DoporučujemeZaložit web nebo e-shop

VÝTVARNÁ ČINNOST-KRAJINOMALBA a zátiší

Vítejte na stránce strix.websnadno.cz v sekci Výtvarné umění 

krajinomalba a zátiší

(a povídání o malování)

Malování, to je další z mých mnoha koníčků. Čmáral jsem jsem rád od mládí, tužkou a pastelkami, ale v -náctiletých letech jsem přestal. A v dospělosti jsem se k malování (dříve jsem jen kreslil) vrátil. Zvolil jsem médium pastel, nejdříve suchý (měkký). Ale vyzkoušel jsem i pastel olejový, a ten jsem si moc oblíbil. Maluje se jím prsty, styk ruky s pastelem a papírem, obraz se hladí jemně jako tělo ženy, a ta radost, když pod bříšky prstů vzniká obraz, to nádherný a zvláštní pocit. Tedy, když se obraz povede. Dále maluji olejovými barvami, temperou, akrylem, kreslím pastelkami. A zkouším akvarel - v něm mám co dohánět. Ale zkouším jej neustále, protože se mi akvarely líbí, ale když on je tak zatraceně těžký! :(!  A mistr Odvárka ze Svratky je opravdu nedostižný vzor...

Mám rád krajinomalbu, a to jako námět obrazů, a jako styl mých prací, protože tuto techniku ovládám. Tedy... tak trochu. Protože miluji přírodu, tak je mi krajinomalba velmi blízká. Pocit, když se podíváte na stěnu, kde visí obraz s nějakou krajinkou, hned mám chuť tam do těch míst vyrazit. Krajinu maluji v plenéru, podle fotografií, nebo si je vymýšlím... anebo to namíchám na mém pracovním stole, v malinkém ateliérku... To je výhoda krajinek. Je mi blízký impresionismus a miluji práce vysočinských malířů. V okolí Hlinska jsou v létě desítky výstav malířů-amatérů i malířů-profesionálů. Vstupné? 0 - 50 kč a to za obrazy, na které se dá dívat. Nějaké "těžké moderny" tam nenajdete, a to je pro milovníky realismu, impresionismu, krajinomalby či zátiší velice poutavé. Až pojedete do kraje železnohorského, zajděte se podívat na nějakou výstavu malířských amatérů, kteří opravdu malovat umí!

V červenci 2011 chystáme s přáteli z PŽh výstavu v Horním Bradle (Železné hory). Naše literárně-výtvarná skupina Psanci Železných hor (PŽh). Tak nám držte palce! :)  

 

Vážení návštěvníci mých webových stránek, zde si dovolím prezentovat své obrazy, které maluji olejovým a suchým pastelem, olejovými barvami, ale i akrylem. Věnuji se krajinomalbě, ta je mi nejbližší, protože mám rád přírodu a krajinu kolem sebe. Často zvěčňuji krajinu Železných hor, která mně přirostla  k srdci a skýtá tisíce inspirací. Je to krajina oblých ňader kopců, vonných luk, milých lidí, překrásných vesniček a městeček, dá se tam ještě pít z potoků, vídat vzácné druhy rostlin a zvířat, v Hlinsku je půvabný skanzen a každý rok se tam pořádá Výtvarné Hlinecko...

 

Mé motto v životě zní...

Nulla dies sine linea!

... a to téměř ve všem co dělám rád...

a stalo se i heslem výtvarné skupiny Psanci Železných hor - T I L I A ...

pro ty, co nevládnou latinou volně přeloženo... ni jeden den bez čárky!

Malování a krajina

Miluji přírodu  a miluji krajinu. V naší otčině, ale i kdekoliv jinde na světě, již příroda jako přírodní příroda, ta primární příroda neexistuje. Je to kulturní příroda, nebo-li krajina. A v naší vlasti jsou stále kraje a krajiny, které jsou krásné, romantické, vzvážené k poměru příroda a člověk a jeho potřeby a kultura. V Čechách  a na Moravě mluvíme o barokní krajině - lesy, políčka, dědiny a kol nich se tyčí kostelíky a města, která mají často nádherná náměstí, centra, kde se odehrával život po staletí. Člověk se ke krajině dnes chová barbarsky, snad ještě hůře než ve druhé polovině 20.stol. Rozhlédněme se kolem sebe, venkov mizí, v okolí velkých měst jsou zóny, mrtvé zóny skladů a dálnic, ale i satelitních městeček. V těchto suburbiích není moc místa k životu. Chybí v nich kultura a příroda, nebo-li krajina. Viděli jste někdy, že by básníci a malíři malovali sklady, satelity, dálnice, silniční přivaděče a golfová hřiště zahrad? Ne? Proč asi? Není v nich žádná krása a romantika. Lidé se bojí romantiky, ta je dnes zprofanovaná béčkovými filmy, ale romantika krajiny. Jen se zadívejte z nějakého kopce do kraje... Co vidíte? Tu českou zemi, políčka, remízky, vesničky, louky plné květin, městečka... to je soubor prvků naší krajiny. Važme si jí!!! Na mých obrazech uvidíte krajiny, které se mi líbí, protože miluji přírodu, krajinu a její děti v ní. Příjemné prohlížení obrázků, které maluji pro radost a z úcty k naší vlasti. Važme si, my lidé moudří, života kolem nás. Beton, asfalt, sklo, hluk měst a spěch... to není místo pro šťastný život. Já nepotřebuji psychologa jako zoufalí podnikatelé, buď jsem v náruči krajiny nebo ji maluji. A maluji ji jako samouk. Jestli se na mé výtvory dívá nějaký profesionální malíř, ať mi odpustí nedostatky. Maluji pro radost, maluji z lásky a úcty k naší krajině a vlasti, maluji, protože je mi často smutno, když nemohu být v přírodě a maluji proto, že je to výborná relaxace (to je také slovo, které je zprofanované, ale sem se po právu hodí) a člověka to uklidňuje a naplňuje. 

Obraz, který udělá radost, 30.6. 2012

Jsou lidé, kterým obraz dám, jsou lidé, kterým ho prodám. Je to vniřní cit, je to cit malíře, který pokryje bílý list papíru, plátna, dřevěné desky barvou a pak vznikne obraz.Je to odraz duše. Obrázky mají dělat radost... někdo jí má, že obrázek dostane, někdo jí má, že si obrázek koupí. Ale umění je subjektivní jako je subjektivní přístup k získání obrazu. Byl rozlučkový kroužek 2011/2012 v ZOO Praha a ukázal jsem na něm svá dílka. A byl tam i Jirka Slabý ze Svratoucha... Žďárské vrchy... Železné hory... Vysočina... Přestěhovala se celá rodina z vysočinských kopců do placky a špinavé Prahy... žel, Vysočina své děti neuživí... práce není...Globální svět ničí  a trhá hodnoty, nevážíme si vlastní země.. Mám pocit, že často tito lidé vzpomínají na krajiny s břízami, s krásnými chalupami, na  kraj Slavíčkův... Asi deset obrázků jsem vystavil, vesměs krajinky z Českomoravské vysočiny... Obrázky se líbily, zvláště jeden natolik, že jsem ho Jirkovi věnoval... byl však jediný, který nebyl z Vysočiny, ale z Benešovska, které má podobný charakter krajiny. Obrázek vyvolal velikou radost.. a několik hodin "práce" je odměněno pocitem, že patří do správných rukou, patří na správnou stěnu bytu, kde dělá radost...

VÝSTAVY PAVLA ŠVECE

LIPKA, 2010 *** splečná s Václavem Žemlou a Lukášem Němečkem

HORNÍ BRADLO, 2011 *** společná s Václavem Žemlou, Lukášem Němečkem, Michalem Němečkem (fotografie)

DUBÁ, 2014 *** samostatná, (chystá se v květnu)

OBRAZY 2013, 2014

*** obrazy jsou malovány na kvalitní pastelové či akvarelové papíry

*** obrazy jsou malovány značkovými  materiály, aby si udržely dobré  a původní barvy

*** obrazy jsou vždy originály

*** obrazy, které jsou malovány pastelem, jsou vhodné dát pod sklo s paspartou

Z ateliérku ŽLUTÝ POKOJ, foto autor, 2014

Žlutý pokoj... malá místnost velkého významu. Pokojík přibližně 3x3 metry, stěny jsou žlutě vymalované, plné obrazů. Mých i cizích. Velké knihovny, kde je okolo dva a půl tisíce knih. Knih o přírodě, poesie, knihy o výtvarném umění, cestopisy, četné slovníky, knihy o češtině...  Je to ateliér i studovna, je to pokoj, kde je klid, kde vládne pohoda, voní olejíčky, je zde dobré víno... Žlutý pokoj je název ateliéru. Žlutý pokoj je místnost, kde je dobře,  kde je věda a umění, kde zní milá hudba, kde vznikají mé obrazy, kde píši, kde odpočívám, kde je klid. A nejkrásnější je tento pokoj v noci, kdy jen lampy svit, šero, příjemná hudba z Vltavy či z D-duru se line, kde voní pastely a vonná aroma lampa... A znějí verše a chutná dobré víno, zkrátka Žlutý pokoj je taková má svatyně, svatyně vědy, umění a rozjímání... To je můj ateliér Žlutý pokoj...

***Názvy obrazů budou uváděny nad obrazem***

Maluji rád. Malování je velký útěk do jiného světa, do světa barev, vůně a vzpomínek. Malování je klid. Malování je procházka, kde je člověk sám, kde hraje Dvořák, Smetana či Mozart. Nádherný je ten pocit, když sedíte nad prázdným pastelovým papírem, v duchu vidíte předběžný obraz, který tam ještě není. Ale on už je. Je ve vás, ve vaší mysli, ve vaší hlavě, vzpomínka, okamžik, náhlá chuť vyrazit do krajiny. Ta krajina je vaše, vy si jí namalujete jak jí cítíte. ta krajina je skutěčná, ale každý jí vnímá odlišně. Krajina je obraz, obraz vystihuje krajinu... jakožto přírodovědec vnímám krajiny odlišně. Snažím jí zcela porozumět. ale to se nikdy nestane... Příroda je studnice, která nemá dno...

Červená krajina, olejový pastel, 24x34 cm, 2014

Krajina. Krajiny jsou  tvárné. Krajiny jsou barevné, pastelové, krajiny jsou skutečné, krajiny jsou nesmírně plastické. A nemůže nikdy s jistotou říci, to není možné, tak to není, tak to tam nevypadá. A pastel, pastel je výtvarné médium, které je podstatně barevnější, pigmentově čisté. "Červená krajina" je improvizace z ateliéru. Ale řekněte s jistotou, že to tak někde někdy nevypadá. Při svých  četných toulkách po přírodě vidím neskutečné výjevy a říkám si, kdybych to takto namaloval, nebude to kýčovité? Složité jsou mé vycházky do krajiny. Dívám se na ní očima přírodozpytce i okem malíře... Vše dělám na úrovni amatéra, ale dělám to srdcem a duší naplno. A to mě činí šťastným... Člověku stačí tak málo, aby byl  spokojen  a šťasten. Jen v tom skrovném málu najít hloubku a smysl...

Poprašek sněhu  V Loužkách ( z Mělnicka), 24x34 cm, olejový pastel, 2014

Mělnická krajina je zvláštní. Mnozí ji zatracují, nic tu není., říkají. Nevím, ale já mám tuto krajinu rád. Je rovinatá, je podmáčená, máme tu dvě veliké české řeky, Vltavu  a Labe. Předávají si zde své vody, které se mísí  v kraji, kde lužní lesy stále dávají krajině specifický vzhled. Kolem řek se táhnou četné tůně, slepá ramena, džungle lesů, spoustu ptáků  a obojživelníků. Ptají se, co tam tedy vidíš? Odpovídám ... krásu krajiny, krásu starých stromů, vůni zahnívající vody, pole a polní cesty, volání luňáků a křik mořských orlů, zpěvy desítek druhů ptáků a sborových chórů žab... V zimě veliká stáda srnčí zvěře v polích, volavky a krkavci nad zoranou zemí... A krásné je to podél řek... tam se táhne džungle přírody, kam moc nikdo nechodí. Zde mám klid na skicování, fotografování, na meditaci kde jsem sám... jen se zápisníkem, skicářem, tužkou a triedrem...  

Čtyři jablka, olejový pastel, A3, 2014

Pastvina pod sněhem, olejový pastel, 24x34 cm, 2014

Po sv. Martinovi u Rymáně,  olejový pastel, A3, 2013

U Rváčova ( ze Železných hor), suchý pastel, A3, 2013

Uzounká silnička ze Rváčova do Petrkova v Železných horách. Zastavil jsem vozem na travnaté louce a se svým kamarádem Martinem Kolářem jsme vystoupili. Bylo pozdní odpoledne, sedli jsme si na zem  a kochali se. Nekouřím, ale jednou za pět let si dám vanilkový doutníček. Sedíme a kocháme se krajinou. Mlčíme. Jsme tam asi hodinku... Neprojelo ani jedno auto, voněla tráva na louce a vanilka z doutníčku. To ticho, klid a letní pohoda. Dívám se na jeřabiny, začínají se červenat, léto na vysočině je letos velmi teplé a tak se kuličky jeřabin barví do červena. Nafotil jsem si krajinu, toto místo na mě zapůsobilo. A na Martina také... Železné hory... koho chytí, tomu se zavrtají do duše a tam se usadí natrvalo... 

Před sněhovou bouří, olejový pastel, A4, 2014 (zadáno)

viz výše, jen v jiné paspartě

Kostelík v Chuchli u hřbitova, olejový pastel, A3, 2013

Tři krkavci, akryl, olejový pastel, A3, 2014

Černobílá krajina ( z Mělnicka), olejový pastel, A3, 2013

Na stráňce ( z Mělnicka), olejový pastel, A3, 2013

Zvláští atmsféra v krajině. její barvy. Světlo a stín. Pastelové barvy malující oblohu. Někdy si říkám, mohu tuto oblohu namalovat? Nebude vypadat kýčovitě? Často jsem v terénu, často procházím stálá místa a pokaždé jsou jiná. Ale co dělá tu jinakost? Světlo. Zachycení světla je to nejtěžší na malování. A stanovit si, co je vlastně ten kýč.... Kýč totiž v přírodě neexistuje. Kýč je stvořen lidmi, protože příroda je panensky čistá. A proto mám rád pastely a čisté a pestré barvy. Pastelem vymodeluji krajinu, která je barevná a skutečná... A na té stráňce taková obloha tenkrát byla...Stál jsem tam  a zíral. Nemaje u sebe fotoaparát, jen tužku a bílý papír... Slovy jsem se snažil popsat tu nádheru, která trvala pár minut... Fotogafové také vědí své...

Letní pole, akryl, olejový pastel, A3, 2013

Letní krajina, akryl, olejový pastel, A3, 2013

Kaplička, tempera, olejový pastel, A3, 2013

Jarní bouřka, olejový pastel, A3, 2013

Babiččin dvoreček v ZOO Praha, A3, olejový pastel, 2013

V zoologické zahradě v Tróji jsou místečka jako někde na vesnici daleko za Prahou. Jsou tu zákoutí, která představují lužní krajinu, jsou tu místa nádherných skal, kde běhají vzácné ještěrky zelené, jsou tu skalní stepi a řeka V ltava s kamenitými břehy hostí vzácné užovky podplamaté a na hlati se pohupují četné kachny a občas i pelikán či plameňák ze zoo. A také je tu nádherný stateček, který je nazýván Babiččin dvoreček. Je to statek s domácími zvířaty a voliérami s našimi ptáky. A to je mé pracovní království. Je to místo, kde vznikají velké věci, velká přátelství, místo, které je velmi pozitivní. Zde padla první slova na založení přírodovědných kroužků, zde hnízdí v koloniích četné druhy soliterních včel, otrokářských mravenců, zde je kolonie vzácné kutilky Sceliphron curvatum. Je tu i rybníček, na který pravidelně létá ledňáček. A chodit sem do práce je velmi příjemné a milé. Chodí sem i milí lidé a kam chodí milí lidé, je vždy dobře... Jako na na nezkažené české vsi...

Z Vysočiny, suchý pastel, A3, 2013

Silnička u Velké Stříteže ( ze Železných hor), suchý pastel, A3, 2013

Z Benešovska, suchý pastel, A3, 2013

U Vysoké ( z Mělnicka), suchý pastel, A3, 2013

Osamělý strom, grafitová tužka, A3, 2013

Padlý v Rohlíku u Trhové Kamenice, grafitová tužka, A3, 2013

Kostelík v Zubří, skica, grafitová tužka, pastelka, A3, 2013

U Labe, grafitová tužka, A3, 2013

Cesta k Medníku, uhel, A4, 2013

Tetřev, olejový pastel, A3, 2013 ( obraz je v soukromé sbírce)

V zajetí zimy, tempera, A3, 2013

Studie oblohy, tempera, A3, 2013

Obloha. Obloha je základ obrazu. Můžete mít sebekrásnější námět, sebekrásnější popředí obrazu a zkazíte ho oblohou. Oblohou začínám každý svůj obraz a maluji jí tak dlouho, až jsem z ní nadšen. Teprve pak přistupuji k dalšímu námětu na obraze. Tato obloha je malována technikou mokré do mokrého a měla být jen jako studie oblohy. Nic víc. Jen studie. ale ono to uschlo a v černé paspartě to vypadá zajímavě. Krajinomaleb je všude dost, ale téměř nikde jsem neviděl obraz jen oblohy... Jedině u  J. M. W. Turnera...

U Rváčovca (ze Železných hor), olejový pastel, A3, 2013

Ladné křivky v krajině ženy, olejový pastel, A3, 2013

Zima u Lhotky ( z Mělnicka), A3, akryl, olejový pastel, 2014

Podmrak, olejový pastel, A3, 2013

Cesta do polí, olejový pastel, A3, 2013

První sníh ( z Mělnicka), olejový pastel, A3, 2014

Studie staré třešně, olejový pastel, 24x34 cm, 2013

Nostalgie s telefonními dráty, olejový pastel, 24x34 cm, 2014

Studie dubu, olejový pastel, 24x34 cm, 2013

U Krásného ( ze Železných hor), akryl, strukturovací pasta, cca A3 na dřevě, 2013

Říp, olejový pastel, akryl, dřevěná deska,  2013 (zamluven)

Letní cesta, olejový pastel, olej, A4, 2014

Letní cesta druhý den, olejový pastel, olej, A4, 2014

U Vysoké (z Mělnicka), olejový pastel, 24x34 cm, 2014

Letní jitro z Kokořínska, A4, olejový pastel, 2014

Z kokořínských strání, akryl, olejový pastel, A4, 2014

Podzim na Kokořínsku, akryl, olejový pastel, 24x34 cm, 2013

Na horizontu, olejový pastel, A4, 2013

Na horizontu II, olejový pastel, A4, 2013

U Petrkova ( ze Železných hor), akryl, olejový pastel, 24x34 cm, 2014

Polabí, akryl, olejový pastel, 24x34 cm, 2013

Modrá  a bílá zima, akryl, olejový pastel, A4, 2014

Tání sněhu, olejový pastel, A4, 2013

Tání sněhu je častým námětem malířů. Bílá krajina, zimní krajina... tyto obrazy přitahují zraky diváků častěji než letní motivy. Možná je to tím, že zima je velice příjemné období ač se vám to zdá či nikoli. Jdete se projít zimní krajinou, je ticho, všude klid, sníh křupe pod nohama a sem tam se ozve osamělý pták, zazní bakání srnce a jinak je ticho. Zašumí vítr, prohání se ve stařině, hraje si se suchou trávou, vyžene myšice z nor... A vy tam jdete, stojíte, díváte se, mráz šlehá do tváře. Krajina se vám zavrtává pod kůži, z terrmosky si nalijete teplý čaj... A pak přijdete domů, příjemně znavení, ošlehaní mrazrm. Dáte si čaj, kávu či horkou polévku a pak v křesle něžně zavíráte oči a je vám dobře. sníh... bílá krajina, bílý háv v krajině anebo tání sněhu... ten smutek a zároveň radost z toho, že snad přijde jaro, teplo, něžné květy rozzáří svět kolem nás...Tání sněhu... to jsou hnědi, okry, běloby, žlutě...kombinace těchto barev dává člověku pocit trýznivého smutku, který někdy tolik milujeme a utápíme se v něm. ne ze žalu, ne z nostalgie, ale protože podvědomě chceme se ponořit do zvláštního smutku... to proto, že v zápětí přijde úsměv. Je čas vzít papír a pastely a začít malovat...

Cesta k lesíku, strukturovací pasta, akryl, olejový pastel, 24x34 cm, 2014

Pastelový podzim, akryl, olejový pastel, 24x34 cm, 2014

Mělnická krajina zalitá sluncem, akryl, olejový pastel, 24x34 cm, 2014

Lávka, olejový pastel, A4, 2014

Ze Žďárských vrchů, olejový pastel, A4, 2014

Z Polomu ( ze Železných hor), akryl, olejový pastel, A4, 2014

Dvě chalupy pod kopcem, akryl, olejový pastel, A4, 2013

Mezi poli ( z Mělnicka), akryl, olejový pastel,  24x34 cm, 2014

Svítání ( z Kokořínska), olejový pastel, 24x34 cm, 2014

Západ slunce, akryl, olejový pastel, 24x34, cm, 2014

Z Vysočiny, olejový pastel, 24x34 cm, 2014

Chalupy z Vysočiny, olejový pastel, A3, 2014

Poslední šípky, olejový pastel, A4, 2014

Zasněžená silnička, olejový pastel, A3, 2014

Zbytky starého sadu, akryl, olejový pastel, 24x34 cm, 2014

V dáli Mělník, olejový pastel, A4, 2014

Podvečírka, olejový pastel, A3, 2014

Poslední české jablko?, olejový pastel, 24x34 cm, 2014

První sníh, olejový pastel, A4, 2014

U Bechlína ( z Mělnicka), olejový pastel, A4, 2014

U Borku ( z Mělnicka), olejový pastel, A4, 2014

Cesta z lesa, olejový pastel, A4, 2014

OBRAZY 2012, 2013

*** NÁZVY OBRAZŮ JSOU PSÁNY NAD OBRAZEM***

                                     

V roce 2013 jsem poprvé použil techniku vaječné tempery a objevil její krásu. Kouzlo této techniky spočívá v tom, že místo ředění tempery vodou se barva pojí s vaječným žloutkem. Někdo doporučuje celé vajíčko, ale to jsem zatím nezkoušel. Tempera spojená se žloutkem je hustší, chová se trochu jako olej a pomaji schne, což dovolí mnohé efekty, které známe z  olejomalby. Barvy míchám štětcem i malířskou špachtlí na obyčejném bílém talířku. Obraz je lesklejší, barvy jsou zářivější  a ne tupé  jako při ředění vodou...   24. LEDNA 2013

 

Ke konci roku 2012 jsem byl u  jihočeského Bezdreva. Každou půlhodinku jiný obraz, jiná obloha... příroda je ten nejlepší malíř... barvy, valéry, tóny, kompozice... malíři jsou jen pouhý napodobitelé a příroda je je největším kritikem... Jen ta má právo soudit..., P.Š. 24. LEDNA 2013

 

Mělník  a kousek je Velký Borek, velká pole, remízové cesty plné ptáků a uprostřed lánů je křižovatka cest. Marně hledám boží muka, starou lípu či poutní jabloň... jen tyto břízky odolaly hladovému oracímu stroji  a stojí jako němé krásky v české krajině..., P.Š., 24. LEDNA 2013

 

Obdivuji anglického malíře J. M. W. Turnera, jeho  Turnerovo dílo nelze reprodukovat. Vše vypadá proti tomu směšně, neumě a nikdo dosud nepřišel na to, jak to dělal. Ale mnozí se o to pokoušejí. Každý po svém. V době fotoaparátů se dá okamžik vytvořený přírodou zachytit a pak se stím nějak poprat na plátně či na papíře. Ale v době, kdy Turner žil, to možné nebylo. O to jsou ta díla autentičtější... malířštější... Má studie jedné mělnické zimní oblohy je pokus fušovat do umění přírody. To příroda neví, ale je to těžší než nakreslit strom... P. Š. 24. LEDNA 2013

 

Vlčí máky... kopírování sama sebe je velmi těžké, jsem zjistil. Tento obrázek je druhý (první je v soukromé sbírce jako dar) a není tak povedený jako originál. Časem jsem přišel, proč tomu tak je. S prvním námětem, s první m obrazem si člověl hraje, míchá pečlivě barvy, pomalu je vkládá do obrazu, malije obraz mnohokrát déle, než kopii. Téměř vždy, když namaluji ten samý obraz dvakrát za sebou, ten první je vždy lepší... Ten druhý totiž ... jak už se ví, jak  nato, je odfláknutý. Je to tak... Člověk by neměl kopírovat sám sebe... Ale vždyť právě kopírováním se učí malíř malovat. promalovat se k malování. Kopírovat Mistry... Osobitý styl si nás vždy ale najde, vždy, to mi věřte, tak se nebojte toho, že budete "obkreslovači".  P.Š., 24. LEDNA 2013 

 

Tvrdý pastel se mi osvědčil při  malování studií v přírodě i jen tak  při rozvrhování kompozice obrazu. V létě se nemaže a neteče jako olejový pastel, nemusím nosit štětce a vodu na akvarel, suchý pastel se mi nerozmaže v batohu, olej dlouho schne.... P.Š. , LEDEN 2013

 

Mám rád černobílé obrázky, pérovky i černobílé fotografie. Podle nich se se člověk naučí rozeznávat  50 odstínu šedi, 50 odstínu čené a 50 odsstínu bílé....Můj vzor, Mistr Žemla z naší umělecké skupiny TILIA,  mě k tomu de factó přivedl. a nasměroval. Inu, vždy naslouchejme těm, kteří ledacos umí a na kontu života mají o nějaký ten rok navíc...  Při učení malování , jsem pouhý autodidakt, jsem si našel černobílé fotografie přírody, rostlin, zvířat  a i staré publilace o umění a za dlouhých  zimních večerů je okem studoval... a pak i tužkou, tuší, tvrdým i měkkým pastelem... P. Š. 24. LEDNA 2013

 

Malování stromů, to je výzva. Každý je jiný, je to architektura přírody po miliony let, osvědčená a nádherná. Je mi líto, že si dnešní lidé neváží starých stromů... Rád malluji stromy . A fotím je, abych je maloval. Dnes si lidé neváží ani seniorů, ani krajiny, ani tradic, ani lidské architektury... ani lidských hodnot. Je to doba mamonářství a sobeckosti... 24. LEDNA 2013

 

Zimní nostalgie, suchý pastel, A3, 2013

Na samotě, suchý pastel, A3, 2013

Proč většina krajinářů  maluje právě krajiny? Proč se lidem líbí krajinomalby? Proč současní krajináři nemalují dálnice plné kamionů, nevkusné sklady okolo měst, benzínové pumpy, betono-skleněná monstra domů místo chalup? Kupoval by to někdo  a věšel by si to na stěnu? Ne! Lidé v hloubi duše takový svět nechtějí, proto si téměř nikdo nepověsí takovéto náměty doma v obývacím pokoji. Kdo by se díval na stresující barvy každodenního života? Pohled do zeleně a do přírody vnáší do duše klid a uvolnění... P.Š. 24. LEDNA 2013

Na horizontu, suchý pastel, A3, 2013

Pod Železnými horami, suchý pastel, A3, 2013

 

Zdá se vám, že je obloha nepřirozeně růžová a fialová? Máte pravdu. Ale proč to na obraze vypadá kýčovitě a v přírodě říkáme a jsme fascinováni... jéééé, to je nádhera, to je krása. jak to ta příroda umí? A malíř? Musil by malbu "pokazit" něčím, aby to vypadalo jako dílo člověka a ne jako dílo přírody... P. Š. 24. LEDNA 2013

Mezi lesíky, suchý pastel, A3, 2013

Jarní tání, suchý pastel, A3, 2013

Obrazy 2011

*** Názvy obrazů jsou napsané vždy nad obrazem ***

Letící jeřábi, olejový pastel, tužka, A4, 2011 (obraz  v soukromé sbírce)

Průtrž mračen na Rohlíku, olejový pastel, olej, A4, 2011

Večerní pastvina se nachází mezi Horním Bradlem, Malou Stříteží a Lipkou. Častokrát se vracím se západem slunce do chaty, rád chodím sám, tiše a přemýšlím o každém kousku půdy, co na ní roste, naslouchám ptákům a stridulujícímu hmyzu. A dívám se. A mám blok či skicák a popisuji si barvy, které jsou každou minutou jiné. Slunce zapadá, kravky codí sem a tam a bučení se slyšet v krajině...

 

Noční rybník je v soukromé sbírce Lukáše Němečka alias Leonarda Lukíniho, člena naší výtvarné skupiny TILIA jako připomínka našich krásných Železných hor 

Temnota, tma, opravdová tma pod Lipkou, v Železných horách, žádný světelný smog anebo minimální, kde je tma jako tma a svit čelovky rozčísne hustou temnotu a rozsvítí oči srnám...

Květnatá louka, olejový pastel, A4, 2011

Květnatá louka je mezi Petrkovem a rybníkem Rohlík (Trhovokamenické rybníky). Je to mokrá louka, kde kvetou vstavače májové, v malých tůňkách jsou masožravé bublinatky a kvetou tam i úpolíny... Je to louka, kterou rok co rok musím navštívit...A je hodně barevná a tančí nad ní nho motýlů a vážek... 

 

Podzim na Vysočině je hodně barevný, protože je tam ještě mnoho stromů podél cest a silnic i v polích  a lukách. A právě ty určují krajinný ráz Železných hor... mám pocit, že je tu ještě úcta k volně rostoucím stromům...

 

Jitro u Černiše... byla hodně veliká zima, mlhy padaly, divoké husy kejhaly nad hlavou, rákosníci již odletěli. Všude bylo mokro  a vlhko jak to jen jihočeská příroda umí. Obraz vznikl podle mé fotografie, v deníku mám napsané pocity a počasí, které jsem prožíval. Dílko bylo malované alla prima a hned se povedl. Jsem hodně sebekritický, ale tento obraz si musím pochválit. V soukromé sbírce T.L.

 

 

Stará tůň Černínovsko na Mělnicku, slepá ramena, mrtvé vody a mnoho života v ní... Tam kde je smrt, je i život, příroda je podivuhodná čarodějka, která kouzlí sama pro sebe, ne pro člověka a jeho potěchu...příroda se musí sama starat o sebe, aby přežila a musí řešit i znásilňování člověkem...stará tůň voní životem a pěje u ní mnoho ptáků...

OBRAZY 2010

Chladný den, 2010, olejový pastel

 

Pastvina s krávami, 2010, olejový pastel

 

Chata Jadrných pod Polomem, 2010, olejový pastel

 

Dvě jablka, studie, 2010, olejový pastel 

Dvě jablka, obrázek-studie, která byl velice kladně hodnocen na výstavě výtvarné skupiny TILIA významnou paní mlířkou Mášou Šormovou

Dva citróny, 2010, olejový pastel

 

Cesta k chalupám, 2010, olej

Akt, 2009, suchý pastel (obraz se nachází  v soukromé sbírce)

 

Bříza, 2008, suchý pastel

 

Obraz v soukromé sbírce T.R. ke 14. narozeninám.... Slečna je členkou přírodovědného kroužku v ZOO Praha a je nadaná botanička. Obraz vyvolal její vzpomínky na Šumavu...

 

Těžký sníh... zima 2007 na Mělnicku, pod vsí Vysoká, cesta pod sněhem, mnoho sněhu a teplo, jen stopy zajíců a srnek a pískali hýli, jinak ticho, sníh a mokro v botách...

Webová stránka byla vytvořena pomocí on-line webgenerátoru WebSnadno.cz