky, podle nichž si lze hlasy lépe osvojit. Buď si je vytvoříte, nebo je od někoho přijmete. „ Máme doma vííídejóóó“, je učebnicový příklad zpěvu žluvy hajní, nebo „kéž by si sedláčku chcííííp“, to je zpěv strnada obecného, „chce ťje Vítka“, je zase hýl rudý. Já sám jsem si vytvořil mnoho těchto pomůcek a věřte, fungují. A budu takový, možná i hodný, že se s vámi o ně rozdělím.

 

Co to jsou mnemotechnické pomůcky?

Jsou to takové milé pomůcky jak si pomoci když víte, že nevíte. Tak zavítejme na chvilenku do antiky, abychom si představili, kdo je Mnemosyné. Mnemosyné, nebo-li „Vzpomínka“, byla to dcera Urana a Gaie. (Mnemosyné měla s Diem  devět Múz – Kleió, Euterpé, Thaleia, Melpopené, Terpsichoré, Erató, Polyhymnia, Úrania a Kalliopé) Mnemosyné je tedy bohyně paměti. To s přírodovědou moc nesouvisí, ale domnívám se, že je to zajímavé.  Mnemotechnickými pomůckami si pomáháme vybavit některé věci (vzpomínky, učení do školy) v paměti, které „vylákáme“ pomocí nějakých šifer, které si vytvoříme pro naší potřebu, aby nám to lépe „vyplulo“ na mysl.  „Máme doma vííídejóóó“, nebo ještě lepší „Kéž by si sedláčku chcíííp“ jsou dobré příklady a zapamatuje si je každý. Mé mnemotechnické pomůcky mohou, ale nemusí, být všem srozumitelné, ale i tak  se o to pokusím v oddělení Galerie hlasů. Ale nejdříve si ptačí hlasy rozdělíme podle typu a charakteru. Snažil jsem se, aby to bylo co nejjednodušší.

 

Rozdělení ptačích hlasů podle typu  a charakteru

Čísla hlasů budou přidělena v Galerii hlasů k jednotlivým druhům (taxonům), abych stále neopakoval. Jeden druh může vykazovat i dva a více typů hlasů. Ptáci v závorkách jsou typičtí zástupci.

1. zpěv flétnový  (kos černý, pěnice černohlavá)
2. zpěv švitořivý  (vlaštovka obecná, jiřička obecná)
3. zpěv skřípavý a vrzavý  (všichni rákosníci)
4. zpěv rychlý až překotný  (zvonohlík zahradní)
5. zpěv melodický, ale krátký  (sýkora koňadra, šoupálek krátkoprstý)
6. zpěv nevýrazný, tichý, nenápadný  (dlask tlustozobý, králíček obecný, lejsek šedý)
7. zpěv skládající se ze dvou i více strof, které jsou jasně a zřetelně odděleny  (kos horský, křivka obecná, hýl obecný)
8. zpěv, ve kterém jasně slyšíme slabiky i slova  (sýkora koňadra, budníček menší)
9. zpěv drsný, krákoravý, vcelku nehezký  (vrána obecná, havran polní, sojka obecná)
10. h l a s y   n e p ě v c ů   a) hlasy monotónně opakované, b) složitější hlasy
11. h l a s y,  které lze napodobovat pískáním, nebo na ústa (hýl rudý, kalous ušatý, puštík obecný)  

k- krátký zpěv   d- dlouhý zpěv

Jak bude vypadat „osobní záznam“ každého druhu v Galerii druhů

Název rodové skupiny

Např. sýkory a jejich stručná charakteristika

České a vědecké jméno

Sýkora koňadra  (Parus major)

Popis hlasu/zpěvu

Cicitata…

Mnemotechnická pomůcka

Cítacíta jako…

Poznámky

Kdy, kde pták zpívá a jiné doplňující údaje a zajímavosti

Poznámky k části „popis hlasu“

Při přepisu (transkripci) budeme používat zvláštnosti ve psaném projevu, budeme používat různé značky apod. a zvláštních slovních obratů

„i“  ,  „y“, měkce a tvrdě znějící  „i, y“, ypsilon může být i např. po „j“

(   ), kulaté závorky ukazují na strofu, které pták často a pravidelně vynechává

[    ], hranaté závorky ukazují na strofu, která je vynechána vzácně

- -- --- , pomlčky vyjadřují délku pauzy

rrrrrrrrr, použitím více písmen za sebou zdůrazníme délku, nejčastěji ve spojení crrrrrrr, trrrrrrr

 

Legendy

T  tažný druh,  S stálý druh  P  potulný druh   *VP  výjimečně přezimuje  *PP  pravidelně přezimuje  hlasový typ + číslo  k -krátký zpěv, d - dlouhý zpěv

 

 

Sýkory + mlynařík + brhlík

Malí ptáci se stálým (potulným) výskytem, obývají lesy, parky, vesnice i města, žijící na stromech (arborikolní), insektivorní, hnízdí vždy v dutinách, jen mlynařík staví kulovité hnízdo), hlasy mají dosti podobné

Sýkora koňadra (Parus major) 5, 8 k

Zpěv: lehce naučitelný, rychlejší čisté tóny, „cítacíta, citytata, cicitátá, přednášený většinou na stromě, na keři, po celý den, začíná zpívat již v lednu a únoru

Vábení: zvučné pink, pink

Mnemotechnická pomůcka: zní to podobně jako stará pumpa u studny. Jako malý kluk jsem si spojil zvuk pumpy od sousedů a zpěvem ptáka a dodnes tomu říkám „pumpování“

 

Sýkora modřinka (Parus coeruelus) 5, k

Zpěv: rychlé čisté zvonkové tóny, cícícícililink… cícícícililink, v rozčilení dzéretetet, dzérétété, dzéretétét apod. Zpívá již v lednu a v únoru, vždy na stromech

Vábení: cicíci, cici, cí apod.

Mnemotechnická pomůcka: když jsem před léty (tak před 25 lety) chodil do ornitologického kroužku, tak nám vedoucí řekl, že to zní jako stará tramvaj, cícící cililink, cícící cililink, když se na to zaměříte, tak to opravdu zní.

 

A nyní se naučíme správně číst vědecká jména rostlin  a živočichů z článku o výpravě

Aythya ferina, Ajtyja ferína. * Ardea cinerea, Ardeja cineréa, * Fullica atra, Fůlika atra, * Phalacrocorax carbo, Falakrokorax karbo, * Parus caeruleus, Parus céruleus, * Pica pica, Pika pika, * Diplolepis rosae, Dyplolepis rosé, * Cygnus olor, Cygnus olor, * Polycelis nigra, Polycelis nigra, * Asellus aquaticus, Aselus akvatikus, * Capreolus capreolus, Kapreolus kapreolus, * Dendrocopos major, Dendrokopos major, * 

**********

Jak píšeme správně jména živočichů a rostlin

Pavel Švec

Vstává mi zbytek vlasů na hlavě, když mnozí z vás, ale i mnozí dospělí, píší jména živočichů a rostlin nesprávným způsobem. Tak tedy, již žádné... V parku hnízdí Pěnkava obecná... viděl jsem pěnkavu  Obecnou... Ale jak je to správně? V češtině jména tvorů  a bylin píšeme následovně... V parku hnízdí pěnkava obecná... viděl jsem pěnkavu obecnou, tedy vždy malá písmena.. Ve vědeckém jméně, někdy se nesprávně uvádí latinské ( většinou jsou to jména  z latiny nebo řečtiny, dvou klasických jazyků) píšeme vždy rodové jméno velké počáteční písmeno Fringilla (rodové jméno) coelebs (druhové jméno), druhové jméno malé, tedy Fringilla coelebs. A aby to bylo vskutku správně, dáme to to kurzívy, Fringilla coelebs. Pro zajímavost dodám, že coelebs, znamená vdovec. Někdy je za jménem píše i další údaj - Fringilla coelbs, Linné, 1758. To znamená, že pěnkavu obecnou poprvé vědecky popsal Carl von Linné v roce 1758. Nomenklatuře se budeme věnovat jako tématu týdne někdy v  únoru. Tak pište správně:

Na zahradu přiletěla pěnkava obecná (Fringilla coelebs).

Fringilla coelebs coelebs  Linnaeus, 1758 - pěnkava obecná středoevropská    *** tedy, první jméno je rodové, druhé je druhové, třetí je poddruhové. Jméno toho, kdo zvíře popsal, může mít podoby dvě. Psáno  v jazyce původu badatele,  Linné nebo latinsky Linnaeus. Někdy se též uvádí mezinárodní zkratka L., 1758

Fenologický strom

Pavel Švec

Co znamená slovo fenologie se podívejte do Slovníčku. Fenologický strom poroste tak, jak do něho budou přibývat data, která budou správná a ověřená, která do něho budeme vkládat, abychom vytvořili strom plný pěkných pozorování.

Leden 2011

12. ledna, první sedmikrásky chudobky (Bellis perennis), Dejvice, Praha, po oblevě

16. ledna, prvně vidím ploštici ruměnici pospolnou (Pyrrhocoris apterus), určitě ji znáte, to je ten červený hmyz většinou sídlící u paty stromů ve velkých houfech, viděna na 3 dubech porostlých břečťanem v počtu 25 jedinců, Stromovka, Praha

17. ledna, strakapoud velký bubnuje na suchou větev v zoo Praha, DK, počátek obhajoby teritoria

22. ledna, kvetou "kočičky", vrba jíva (Salix caprea), Podhoří, Praha 8

24. ledna, prvně slyším kosa černého, Dejvice, Puškinovo nám.

Únor 2011

4.února, v 6:00 Puškinovo nám. v Dejvicích -  pokřikuje poštolka ob., obhajoba teritoria, zpívá kos čerý, vrkají hrdličky - jarní pocit, ustupují mrazy, otepluje se

6. února, 21:00, u Lysé nad Labem, houká puštík obecný (Strix aluco), 10 st.C, první včely, Bílkovice, pozoroval J. Pokorný

7. února, celý den,  jasno, 12 st. C, kvetou sněženky (Galanthus nivalis) a talovíny (Eranthis hyemalis), zelená se ptačinec žabinec (Stellaria media), káně lesní (Buteo buteo)- pozoruji zásnubní reje, zpívají sýkory koňadry, babky, modřinky, šoupálci krátkoprstí, dlaskové, kosi, červenky, zvonci, stehlíci, střízlíci... 

10. února, Stromovka, 8:00 hod.., přiletěli první ptáci, holubi hřivnáči

15. února, zataženo, + 1 st. C, Strouha, ZO Praha, kvete hluchavka objímavá (Lamium amplexicaule), zelená se ptačinec žabinec (nebo-li prostřední) (Stellaria media), první lístky bezu černého (Sambucus niger), 3 vodoměrky (Hydrometra stagnorum).

 

Pozorně čtěte, badatelé!

Domácí úkoly, proč domácí úkoly... aneb, proč to po Vás, mladí přírodovědci, Pavel s Klárkou stále chtějí?

Pavel Švec

Domácí úkol, přátelé přírody a mladí přírodovědci… Nejsme sice ve škole, ale naše domácí úkoly jsou něco jiného než ty školní, jsou zájmové,  neděláte je jen pro nás, ale děláte je hlavně pro sebe a pro celou přírodovědnou skupinu, abychom se z nich navzájem poučili. To, že je zadán d.ú., berte jako výzvu k nějakému Vašemu bádání, jakým způsobem se k informacím dostanete, je to výzva, jak vědět více, je to  prohlubování znalostí v oblasti přírodovědy a radosti z vědění. Vždy se s Radkou  těším na splněné úlohy, na to,  jak je d. ú. vypracován, a zda-li vůbec jste na něj mysleli. To vše svědčí o tom, jaký máte o přírodu, o zvířata, o rostliny opravdový zájem. Takový úkol nám ukáže, zda-li jste dobře pochopili smysl Vašich - našich kroužků…, že si hrajeme na opravdové přírodovědce, a ne na hladiče chlupatých zvířátek. To někteří z Vás ještě moc nepochopili. Domácí úkol není složitý pro toho, kdo má přírodu opravdu rád, ale měla by to být radost pro Vás, protože při četbě v knihách (i na internetu) se leccos nového dozvíte. Hlavně v knihách, přátelé! Jste přeci mladí badatelé či přírodovědci, tak se snažte! :))

 

Deník, proč deník...aneb, proč to po Vás, mladí přírodovědci, Pavel s Klárkou stále chtějí?

Pavel Švec

Deník je ... kniha, sešit ap., do nichž se zapisují denní události, zážitky, postup cesty... tolik zkráceně Slovník spisovného jazyka českého, Academia 1989...

Již od útlého dětství si vedu nějaké deníky, stále si vedu nějaké zápisky. A nikdy neobsahují trapnou větu, můj drahý deníčku, tak si to někteří Neználci myslí. Některé mám dosud, některé se mi žel ztratily v průběhu let. Jeden mi uplaval v Sázavě u Pikovic, jeden se mi navrátil podle adresy, kterou jsem měl uvedenou na zadní straně a přišel mi poštou domů. V těch co mám, jsou údaje, které by mně sebral čas v záplavě nových vod poznání. Do deníků jsem psával a stále píši fakta zjištěná v terénu, dělám si do nich skici k obrázkům, dávám do nich mapky, kde jsem co našel a viděl. Tak a nyní již víte kam mířím... Nebýt deníků, tak bych Vás možná ochudil o mnoho zážitků a faktů, a nejen Vás, ale i sám sebe.

Co by měl deník obsahovat? Především datum a čas pozorování, potom lokalitu a biotop (rezervace, park, les, louka, vodní tok, jméno vesnice, města, okres), tedy místo pozorování. Neměly by chybět záznamy o počasí, jasno, zataženo...teplota, větrno atd. A pak teprve to, co vidíme. Vyvarujme se slovíčkům malé hejno žlutých ptáčků, hodně, moc kytek na louce. Pokud to jen trochu jde, zkuste uvést přesný počet jedinců a podrobněji popsat Vám neznámý druh zvířete či rostliny, případně nákres. No a je to!

Ty z Vás, kteří mají deníky založené, moc chválím, a ty z Vás, kteří je máte ještě velmi pěkně vyvedené,  hvězdičky navíc přidávám. Nebudu jmenovat, protože se v tom poznáte. Vytrvejte a třeba za 20 let si vzpomenete, že něco takového máte a pak budete překvapeni, co jste zažili, když Vám bylo 10 či 13 let

Co jste si z toho vzali?

**********

Příprava živočichů a rostlin na zimní období

 

Pavel Švec

Zimní období je pro mnohé organismy velice náročný čas. Teploty klesají, ubývá světla, mizí potravní nabídka. Jak to organismy řeší? Příroda nabízí více alternativ a všechny fungují milióny let. A my se na některé z nich podíváme očima přírodovědce. Proč přírodovědce? Je to jednoduché. V dnešní uspěchané době a v době, kdy se člověk čím dál více vzdaluje přírodě a příroda je mu víceméně na obtíž, tak již tolik nevnímáme jak to v přírodě chodí. A je to škoda, protože ochuzujeme sami sebe.

Končí „velké prázdniny“ a říkáme, je po létě. Ale léto opravdu končí? Začněme postupně. Jaro je období reprodukce, nebo-li rozmnožování. Rostliny kvetou a živočichové vyvádějí mláďata. Jarní rostliny, poslové jara,  kvetou od února, sněženky (Galanthus nivalis) a bledule (Leucojum vernum), dále pak křivatce (Gagea spp.), jaterníky (Hepatica nobilis), orseje jarní (Ficaria verna) spatříme v březnu a dymnivky duté (Corydalis cava) v dubnu. A v na konci dubna již tyto efemérní rostliny (mají rychlý životní cyklus, něco jako rostliny na poušti) neuvidíme. Stáhnou se do svých cibulí a oddénků, uloží do nich energii na další jaro a čekají až přijde jejich vláda… v lednu a únoru přijde jejich čas. Pojedeme se na předjarní (praevernální) aspekt podívat na našem víkendovém setkání, třeba na Mělnicko nebo Křivoklátsko.. Nástup dalších rostlin je pak velmi rychlý. Život bouří, překypuje, příroda téměř plýtvá… Léto nabízí překypující mísy potravy, dává čas k dospívání mláďat, rostliny a živočichové se vykrmují, připravují se na zimu. Dozrávají kalorické plody a semena (diaspory) rostlin, tak se všichni cpou, aby si vytvořili tukové zásoby. Medvědi přibírají desítky kilogramů navíc, plchové (Glis, Dryomys, Eliomys.) a plšíci (Muscardinus avellanarius) požírají vysoce energeticky náročné oříšky a jiná olejnatá semena, aby se posilnili na dlouhý zimní spánek (hibernace). Myšice (Apodemus spp.) se nejen vykrmují, ale jako křečci (Cricetus cricetus) si ve svých norách dělají „špajzíky“, zásobárny na semena. V jednom doupěti křečka bylo naváženo 17 kg rostlinného krmiva! A to křeček váží 150 – 500 g, tak to je úctyhodný výkon. Ptáci (Aves )si také vytvářejí bohaté tukové zásoby, a to jak ptáci stálí, aby byli odolnější až padne sníh a mrazy, tak i ptáci stěhovaví, aby měli dost sil doletět na zimoviště, která jsou mnohdy hodně daleko. Např. čápi, mandelíci, rorýsi, vlhy létají až do východní či jižní Afriky…Léto pomalu předává vládu. Blíží se podzim, ranní mrazíky, listy začínají žloutnout a opadávat. Přeci stromy nebudou plýtvat energií, ukládají se ke spánku. Až v lednu či únoru se v nich život počne probouzet. Tady vidíte, že přírodovědec má jaro již od ledna a února. Ptáci se houfují. Rorýsi již odletěli na začátku srpna, ťuhýci, žluvy a čápi se vytrácejí ke konci. Příroda chrlí sladké plody malin, ostružin, borůvek, střechy, to je taková cukrárna pro živočichy. Oni si to dovolit mohou, protože je to pro ně životní nutnost a v přírodě za obvyklých podmínek žádné zvíře netrpí obezitou jako my lidé. Sojky obecné (Garrulus glandarius) jsou celé dny zaměstnány sběrem žaludů, které si poschovávají ve skrýších a v 70℅ své ukryté komodity najdou! Je to díky koncovému oddílu mozku, kde je útvar hippocampus, no a díky jemu mají ptáci vynikající paměť. Sojka dokáže do volátka narvat i čtyři žaludy a ještě jeden nese v zobáku. Pečlivě je zahrabe pod listí či do země. Co sojka nenajde, na jaře vyklíčí. To je ekologický vztah mezi dubem a sojkou. Ptáci toho hodně sežerou, ale to co nenajdou, to vyklíčí atak se šíří les. Zásoby si dělají i jiní ptáci, jako jsou sýkory, brhlíci, datli  Tažné druhy ptáků pomalu mizí z naší vlasti a my se na ně opět budeme těšit na jaře…sem asi skeptik, ale kolik lidí dnes vzhlíží k obloze a čeká na první husy a jeřáby, kteří se k nám navracejí již od února. Vidíte!? Opět jaro v únoru, přátelé… Podzim pokračuje, přímo běží a letí. Vše je cítit opadem, hnilobou, tlením. Pod tím vším je ale spousta života. Rozkladači (detrivoři) přeměňují mrtvou hmotu na další živiny. Plchové, svišti, sysli již spí zimním spánkem. Tažní ptáci jsou pryč. Hmyz téměř není vidět, poslední květy spalují mrazíky, poslední listy shazuje častější vítr, deště dávají poslední vláhu stromům, půdě, houbám. Hlavně těm dřevokazným, řeknu vám, jsou stejně nádherné jako hřiby a kozáci. Z ekologického hlediska mám raději ty saprofytické, dřevokazné…

A najednou začne padat bílý sníh. A padá a padá, všude je bílo a bílá peřina pokrývá krajinu… 

Při takové nadílce sněhu se mají menší živočichové lépe, než větší

**********

Příroda, krajina a sníh

Pavel Švec, text,  BioLib, fotografie

Sníh je v našich podmínkách přirozená součást zimní přírody. Sníh je pevné skupenství vody. Sníh je těžko ekologicky zařaditelný faktor (činitel). Dá se řadit mezi klimatické faktory, je tedy ovlivňován počasím (srážky). Sníh můžeme ale řadit i k substrátům (podkladům) nebo-li k edafickým (půdním) faktorům, stručně a jednoduše řečeno, je to součást pozemního podkladu. A aby to bylo ještě složitější,sníh je ekologicky samostatný nivální faktor. Sníh dává přírodě (krajině) typický vzhled. Jak jsme si říkali na podzim, že máme podzimní  (autumnální) aspekt, tak má zima svůj zimní (hiemální) aspekt.

Typická je bílá zasněžená krajina.Den je krátký. Slunce nestoupá vysoko nad obzor.Teploty jsou nízké, sněhové srážky se nazývají sněhové (sněžení), často mrzne, v podmínkách naší vlasti je -20 st. C již opravdu velký mráz. Ticho vládne krajinou, ptáci se ozývají minimálně. Stromy, až na pár výjimek, jsou holé. Na sněhové pokrývce je velké množství stop zvířat. Časté pobytové značky, okousané větve, výhrabky při hledání potravy. Vertikální migrace, tj. z hor živočichové sestupují dolu do nížiny. Až na pár výjimek absence hmyzu. Krajinou táhnou hejnka drobných ptáků ( sýkory, stehlíci, čížkové, konopky, čečetky), ale i větší (havrani, kavky, kormoráni, různé druhy kachen  a hus ). Objevují se zimní hosté ze severu (brkoslavi, jikavci, křivky, ze savců častější migrace vlků – větší lovecké teritorium,migrují losi).Savci vyměnili letní srst za hustší zimní, lasice hranostaj dokonce změní barvu, z červenohnědé na bílou…   

Tak, a nyní již víme jaký má vzhled zimní krajina, co je sníh… a co představuje pro organismy si řekneme  v dalším článku.

Liška polární (Alopex lagopus) v létě a v zimě, foto z BioLib.cz

**********

Sníh a živočichové

Pavel Švec, text a foto, Miroslav Deml, fotografie (Entomobrya nivalis)

Různí živočichové reagují na sníh, respektive na zimní období, jinak. Přizpůsobení se nazývá adaptace. Takže, zvířata, která se neadoptovala na zimní období, musela svojí situaci řešit. Ptáci odtáhnou na jih (vlaštovky, rorýsi, vlhy, čápi, rákosníci, pěnice…). Savci hibernují (netopýři, plši, sysli...). Na severu táhnou stáda kopytníků, za nimi táhnou predátoři (sobi,vlci) Již jsme si říkali, ptáky (Aves) dělíme na tažné, potulné a stálé.

Tažní ptáci odlétnou do konce listopadu a navracejí se od konce února do začátku května (špačci, skřivani, cvrčilky).

Potulní a stálí ptáci jsou adaptováni na nízké teploty, dokáží si přizpůsobit jídelníček dle potravní nabídky v krajině, sýkory ze živočišné potravy přecházejí na rostlinnou (olejnatá semena)  bělokuři si vyhrabávají „iglú“ při sněhových vánicích (ve sněhových kapsách je tepleji, kolem 0 ºC - + 2 ºC). Krkavcovití ptáci těží ze svých zásob, např. sojky (Garrulus sp.) sbírají žaludy, ťuhýci (Lanius sp.) napichují nadbytečnou kořist na trny a větvičky, synantropní ptáci se stahují k lidským sídlům, na krmítka, na skládky, ke kontejnerům, do divokých zahrad (vrabci, sýkory, strnadi, kavky, havrani, rackové)

Savce (Mammalia) dělíme dle adaptace na chionofobní, chionoforní a chionofilní.

Chionofobní (sněhobojní) savci přežívají zimu jen v málosněžných oblastech, nejsou na sníh přizpůsobeni, maximálně jen do 10 cm s krátkotrvající pokrývkou (kozorožci, antilopy, psouni). Těžko si hledají potravu, tvarem těla (morfologií) nejsou přizpůsobení k pohybu ve sněhové pokrývce

Chinoforní  savci běžně přežívají v prostředí s vyšší vrstvou sněhu, ale speciálně adaptovaní nejsou. Žijí v oblastech s proměnlivou výškou sněhové pokrývky, s proměnlivou nadílkou sněhových srážek (rejsek, hraboš, krtek, jelen, srnec)

Chionofilní (sněhomilní) savci jsou na sněhové podmínky vysoce adaptováni. Mají mnohem hustší srst, často mají sezónní dichroismus (dvoubarevnost), např. hranostaj, zajíc bělák, liška polární, kamzík bělák, bělokur. S. d. znamená, že v zimním období se živočichové přebarví na bílo a jsou tudíž „neviditelní“ na sněhové pokrývce. Noha bělokura  se opeří na zimu, drápy lumíka (Dicrostonyx torquatus) se na zimu zvětší a zesilní.

Subnivální prostředí, zní to tak učeně, ale není to nic jiného než prostředí, které je pod povrchem sněhové pokrývky, tj. prostředí, které se nachází mezi půdou, rostlinným krytem a první vrstvou sněhu. Horní vrstva se nazývá supranivální prostředí. Vyznačuje se 100 ℅ vzdušnou vlhkostí, relativně stálou teplotou (kolem 0 ºC, i když venku panují mrazy) a sníženým množstvím světla. V tomto mikroprostředí (mikrobiotopu) se dobře daří drobným savcům (hrabošům, myšicím, rejskům, krtkům) a úmrtnost (mortalita) je nízká. Určitě jste si všimli krtin, které se i na sněhové pokrývce vylouply na školním pozemku či na zahrádce. V zoo ve výběhu jsem nalezl při – 15 ºC v dutině špalku myší rodinu s 8 mláďaty. Teplota mezi půdou a špalkem plným myší (12 adult., 8 jun.) se byla jistě kolem  +15 ºC, neměřeno přesně (Švec, 2010). Hraboši musí také občas na povrch sněhové pokrývky, a to, když hloubí tzv. ventilační (dýchací) otvory. Proč to dělají? V uzavřeném prostoru  v soustavě chodeb a nor se vydýchá vzduch, klesá obsah kyslíku a naopak stoupá obsah kysličníku uhličitého. A právě u ventilačních otvorů jsou drobní savci nejzranitelnější, protože mnoho predátorů čeká právě u těchto děr. Nejhorším obdobím pro tyto malé savce je podzim, počátek jara a oblevy v zimě. Čerstvý sníh dobře izoluje, nejhorší je zmrzlý sníh, tzv. firn. Ten má špatné izolační schopnosti, má snahu sesedat, zvířata v něm nemohou hrabat, nemohou budovat ventilační otvory. Opakované roztávání  a zmrzání sněhové masy zalévá nory  a chodby. Hrabošovití (Arvicolidae) snášejí dobře mrazivé dny s větší sněhovou nadílkou, ale poměrně brzy hynou při  +10 ºC při oblevě, když jsou promočení. Další naši nejhojnější savci, hmyzožraví rejsci (Insectivora:Soricinae) spíše přežívají např. v tajze, která vysokou sněhovou pokrývku, než v chladných stepích a polopouštích, kde chybějí. Pod sněhem a v podzemí najdou vždy nějaký hmyz, v relativně „teplém“ prostředí zimy.

Co se děje na povrchu sněhové pokrývky, v tzv.supraniválním prostředí? Poměrně málo savců je speciálně adaptováno. U ptáků výše jsme si říkali, že se bělokurům (Lagopus sp.) mění opeření na  pařátech a mají silné drápy na vyhrabávání nor na úkryt nebo k přístupu k potravě. Zajíc bělák (Lepus timidus) má k poměru těla větší tlapky nž větší zajíc polní (L. europeus). Areály rozšíření kočkovitých šelem (Felidae) vesměs, až na pár výjimek, zasahují do málosněžných oblastí. Rys ostrovid (Lynx lynx) je však šelma (žije i v naší vlasti), která je vysoce adaptována na sněhovou pokrývku, je tedy chionofilní. Kočka divoká (Felis silvestris), která je u nás člověkem vyhubená, ale ještě žije na Slovensku, je chionoforní, dokáže přežít běžnou sněhovou pokrývku kolem do 20 cm, ale speciální adaptace se nevyvinuly. Proto žije do výšky cca 400 m.n.m. Chionofilní sob polární (Rangifer tarandus) vyhledává potravu pod sněhem čichem, to je speciální adaptace na nivální prostředí, protože „hrabání“ naslepo je energeticky hodně náročné. Ale i sob při ledovce opouští místa, která jsou oblasti pokryté ledem a migruje tam, kde je sněhová pokrývka menší nebo kypřejší.

   Sněžnice lesklá (Boreus westwoodi) Entomobrya nivalis,  foto Miroslav Deml

Také některý hmyz (Insecta) je přizpůsoben na sněhovou pokrývku, např. z řádu srpice (Mecoptera) u nás žijí sněžnice lesklé (Boreus westwoodi), s. matné (B. hiemalis). Vyskytují se hlavně v pahorkatinách a na horách, v lesích na zemi a v mechu, listí i na sněhu, skáčí až 20 cm skoky. Lidově se jim říká sněžné blechy. Na Hradišťku pod Medníkem jsem pozoroval v zimě 1986 viděl obrovské množství drobných živočichů a to chvostoskoků Entomobrya nivalis, mám to zapsané v jednom ze svých deníků. Z motýlů (Lepidoptera) je zajímavý žluťásek řešetlákový (Gonepteryx rhami), který přezimuje jako imago. Odolnost tohoto motýla je zajištěna „nemrznoucí směsí“, která je složená ze směsi vody, bílkovin a soli. Na sněhových polích žijí vzácní drabčíci střevlíčci. Také dva naše druhy vážek rodu Sympecma, přezimují jako dospělci. Na území zoo Praha žije šídlatka hnědá (Sympecma fusca), malá nenápadná vážka, které je poměrně vzácná.

**********

Mimikry a mimeze 

Pavel Švec, text,  BioLib, fotografie

Ve škole se většinou učíte slovo mimikry, na mimezi se zapomíná. Mimikry jsou ochranné zbarvení, které napodobuje nebezpečné a nepoživatelné druhy (pestřenky napodobují vosy), mimeze je ochranné zbarvení, které napodobuje větvičky (píďalky), listy (lupenitky), ptačí trus (některé housenky a pavouci) 

Mimikry. Zleva doprava: tesařík dubový (Plagionotus arcuatus) - brouk, nesytka sršňová (Sesia apiformis) - motýl, mlok skvrnitý (Salamandra salamandra) - obojživelník, vosa útočná (Vespula germanica) - blanokřídlí,pestřenka pruhovaná (Episyrphus balteatus) - dvoukřídlí, foto z BioLib.cz

Mimikry jsou tedy ochranné zbarvení,které má  predátorovi říci, "jo, já jsem jedovatý, nejedlý, hořký...no fuj, běž se najíst jinam". Na většinu lovců to zabírá. Evolučně toho využily i jiné druhy (taxony), které jsou neškodné, ale profitují ze svých kolegů. Toto zbarvení je běžné u hmyzu (viz výše na obrázky). Jedná se o tzv. batesiánské mimikry, kdy model vosu napodobuje motýl nesytka sršňová, moucha pestřenka pruhovaná, brouk tesařík dubový, obojživelník mlok skvrnitý nebo pavouk křižák pruhovaný.Mimikry mají ještě jeden "druh", a to mülleriánské m., tady jde o varování bez napodobení modelu. Zde můžeme uvést např. tropické žabky rodu Dendrobates, které jsou pestré a prudce jedovaté (tzv. šípové žáby)

Mimetismus, mimeze je ochranné zbarvení (kryptické zbarvení), nebo ochranný tvar těla, kterými někteří živočichové napodobují listí, větévky, ptačí trus, kamení, kůru (borku) stromů, písčité mořské dno, lesní opadanku atd. Jistě jste si v přírodě všimli, nebo spíše nevšimli, housenek píďalek, kdy větvička stromu náhle ožila, z pole vylétla bažantí slepice, drobné můrky travařky vypadají jako uschlá tráva nebo skvrnopásník brslenový (Ligdia adustata) připomíná ptačí trus na listě, rosnička zelená v letním období "mizí" v korunách stromů, kde jí těžko spatříme. I pták lelek lesní splyne s větvemi stromů. Sezónní mimetismus mohou mít živočichové žijící na sněhové pokrývce, u nás lasice hranostaj, na severu Evropy bělokuři, zajíc bělák, kamzík bělák... v době sněhové pokrývky se přebarví na bílo.    

Mimeze. Zleva doprava: píďalka úhorová (Aplocera plagiata) - ptačí trus, lupenitka Phyllium biculatum - list,  ploštice Phyllomorpha laciniata - stará tobolka na rostlině, foto z BioLib.cz

Napodobování může jít do takových extrémů, že např, motýli napodobující listy jemně třesou křídly jako listí stromu, nesytka sršňová létá prudce jako sršeň nebo tesařík Clytus arietis, zbarven též jako vosa, napodobuje  i její trhavé pohyby.

**********

Založení přírodovědných kroužků v zoo Praha na podzim 2010

Pavel Švec

V červnu 2010 došlo k položení "základního kamene"... k založení přírodovědných kroužků v zoo Praha. U jednoho kamene na zídce u prasnice Boženky. Třeba prase přináší štěstí. Dnes už tomu věřím. Kroužky byly obnoveny po 8 letech, protože v roce 2002 velká voda spláchla jak mnoho materiálních statků, tak i krásné myšlenky. Po povodni se již přírodovědné kroužky nevzkřísily. V zoo vedly k lásce k přírodě děti od roku 1976, kdy je tenkrát založila a vedla dr. Anděrová a její pomocníci a vychovávaly mnoho mladých přírodovědců. Někteří pracují v zoologických zahradách dodnes.  Byl jsem si toho vědom a tak jsem usiloval o znovuzavedení tohoto vzdělávacího produktu asi 5 let. A jednoho dne jsem se dočkal. Splnil se mi  sen a hlavně jsem mohl naplnit své sliby, které jsem dával lidem, když jsem  v zoo dělal před léty průvodce. Návštěvníci se mě ptávali na to, proč zoo nemá kroužky pro děti s přírodní či chovatelskou tématikou a tak jsem se snažil o obnovu tohoto počinu. Až pak, onoho června 2010, v posledním týdnu, jsem na Babiččiným statku (Dětském koutku)  tuto myšlenku prohodil jen tak ledabyle s novým ředitelem dr. Miroslavem Bobkem a myslil jsem si, třeba se to semínko nápadu uchytí v pralese mnohých povinností našeho nového šéfa. Navrhl jsem, že bych tuto činnost rád dělal, co bych si představoval, v jakém konceptu a vyzdvihl jsem důležitost přírodovědných kroužků. Sám jsem kdysi chodil do ornitologického kroužku a to mně dalo mnohé a mnoho. A dodnes z toho těžím a dodnes se někteří z nás setkáváme. Není to báječné? Patřím k "durrellovskému" typu přírodovědce, tj. již od velmi útlého dětského věku jsem sbíral hmyz do krabičky, zakládal herbáře, rozebíral dravčí vývržky, místo Karla Maye hltal Veselovského, Vágnera, Komárka, Tomečka, Durrella a mnohé jiné. A právě to ovlivňovalo a dávalo radost z vědění, které bych chtěl předávat dnešním dětem v přetechnizovaném světě, protože miluji přírodu a její obyvatele a mám rád nadšené děti, které se o něco zajímají. Pan ředitel mě vyslechl, pak mi řekl, ať to sepíši a ...Rád jsem to udělal, říkal jsem si, možná ten stromek nápadu vyroste... a doufal jsem...A v listopadu 2010 jsme do kroužků přijímali první děti...No řekněte, není to báječné? Tak rychlé jednání jsem ani nečekal. Za čtyři měsíce po velikých přípravách se zrodil Přírodovědně-chovatelský kroužek v zoo Praha! Mám z toho obrovskou radost hlavně za ty děti, které se chtějí stát mladými přírodovědci. Pro ně jsem si tuze přál, aby se tento typ vzdělávání v zoo otevřel. A tak jsme začali...

Q.E.D. Quod erat demonstrandum.

 

V listopadu jsme s mou kolegyní Radkou Horčíkovou, která se zasloužila velkým podílem na "rozjezdu" kroužků, protože má zkušenosti s vedením svého oddílu ČSOP, přijímali první děti. Radce zde velmi děkuji, ale také bych rád poděkoval všem, kteří se podíleli na přípravách, které byly dosti náročné a stálo to i mnoho času.  Poděkování zde patří i  Ladislavu Žohovi, který nám dal svolení k chození ke zvířatům a do zázemí Babiččiny dvorečku ( Dětské zoo ). A toho si vážím. Kapacita na jednoho vedoucího na jeden kroužek je 12 členů a otevřeli jsme celkem čtyři termíny.

STŘEDA   14:30-16:30 a 16:30-18:30, PÁTEK    14:30-16:30 a 16:30-18:30.

Dřívější termíny jsou vhodné pro děti od 8 do 11 let, pozdější pak od 11 do 15 let 

Webová stránka byla vytvořena pomocí on-line webgenerátoru WebSnadno.cz