DoporučujemeZaložit web nebo e-shop

PŘÍRODOVĚDNÉ KNIHY A JEJICH AUTOŘI

PCHK - PŘÍRODOVĚDNÉ  KNIHY A JEJICH  AUTOŘI

Vážení  čtenáři, mladí  přírodovědci  a jejich  rodiče. Do této  sekce vám  budeme psát o  zajímavých  přírodovědných  knihách, bude tu slovník autorů a výběr ze zajímavých  knih. A také  čtenářský  deník -  a to váš i náš... Tak se máte na co  těšit... Učit se o přírodě bez poutavých  knih se nedá. V knihách  je ukryto  tolik  moudrosti, tolik  vědění, tolik  lásky k  přírodě, že bez čtení se nikam  neposunete. Dnes je opravdu to klišé, že na každém kroku  slyšíme, že děti  nečtou, nezajímají se o nic, špatně se vyjadřují, nejsou  s to  slova. Pojďme to  změnit alespoň v našem  přírodovědném  kroužku. Má rada či můj  postřeh.Od doby, kdy jsem  se naučil  číst, přírodovědnou literaturu  čtu neustále. Vědeckou, naučnou, ba i dětskou. S knihou utíkám do lesa, když do  něho  nehohu jít, s knihou  cestuji  do  dalekých krajin, když se tam nedostanu. V knize jsem zoologem, botanikem,básníkem, myslivcem, lovcem beze zbraně, cestovatelem... Je to tajemný svět mezi skutečností a fantasií, je to svět mezi okem a vůní papíru. Příběhy z  přírody čtené z knihy se mísí s vlastními příběhy a čím je člověk starší, tím se více shodují náhledy a postřehy s mnohými  spisovateli. To chci prožít, to  chci vidět, jsem jako  klučina v duchu  vykřikoval  nad knihou. A dnes se mi  mnohé splnilo.Ale také ne. Tak  buď si o tom znovu  přečtu nebo si ještě počkám. A co vy, mladí přírodovědci, pojďte se vydat spolu  s námi do  papírového světa plného  krásných slov a vět...

OBSAH SEKCE:  1) PŘÍRODOVĚDNÁ  LITERATURA ANEB CO  ČÍST

                             2) SLOVNÍK SPISOVATELŮ

                             3) ČTENÁŘSKÝ  DENÍK

                            4) HOVORY O KNIHÁCH    

                            5) CITÁTY, ÚRYVKY Z KNIH 

1) PŘÍRODOVĚDNÁ  LITERATURA ANEB  CO  ČÍST aneb co doporučujeme ,abyste si doplnili do knihovničky mladého přírodovědce, přečetli a měli radost z vědění PAMATUJTE - bez knih a čtení  se toho  moc nenaučíte!!!

Knihovnička mladého přírodovědce

Doporučené knihy pro pchk v ZOO PRAHA (budeme doplňovat):

*pro čtenáře do 8 let, ** do 14 let, *** od plenek do 99 let i více

Knihy o přírodě aneb co by měl  mít mladý

přírodovědec v knihovničce (bibliografii

zpracovává Pavel Švec)

Věřte tomu či ne, ale knihy o přírodě vycházející před rokem 1990 mají mnohem vyšší úroveň obsahu, než se vydává dnes. Ano, informace mohou býti již zastaralejší a dnešní poznatky v nich samozřejmě nejsou, ale ty  knihy jsou nějak... plnější co se tématu týká. Možná je to jen můj názor,  já si za ním však  stojím... Nechť si každý vybere... antikvariáty jsou plné a knihkupectví také...

Anděra Miloš, Encyklopedie naší přírody, Slovart, 2000, 2004, 2010 ***

Anděra Miloš, Horáček Ivan, Poznáváme naše savce, Mladá  fronta, 1982, 2000 kolem

Anděra Miloš, Procházka pavel, Zadržil Vladimír, Zvířata v  lese, Aventinum, 1999***

Anděra Miloš, Hošek Jan, Zvířata v  horách, Aventinum, 2000***

Biankij, Vasilij, Lesní noviny, Lidové  nakladatelství, 1980**

Bouchner Miroslav, Poznáme je podle stop, Atria, 1986***

Černý Walter, Drchal  Karel, Ptáci. 1980, 1990, 1999***

Čihař Jiří, Pospíšil Antonín, Naše hory, Albatros, 1976, edice OKO***

Čihař Jiří, Příroda ČSSR, Albatros, 1986, 1990, antikvariárně***

Dmitrijev, Jurij , Hmyz, Savci, Obojživelníci  a plazi, Ryby , Ptáci, Lidové nakl., 1987 - 1990, antikvariárně***

Dobroruková J., Dobroruka L. J., Malá tajemství přírody, Albatros, 1989 ***, antikvariárně***

Duriš jaroslav, Hísek Květoslav, Z ptačí říše, Albatros, 1965, edice OKO***

Hudec K., Kolibáč J., Laštůvka Z., Peňáz M.,  Příroda České republiky, Průvodce faunou, Academia, 2007 *** (stále v nabídce, nakl. Academia na Václavském nám.)

Imes Rick, Svět hmyzu , Svojtka a Vašut, 1992 antikvariárně**

Kholová H. a kol. Naše přírodní ráje, Práce, 1980, antikvariárně**

Kolektiv autorů, Svět zvířat - I - XII, tzv. "panda"( správně seřazené  hřbety knih ukáží  obrázek  pandy) v knihovničce hřbety knih utvoří obrázek dvou pand velkých, Albatros 1997 -2001 ***,antikvariárně***

Kolektiv autorů, Světem zvířat 1 - 5, SNDK, Albatros, 1967, antikvariárně***

Lánská  Dagmar, Žilák Pavel Jedlé rostliny z  přírody, Aventinum 2006***

Mařan Josef, Procházka František, Naši  brouci, Albatros, 1963, edice OKO***

Mezera Alois, Hísek Květoslav, Naše stromy a keře, Albatros, 1969, 1989, edice OKO***

Mikula, Alois, vše co seženete :)), antikvariárně, 40.- 70. léta 20. stol.***

Novák Jan, Hísek Květoslav, Naše jedovaté rostliny, Albatros, 1984***, edice OKO, antikvárně

Nový Karel,  Potulný lovec, román z lišákova života  **, antikvariárně***

Nový Karel,  Rybaříci na Modré zátoce, román o životě ledňáčků  *, **, antikvariárně**

Opravil Emil, Drchal  Karel, Jak  rostliny cestují, Albatros, 1987, ***, edice OKO, antikvárně

Patočka, Karel, Hledání přírody, Blok, 1984***, antikvárně

Patočka Karel, Pospíšil Antonín, Náš les, Albatros, 1974, 1989***, edice OKO, antikvárně

Pokorný Jaromír, Matoušková  Vlasta, Konečná  Milena, Stromy, Aventinum, 1990, 1998***

Různí autoři, Červená kniha ČSSR, ČSFR, ČR a SR, vycházela několik let***

Různí autoři, edice knih Příroda v kostce, Knižní klub, Hmyz,, Savci, Ptačí vejce, Obojživelníci  a plazi, Ryby, Motýli a jiné***

Schauer Thomas Svět rostlin, REBO, 2007, 2009, 2012, 2014***

Smrčkovi Martin a Lea, Naši  ptáci, Albatros, 2005, edice OKO***

Tomeček Jaromír,  , antikvárně (př. Marko, Zázraky v  přírodě, Stříbrný  lipan, Lovy beze zbraní, Vlka živí  nohy, Admirál  na Dyji, Divotvorné  lovy ***, 60.-80. léta 20.stol.

Vágner Josef, vše co seženete  :))  ***, antikvariárně***

Vašák  Pavel, Dungel  Jan, Lesní  ptáci, Aventinum, 2005***

Veselovský Zdeněk, vše co seženete :))  ***, antikvariárně***

Větvička Václav, Krejčová  Zdenka, Rostliny na louce a u  vody, Aventinum, 2009***

Zahradník Jiří, Brouci, Aventinum, 2008***

Zahradník Jiří, Hoberlandtová Jarmila, Náš hmyz, Albatros, 1981, 1987, edice OKO***

Zahradník Jiří, Severa František, Naši  motýli, Albatros, 1987, edice OKO***

Zahradník Jiří, Šestinožci, Aventinum, 2011***

Zapletal, Miloš, Výpravy za dobrodružstvím, Albatros, 1986 (toto vydání je hezčí), Knižní klub, 2009, antikvariárně, akce KK***

 

Knihy o chovu živočichů (bibliografii

zpracovává  Klára Pokorná-Veselá)

Badatelé, 
jelikož s Pavlem máme spoustu knih, které se dají získat již jen z antikvariátů, zde je odkaz na stránku,  která souhrnně vyhledává knihy ze všech antikvariátů  http://muj-antikvariat.cz/   Stačí dát pouze název knihy či jméno autora do políčka hledat a můžete vybírat z té nejlepší nabídky. Lovu knih zdar :-)
 
Zvířata s námi doma, Josef Král - Aldo Olexa, Práce 1969
Chováme obojživelníky, Michael Fokt, Grada 2008
Vaše akvárium, Dick Mills, DK 1986 (u nás Prúdy 1997)
Pískomilové a jejich chov, Hana a Vladimír Motyčkovi, Grada 2008
Chováme gekony, Fridrich Szalay - Bohuslav Šenk, Kontakt 1998
Drobní savci v teráriích a v klecích, Ivan Kocourek, Ratio 
Scinkové, varani a ještěrky, Vladimír Cerha - Miroslav Kocián, Polaris 1999
Leguáni a agamy, Miroslav Kocián, Polaris
Chameleoni a gekoni, Richard Kraus - Miroslav Kocián, Polaris
Hroznýši a krajty, Miroslav Kocián, Polaris
Užovky, Vladimír Cerha - Miroslav Kocián, Polaris
Exotičtí ptáci v klecích, Jiří Felix, Práce 1972
Atlas papoušků, Matthias Reinschmidt, Dona 2010
Exotičtí pěvci celého světa, Martin Smrček, Brázda 1998
Chováme terarijní zvířata, Lubomír Klátil, EPAVA 2004  ***

Hmyz chov morfologie,  František Kovařík a kolektiv, Madagaskar 2000  ***
Velká kniha pro chovatele savců, Milan Kořínek, Rubico 2000   ***

 Proč můj papoušek  , R. Low  , Dona 2002

Výživa papoušků a drobného exotického ptactva , R. Low , Dona 2013
Začínáme se zvířaty , Lea a Martin Smrčkovi , SZN Praha 1990, antikvárně
Chov zlatohlávků a nosorožíků , L. Klátil , T.Vrána  , Robi maus
Hlodavci  , N. Velenská , Robi maus 2007
Víte , jak se o nás starat? Petr Skalka , PLOT 2010
Chov šupinatých plazů , V. Cerha Dona

2) SLOVNÍK PŘÍRODOVĚDCŮ, ZOOLOGŮ,

BOTANIKŮ, MYSLIVCŮ, LOVCŮ, AUTORŮ

PŘÍRODOVĚDNÝCH PRÓZ A CESTOVATELŮ S

PŘÍRODOVĚDNÝM  ZAMĚŘENÍM 

(hesla zpracovali Klára Pokorná (KP), Tereza Laifrová (TL), Pavel Švec (PŠ) + naši  mladí  přírodovědci (tedy, byli  bychom  rádi)

Andreska, Jiří (1931-1999) Narozen 10. 10. 1931 v Kyjích u Prahy, zemřel 10. 11.1999 v Hluboké nad Vltavou, inženýr, CSc., myslivecký historik, zakladatel mysliveckého muzejnictví, autor literárních příspěvků a monografií.
První toulky přírodou podnikal na rodném Nepomucku, v blízkém Klášteře u řeky Úslavy a v nedaleké Žinkovské oboře. Po válce žil jako lesní praktikant v Hartmanicích na Šumavě, pak čtyři roky jako student lesnické školy v Písku a v jeho okolí. Lesnickou fakultu VŠZ v Praze ukončil r. 1964, aspirantské studium etnografie r. 1980 jako kandidát historických věd. V letech 1955-1983 byl odborným a vědeckým pracovníkem Zemědělského muzea v Praze a v loveckém zámku Ohrada na Hluboké. Věnoval se studiu dějin lesnictví, myslivosti, rybářství a jihočeské krajiny. Mnohé výsledky jeho práce jsou přístupné v muzejních expozicích v zámku Ohrada. Od roku 1961 pravidelně spolupracoval s Jihočeským rozhlasem, s Českou televizí a filmovými studii v pořadech o přírodě, ptactvu a zvěři. Je autorem řady publikací zaměřených na přírodu a její současti. Jeho  syn  Jan Andreska je též zoologem, přírodovědcem a vysokoškolským učitelem a zabývá  se v současnosti velkými  šelmami  v ČR.  Knihy: Věčně tajemné  světy, Zvířata v  nejistotě, Čas hájení, čas lovu.  (PŠ)

Balát, František (1925-1992) Mezi československým ornitology je asi málo tak známých postav, jakou bezesporu byl RNDr. František Balát. Bylo to nejen tím, že téměř po celý život byl ornitologem z povolání, ale predevším tím, že ornitologie byla jeho vášní, kterou sdílel s mnoha stovkami členů Ceské společnosti ornítologické a především s kroužkovateli.  
Narodil se v Hodoníně, kde také vystudoval gymnázium. Poslední roky války trávil již jako lesní dělník a ve společnosti dalších dvou generačních druhů, Zdenka Kuxe a Stanislava Svobody, se začal zajímat hlouběji o přírodu. Tato léta a společnost byla asi rozhodující pro jeho život. V r. 1945 odešel do Brna, kde vystudoval zoologii na přírodovědecké fakultě Masarykovy university. Po ukončení doktorátem přírodních věd 1949 absolvoval vojenskou presenční službu v posádkové hudbě v Bratislavě, kde měl možnost uplatnit svoji další vášeň, hru na housle. Po dvou letech nastoupil nakrátko do zaměstnání V Bratislavě (Krátký film, Slovenské národně muzeum), pak se však stal zaměstnancem Parasitologického ústavu CSAV, dislokovaným v Brně na VŠZ u prof. J. Kratochvíla. Ten pak založil Laboratoř, pozdější Ústav pro výzkum obratlovců ČSAV v Brně, jehož byl dr. Balát prvým pracovníkem. V roce 1960 zde obhájil kandidátskou disertační práci o ptácích Žitného ostrova. Na tomto pracovišti, později změněném na Ústav systematické a ekologické biologie, zůstal dr. Balát až do odchodu do důchodu.
Převážná většina členů ČSO je dr. Balát zná zřejmě jako autora terénního určovacího klíče (Klíč k  určování  našich  ptáků  v  přírodě, 1986) a jako člověk, který věnoval velkou část života odchytům a kroužkování ptáků. Mezi profesionálními ornitology je však znám i jako autor desítek původních publikací, vyplývajících nejen z jeho povolání, ale i zájmů. 
Jeho vědecká dráha začínala již v letech 2. světové války faunistickými přispěvky v odborném tisku. Již tehdy se začala projevovat jeho záliba ve fotografování a v odchytech ptáků, které ovšem zužitkoval i pro sběr ptačích parasitů, především všenek (Mallophaga). Tomuto zájmu zůstal věrný po celý život a díky podrobným znalostem ptačích hostitelů představoval pro skupinu všenek vrcholného světového odborníka. Je škoda, že nemohl již své znalosti syntetický zpracovat. Z tohoto zájmu a znalostí však vycházely jeho původní práce, započaté již disertací na universitě a pokračující pak zejména, při výzkulnech přírodních ohnisek nákaz a role ptáků v nich. Při své vědecké drázev USEB se podílel na více dalších tématech: Výzkumech potravy myšilovných ptáků, komplexním výzkumu špačka, výzkumech vodních ptáků, z nichž vyniká zejména soubor prací o skorci, výzkumech zrnojedů a navazujícím výzkumu dutinových hnízdičů. Podílel se i velkou měrou na zpracování Fauny CSFR - Ptáci. Přehled jeho literární produkce je možné najít v čs. ornitologické bibliografii.            podle Karla Hudce upravil  PŠ

Červený, Jaroslav ( 1952) Český zoolog a myslivec. Zabývá  se hlavně savci. Vystudoval  Agronomickou  fakultu České  zemědělské  univerzity v Praze. V současnosti je docentem  na katedře ochrany lesa a myslivosti fakulty lesnické  a dřevařské ČZU v Praze, kde přednáší  Zoologii a Myslivost. Již od středoškolských  let se zajímá o přírodu  a díky dlouhé  rodinné  tradici  o  myslivost. Kromě myslivosti  se zabývá  faunistikou obratlovců ČR a zvláště pak  výzkumem  savců. Podílel  se na vzniku telemetrického výzkumu  rysa ostrovida, lišky obecné a srnce obecného  na Šumavě. V poslední  době se specializuje i  na smyslové vnímání  zvěře. Je autorem  a spoluautorem  více než 300 odborných  článků  a prací. Nejúspěšnější je Encyklopedie myslivosti, Atlas evropských  savců vydaného  ve Velké  Británii, Grzimkova encyklopedie zvířat vydaná  v USA. Zpracoval  i díly věnované  savcům ve Světě zvířat, tzv. „panda“. Rád fotografuje živočichy a šumavskou  krajinu.              (PŠ)

Felix, Jiří (1929-2008)  dr. Jiří Felix, známý český zoolog a popularizátor přírodních věd, jehož život byl neodmyslitelně spjat s pražskou zoo.
Narodil se 22. února 1929 . Po maturitě  se přihlásil ke studiu zoologie na přírodovědecké fakultě UK v Praze, kde v roce 1953 ukončil studium. Téhož roku nastoupil do pražské zoologické zahrady. Patřil ke generaci zoologů ( Felix,Volf.Šír, )  která počátkem 50. let minulého století zahájila realizaci nové etapy pražské zoologické zahrady založenou na chovatelské a odborné úrovni. V zoologické zahradě vystřídal řadu různých funkcí od  zoologa, přes osvětáře( dříve výchovně vzdělávací oddělení nyní oddělení programu a obsahu)  až po zoologického náměstka.
Jednu dobu vykonával v Pražské zoo funkci zastupujícího ředitele. Do důchodu odešel definitivně v roce 2004.
Jiří Felix byl  popularizátorem a autorem mnoha zajímavých přírodovědných knih, např. Do zoo zadními vrátky, bažanti a ostatní hrabaví , Naši přírodou krok za krokem,  Příběhy z pražského zoa, ještěři, Zvířata nad propastí, Papoušci  nebo třeba Všední den v pražské zoo (spolu s J.Volfem a Z. Veselovským) a mnoho dalších. Zvláštní zmínku si zaslouží jeho encyklopedická činnost, jednotlivé tituly o evropské i světové fauně se dočkaly vydání v mnoha světových jazycích                     
http://www.cbdb.cz  , upravila  KP) )

Fric, Karel (1911 -1975) František Fric byl lesní inženýr a spisovatel..Františelk  Fric má  už mezi spisovateli, píšícími  o  přírodě, svoje čestné  místo. Čtenářsky nejoblíbenější  je je kniha Kudu  větevnice, která  vyšla v krátké  době třikrát po  sobě.. Autor vždy vypravuje to, co  důvěrně zná, dovede zaujmout, dovede odkrýt, co  zůstává povrchnímu pozorovateli  skryto. je mistrem  slova. jeho  knihy se čtou  lehce a člověk  má  pocit, že příběhy prožil  spolu  s autorem.Za druhé války působil v Kunštátě na Moravě jako vedoucí polesí. Bydlel na kunštátském zámku. Poté se přestěhoval do Lipníka nad Bečvou,kde působil jako profesor na lesnické škole a nakonec zemřel v Hranicích na Moravě,kde je pochován na městském hřbitově. .Příběhy Františka Frice z lesních pochůzek jsou psány výstižně,bez přikrašlování,jeho sloh vyjadřuje duši citlivého pozorovatele dění v lese a v přírodě vůbec. KnihyMysliveckou stezkou, Kudu větevnice, Ozvěny ticha, Zrzek, Bílá  manéž... (PŠ)

Gaisler, Jiří (1934- 2014)   Prof. RNDr. Jiří Gaisler DrSc. se narodil v Praze, kde vystudoval Přírodovědeckou fakultu Karlovy univerzity. Od roku 1969 dosud působí na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně, od roku 1990 vede katedru zoologie a ekologie, o rok později byl jmenován profesorem Masarykovy univerzity.
Prof. Gaisler patří k předním českým zoologům. Zabývá se především systematikou a ekologií savců. Publikoval dosud 140 vědeckých časopiseckých prací a monografií, řadu z nich v zahraničí. Zvláště jeho kompendium Savci světa, jehož spoluautorem je doc. Zejda a které bylo vydáno v letech 1995 až 1998, získalo výrazný zahraniční ohlas a bylo přeloženo do čtyř jazyků. Odborné znalosti získával nejen v tuzemsku, ale rovněž při výzkumech na Balkáně, v bývalém Sovětském svazu, ve Francii, v Egyptě, jednorázově či krátkodobě pedagogicky působil na univerzitách v Alžírsku, v Afghánistánu, v USA a v Rakousku. V současnosti se prof. Gaisler výzkumně zabývá ekologií drobných savců a věnuje se zejména studiu netopýrů. O jeho snaze popularizovat vědu svědčí trvalá spolupráce se školami, muzei, hvězdárnou i zoologickou zahradou, kde přednáší mládeži. Z knih: Za oponou přírody,  Naši  savci                                                                                                                                      (PŠ)

 

Mikula, Alois (1892-1976) Autor populárně naučné a odborné literatury z přírody a knih pro mládež.  Věnoval se hlavně myslivosti a zabýval se naší zvěří.Mládí prožil v myslivně ve Vícově. Už od roku 1912 právě až do 60. let přispíval do řady odborných časopisů, zejména do Stráže myslivosti a Lesnické práce. V letech 1953-54 se podílel na cyklu filmů o životě zvěře a jejím lovu.Z knih: Jak  žijí, Ze života zvířat, Zvířata a jejich  osudy, Ptačí  svět, Za zvěří  rovin a hor.                      (PŠ)

Nový, Karel (8. 12. 1890- 23.11. 1980) Vlastním jménem Karel  Novák. Český  spisovatel a novinář. Nebyl  to  zoolog ani myslivec, ale měl  velmi  kladný  vztah  k přírodě. V našem  Slovníku se budeme zabývat přírodovědnou  lyrikou pro děti a mládež. Nový čerpá pro tento  okruh čtenářů ze dvou  tématických  okruhů – z přírody a historie. Nový  učí  děti  poznávat přírodu a její  zákony na příbězích  rodiny ledňáčků – Rybaříci  na Modré  zátoce či  na osudech  lišáka – Potulný  lovec. Obě knihy jsou napsané  krásnou  češtinou a děti  se v ní poučí. Pro zajímavost – Rybaříky napsal  Karel  Nový  v osadě racek  u  Konopiště, kde měl  chatu.  (PŠ)                     

Šťastný, Karel  (1941) Jeden  z nejvýznamnějších  českých  zoologů, ekologů a veliký populizátor vědy. Známý  ornitolog.Vystudoval  Přírodovědeckou  fakultu  v Praze.. V ltetech  1969-1985 byl  vědeckým pracovníkem Ústavu  krajinné  ekologie ČSAV. Od roku  přešel  na nově vytvořenou Fakultu životního  prostředí. Přednáší  Základy ekologie, Ekologii stanovišť, Metody studia ekosystémů, Zoologii obratlovců  i  bezobratlých, Ornitologie. Jeho  hlavním  oborem  je zoologie obratlovců, především  ornitologie. Je zakladatelem kvadrátového  mapování avifauny a sledování  ptačích  populací. Působil  ve výboru  České  spol.ornitologické jako  její  předseda.. Je autorem  a spoluautorem přes 500 vědeckých  a oodborných článků a více než 40 publikací. Nejvýznamnějšími  z nich  jsou Fauna ČR - Ptáci 11, 2/1, 2/2, 3/1, 3/2 a Atlasy hnízdního  rozšíření ptáků ČR (několik  vydání)                                                                                                                                                                 (PŠ)

Tomeček, Jaromír (1906- 1997)  Prozaik, autor knih pro mládež. Jeho  přírodovědné  prózy jsou psány lehce a srozumitelně, v  jednoduchých příbězích  zachycuje životy zvířat a lidí v přírodě.  Tomečkův  spisovatelský  jazyk je velmi  barvitý  a osobiitý. Jeho  knihy by si mladí  přírodovědci měli přečíst, protože se v  příbězích  objevují  pravdy o  zvířatech, nádherné  popisy krajin a chování  živočichů Po maturitě na klasickém gymnáziu v Kroměříži (1925) studoval Tomeček Právnickou fakultu MU v Brně. Po dvou semestrech (1926) odešel na tehdejší Podkarpatskou Rus a krátce pracoval jako pomocný úředník v Rákošíně. Od počátku (1927) navštěvoval notářskou školu v Bratislavě a po jejím absolvování od 1929 působil na Podkarpatské Rusi jako správní úředník a jako obvodní notář, zprvu v Dercenu, od 1930 v Lalově, od 1934 byl vedoucím notářem ve Volovém (dnes Mežgorje). V březnu 1939, po vyhlášení protektorátu a záboru Podkarpatské Rusi Maďarskem, se vrátil na Moravu. Zpočátku žil v Kroměříži, od 1940 v Brně, kde pracoval jako úředník Zemského úřadu. 1944 byl totálně nasazen jako dělník v brněnské slévárně. Po 1945 pracoval na Zemském národním výboru a jako tajemník Zemské kulturní rady. Právnická studia zakončil 1946 (JUDr.). Od 1948 byl ve Studijním a plánovacím úřadě v Brně redaktorem publikací převážně zaměřených na vztah architektury a životního prostředí (s Františkem Kalivodou a Pravoslavem Hauserem), 1954–62 redaktorem časopisu Host do domu. Poté se věnoval jen literární tvorbě. KNIHY: př.  Jenom  vteřiny, Lovy beze zbraní, Admirál  na dyji, , Smaragdové  stopy, Zázraky v  přírodě, Vlka živí  nohy, Pod perutí  orla, Neklid, Stříbrný  lipan aj. (podle Slovníku české literatury po roce 1945 upravil  

​​​Veselovský, Zdeněk (1928-2006) Profesor RNDr. Zdeněk Veselovský, DrSc. byl jedním z nejvýznačnějších českých zoologů. Dlouhou dobu vedl Pražskou zoo. Je zakladatelem české ETOLOGIE a autorem mnoha článků a  knih z oblasti zoologie a etologie.
Vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy , kde posléze pokračoval jako pedagog (profesor zoologie obratlovců).Zdeněk Veselovský byl student zakladatele etologie - Konráda Lorenze V roce 1959 byl jmenován ředitelem pražské zoo (nastoupil 1. července 1959), tuto funkci vykonával téměř 30 let (do konce roku 1988.) .
V roce 1964 byl zvolen za generálního sekretáře Mezinárodní unie ředitelů zoologických zahrad, v letech 1967–1971 pak vykonával funkci viceprezidenta a v letech 1971–1975 byl prezidentem této prestižní organizace. Za jeden z jeho největších úspěchů ve funkci ředitele pražské zoo je považována záchrana koně Převalského. 
V listopadu 2008 získal Cenu ministra životního prostředí in memoriam ( po smrti)  „za celoživotní dílo v oboru zoologie a etologie a za obdivuhodnou aktivitu v činnostech podílejících se na záchraně živočišných druhů a propagaci zoologických zahrad jako vzdělávacích institucí“.         

Zde je na ukázku pár knih - Chováme se jako zvířata? Ptáci, Ptáci a voda, Člověk a zvíře, K pramenům Orinoka, Dobytí Troje, Etologie, Výlet do třetihor, Vždyť jsou to jen zvířata ,  Slon, Sloni a jejich příbuzní , Praobyčejná zvířata, Obecná ornitologie, Hlasy džungle, Říše zvířat,  a mnoho dalších knih                                                                            ( http://www.cbdb.cz , upravila KP)

Větvička, Václav ( 1938 - ) RNDr. Václav Větvičkaje český botanik a popularizátor vědy. V roce 1961 ukončil diplomovou prací Studie akátových porostů ve vltavském údolí studium oboru geobotanika na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Publikoval řadu odborných a populárně vědeckých prací, za něž mu byla v roce 2004 mu byla udělena Medaile Vojtěcha Náprstka za popularizaci vědy. Je autorem, resp. spoluautorem 13 odborných knižních publikací. Po vojenské základní službě od roku 1963 nastoupil jako stipendista do Botanického ústavu ČSAV v Průhonicích, kde v letech 1989–1992 dělal vedoucího Průhonického parku. V letech 1975–1992 vedl Pokusnou a aklimatizační stanici v Černolicích. V letech 1992–2007 byl ředitelem Botanické zahrady Přírodovědecké fakulty UK Na Slupi. Od podzimu 2007 je vedoucím zámeckého parku ve Štiříně. Od roku 1997 vystupuje v ranním bloku ČRo 2 – Dvojka Dobré jitro, a to jak krátkými informacemi o rostlinách, tak (občas) moderuje celý ranní nedělní blok Dobrého jitra. KNIHY: Záznamy Dobrého jitra s Václavem Větvičkou vyšly knižně pod názvy Moje květinová dobrá jitra a Moje vzpomínková dobrá jitra. Dále vyšlo Moje růžová  dobrá jitra, herbář pod polštář, Poutník  okouzlený  rodnou  zemí, Korálky na šňůrce života. Jako  poslední  v  roce 2014 (říjen) Cestou  necestou  českou  krajinou. Knihy si  sám ilustruje.Také se zajímá o výtvarné umění a výstavnictví. Je kmotrem růže keltské. (wikipedia.org, upravil a poopravil )

                                             ​                 

3) ČTENÁŘSKÝ DENÍK aneb co kdo přečetl, napíše nám

ČTENÁŘSKÝ DENÍK PAVLA ŠVECE

Milí čtenáři a milé čtenářky, vítejte v mém čtenářském deníku knih s přírodovědnou literaturou. Knih jsem přečetl  velmi mnoho a tak Vám budu zde předkládat postupně zajímavé publikace, abych Vás inspiroval ke čtení. Zvláště mladí přírodovědci chodící do přírodovědného kroužku by měli číst o přírodě, aby se sebevzdělávali, což je velmi důležité. A také doufám, že se ke mně někdo také přidá. Tomu vymezím vlastní  nadpis a uveřejním jeho čtenářský deník...Tak se snažte :))

Vážení čtenáři a čtenářky, ve čtenářském deníku P.Š. Budou řazeny pro větší přehlednost knihy podle abecedy a to podle autorů. Pokud tu bude mít autor knih více, abecedně budou následně řazeny i podle názvu publikace. Všechny knihy jsou přečtené a obsah je velmi dobře znám. Autor Čtenářského deníku přečetl stovky knih s přírodovědnou tématikou a tak bude chvíli trvat sepsání alespoň zlomku těch, které se tu postupně představí. A z těch jsou vybrány ty knihy, které by si mladí přírodovědci měli přečíst a pořídit si do knihovničky. Vážení čtenáři a čtenářky, ve čtenářském deníku P.Š. budou řazeny pro větší přehlednost knihy podle abecedy a to podle autorů. Pokud tu bude mít autor knih více, abecedně budou následně řazeny i podle názvu publikace. Všechny knihy jsou přečtené a obsah je velmi dobře znám. Autor Čtenářského deníku přečetl stovky knih s přírodovědnou tématikou a tak bude chvíli trvat sepsání alespoň zlomku těch, které se tu postupně představí. A z těch jsou vybrány ty knihy, které by si mladí přírodovědci měli přečíst a pořídit si do knihovničky. Jak je psán tento deník knih, tak obdobně jej psal autor v době svého dětství..., již tenkrát miloval psaní a sloh, tedy až na ty úvahy o doporučení, kritiku literární. Autor vždy barvitě popisoval obsah přečtené knihy. Předkládaný Čtenářský deník má však sloužit i rodičům mladých  přírodovědců, aby jim byl usnadněn výběr knih pro jejich badatelské ratolesti.

ANDRESKA, Jiří, Čas hájení, čas lovu, vydalo nakladatelství VIK Vimperk, 1995, ilustrace ak.mal. Jiří Krásl. 205 stran, 1. vydání, náklad neuveden

Nejedná se vůbec o knihu loveckou jak bychom mohli usoudit z jejího názvu. Je to kniha z našich lesů, luhů a hájů. Autor je myslivec, který se věnuje studiu dějin lesnictví, myslivosti, rybářství a jihočeské krajiny. Možná ho znáte  i z knih Věčně tajemné světy, Vydra ze Zlaté stoky, Labuťáček, Tisíc let myslivosti. Jako významný ochránce přírody se zasadil o reintrodukci (znovunavrácení, vysazení) orlů mořských do krajiny jižních Čech. To popisuje kapitola Akce Luv v půvabně napsané knize. Čas hájení, čas lovu patří mezi knihy, které bychom mohli považovat za lovecké, ale není tomu tak. Je to kniha napsaná s láskou ke krajině, ke zvířatům,ke zvěři, ochraně přírody. Zaznívají tu velice rozumné argumenty o ochraně přírody velmi pěkně zasazené do poučných příběhů. „Není těžké pochopit, že každý spor o přírodu je hledáním kompromisu“. Je to moudrá věta, kterou by všichni ochránci přírody měli znát. Chcete se dozvědět příčinu přemnožení divokých prasat? Něco o orlech mořských? Myslíte si, že znáte tak běžné zvíře jako je zajíc? Vydejme se za zpěvy rákosníků. Na slavnosti jara. „Jaro je zvláštní čas. Je chudé jak kostelní věž a přitom rozdává plnými hrstmi... Štědrost jara je jakási komedie, samý efekt a samý slib. Snad právě proto máme jaro tolik rádi...Zkuste vysvětlit, proč právě na jaře hrají děti kuličky. To není náhoda, že v dětech přežívá něco z dob předků, jarní návrat k půdě a k půdě...“  Slyšíte ti poesii v textu? Racionální vysvětlení mistrně zasazené do kratších i delších kapitol. Texty vás donutím přemýšlet o skutcích člověka, o dobru a zlu, které člověk páchá na přírodě, že člověk jen neničí, ale chrání a dává příležitosti přírodě i zvířatům, které nás obklopují.Tato kniha vás nejen nenásilně poučí a vzdělá o fungování naší přírody. Zařadil bych jí do přírodní beletrie, která vás vtáhne nejen příběhy, ale tím zmiňovaným poučením na každé stránce... Doporučuji mladým přírodovědcům tak od 12 let, nebo zdatnějším čtenářům. Pokud mluvím za sebe, kdykoli se chci pokochat hezkou četbou a zároveň se naladit třeba na výklad v přírodovědném kroužku, který vedu, otevřu tuto knihu. A také miluji obrazy Jiřího Krásla, které celé dílo korunuje na umělecké dílo. A to slovo a obraz umí...

ANDRESKA, Jiří, Věčně tajemné světy, vydalo nakladatelství Růže České Budějovice, 1977, ilustrace Jiří Krásl, 1. vydání, 170 stran, 15 000 výtisků

Tuto knihu jsem od dětství miloval a to zvláště díky poslední kapitolce Malá setkání, která je sice nejkratší, ale měla v sobě cosi...To, co mě jako malého kluka přitahovalo. Chtěl jsem v přírodě vidět všechno co se hýbe a skáče. Záviděl jsem autorům knih jak popisují svá setkání se zvířaty. A neuvědomoval jsem si, si, že jsou to právě ta malá setkání mnohdy velkého významu. A tak věta „Je mnoho věcí, které ve velkém divadle přírody neuvidíme jinak než náhodou“, na mě zapůsobila. „Trvá léta, než se z vlastní zkušenosti přesvědčíme, jak to s těmi náhodami opravdu je. Náhodné je každé takové setkání samo o sobě. Vcelku, ve větším počtu, už náhodná nejsou. Přicházejí docela pravidelně, podle toho,kolik času kdo v přírodě stráví...“ to byla pro mne rozhodující slova. „A ona (příroda), ona ukáže mnoho, ale jen tomu, kdo je na náhodná setkání připraven... proto radím , připravte se. Připravte se co nejlépe a příroda se vám odmění. Jinak by se mohlo stát, že byste do toho fantastického divadla chodili hluší a slepí a že byste umřeli dřív, než se naučíte vidět, slyšet – a chápat.“ No řekněte, dá se to snad říci lépe? Další kapitoly nám prozradí o čem pojednávají. Tajemství divokých hus. Chytání zmijí. O netopýrech. Tajemný noční hlas. A krásná je kapitola o kulíškovi Kulínkovi a Kryštofovi, což byl sýc rousný... Všem zájemcům o přírodu Andreskovy knihy velmi doporučuji... Lze je číst celý život, od dětství do vysokého stáří...

ANDRESKA, Jiří, Vydra ze Zlaté stoky, vydala Panorama, 1989, edice Knihy o přírodě, fotografie Jiří Andreska, Jaromír Zumr, Jiří Formánek, 144 stran textu, 24 čb fotografií, 24 barev. fotografií

V této knize autor líčí příběh vydry říční, kterou choval doma. Již první slova v knize.“V dětství pro mě nebylo nic přitažlivějšího a krásnějšího než ochočená zvířata žijící společně s lidmi.“ A jak se k tak vzácnému zvířeti dostal? To se dočtete právě v této poutavě napsané knize, kde se opět dozvíte i mnoho poznatků o naší přírodě a o zvířatech či mysliveckých zvycích. Věděli jste, že srnčí nemá žlučník? Co je rušení zvěře? A jak se chová vydra, poznatky z jejího života a peripetie s divokým zvířetem, které je chováno doma... Veselé, zábavné čtení opět plné poznatků a také o tom, jak si splnit dětský sen. „Snil jsem o vydře, o své vlastní ochočené vydře, která mi chytí pro maminku kapra. Takto vstupují do našeho života velké dětské sny, které nás často poznamenávají po celý život.“

BALÁT, František, Klíč k určování našich ptáků v přírodě, Academia, 1986, ilustrace Jan Dungel, 320 stran, 78 barevných tabulí a 74 obr. v textu (pérovky), náklad 30 000 výtisků, 1. vydání

Tato kniha je má srdeční záležitost. Dodnes se vidím, jako dvanáctiletý kluk chodící do ornitologického kroužku, kdy nám vedoucí oznámil, že vyšla převratná kniha ornitologická. Jel jsem potají před kroužkem na Václavské náměstí k Academii (ač jsem nesměl, měl jsem jen jezdit  trasu Smíchov-Stodůlky, do kroužku a zpět) a tam jsem ji uviděl. Díval jsem se na ní jako mladý muž na vnadnou modelku, byla tam vystavená za výlohou a stála neuvěřitelných 62 kčs! A já měl doma jen něco okolo padesáti korun. A jak to mám dodnes, musím jí mít hned! Co když mi jí prodají? Byl jsem jako mladý Seton, který také chodil kolem výlohy a díval se na knihu o ptácích Sev. Ameriky a Kanady. Jel jsem domů šťastný a smutný zároveň. Naši mě v knihách moc nepodporovali, vyjma vánoc, a tak jsem musel jednat. Proběhl jsem pražské Stodůlky, kde jsem tenkrát bydlil, našel pár vratných láhví, které se povalovaly po sídlišti a oběhl jsem telefonní budky. Starší to budou znát, byla tam jako podlaha dřevěná rohož a ta, když se nadzvedla, byly tam poklady! A tak jsem na vytouženou knihu měl. A nyní počkat do příštího pondělí, kdy byly kroužky a tu knihu si zakoupit. To byla muka. Neprodali jí? Naštěstí ne. Třímal jsem těch dvaašedesát korun (samé drobáky!) a kniha byla má. A cestou na Smíchov jsem si v ní listoval a četl. Není to jen klasický klíč k určování ptáků, ale kniha je rozdělená do dvou oddílů. Na samotný klíč a na charakteristické znaky jednotlivých druhů, jejich životní prostředí, hlasové projevy a doba výskytu u nás. Autor, vynikající moravský ornitolog, velmi výstižně popisuje zbarvení ptáků a transkripci ptačích hlasů. A právě popisy hlasů, zpěvů a jiných hlasových projevů mě uchvátily nejvíce. Podle Baláta a magnetofonových pásek a LP desek jsem se naučil ovládat ptačí hlasové projevy aniž jsem musil pozřít hada jako Jiřík v pohádce. Při poslechu hlasů z reproduktorů či sluchátek počaly vystupovat Balátovy popisy hlasů. Tak mistrně je popisoval. Jako většina ornitologů u nás odchovaných Waltrem Černým a Karlem Drchalem v též jedinečné knize Ptáci, tak i já jsem se naučil ptáky hlavně z těchto dvou publikací.

Bianki, Vitalij, Lesní noviny na každý rok, Lidové nakladatelství, 1980, z ruského originálu Lesnaja gazeta, vydaného nakladatelstvím Dětgiz, Leningrad, 1961, přeložili Petr Denk a dr. Jitka Křesálková, odborně přehlédl Ivan Heráň, CSc., ilustroval Antonín Pospíšil, 5. vydání, náklad 120 000 výtisků

Vitalij Bianki se narodil 12. 2. 1894 v Petrohradě v rodině významného ruského biologa. Prostředí, které jej od dětství obklopovalo, vzbudilo v něm trvalý zájem o ruskou přírodu. Léta strávená ve škole a na univerzitě tento zájem ještě prohloubila a rozšířila. Byla jiná doba. I u nás v těchto letech se příroda poznávala přes pušku.  V.V. Bianki zemřel 9.6. 1959. Bianki napsal přes 300 pohádek, novel a povídek převážně s přírodovědnou tématikou. Psal pro děti a mládež. Lesní noviny poprvé vyšly v roce 1927 a dočkaly se devíti vydání. U nás vyšla v pěti vydáních. A to v obrovských nákladech kolem sta tisíc výtisků. To o něčem svědčí. Ale v dnešní době to může být kontroverzní kniha. Především bych rád řekl, nebojme se ruských  vědců a zoologů. V současné době tíhneme především k americké vědě. Ta je také poněkud zvláštní, stejně jako tenkrát, ta sovětská. V lesčems jsou si podobné. Nepleťme politiku do vědy. To vy, mladí přírodovědci, ještě neposoudíte. Lesní noviny probírají rok měsíc po měsíci. Jedná se o tzv. fenologický kalendář. Krátké článečky, poutavě napsané a navíc dosti poučné, krásné obrázky našeho předního ilustrátora (velmi zdařilé a nádherné akvarely), zajímavé kvízy, to z knihy dělá dobrého průvodce naší přírodou. Pomineme-li lovecké zážitky (někdo je tzv. nemusí, ale jsou též poučné), pomineme-li reklamu na Sjezd mladých Mičurinců či oslovení všem pionýrům a žákům Leningradu a leningradské oblasti (na druhou stranu čtete-li americké kovbojky tak jsou plné rasismu) a zaměříme-li se na opravdovou přírodu, tak se mnohé z této knihy dozvíte. A pokud je vám osm devět let, tak je to knížka jako pro vás sepsaná. Ale já jí čtu vlastně neustále právě pro ty půvabné krátké, někdy až poetické texty. Rusové jsou zvláštní lidé, hluboce milují přírodu a její poetiku, jen se podívejme v zoo kolik návštěvníků je ruského původu, ale na druhou stranu co Rus, to snad lovec. V jedné knížce, ani nevím ve které, bylo  napsáno, že většina lovců divokých zvířat po vybouření jsou jedni z nejlepších ochránců zvířat. Georg Adamson též byl lovcem a pak chránil zuby nehty africkou přírodu. V antikvariátu je za 50-70 kč, tak to není moc. Kvůli těm poetickým textům a Pospíšilovým obrázkům za to stojí. A rodiče se pobaví Zprávami z kolchozů...

BOUCHNER, Miroslav, Poznáme je podle stop, vydala Artia, 1986, ilustrace M. Váňa, 265 stran textu, náklad 30 000 výtisků

Výborná stopařská kniha. Není to atlas, kde jsou jen „pravé“ stopy, tedy jen kopýtka či tlapky, ale jsou tu mnohé pobytové značky. Je zde vyobrazen trus, zvířecí domovy, stopy po konzumaci rostlinné a živočišné potravy, kosterní zbytky, určování stáří a pohlaví zvěře. Kniha plná obrázků a nákresů, kniha podrobného popisu všech zvířecích stop. Tato publikace by neměla chybět v knihovničce mladého přírodovědce, protože při pobytu venku často žádné  zvíře nevidíme, ale vidíme jejich stopy v terénu. Kniha není jen determinačním klíčem, knihu lze číst od první strany do konce, nebo ji číst na přeskáčku anebo jen hledat a určovat

ČIHAŘ, Jiří, POSPÍŠIL Antonín, Naše hory, Albatros, 1976, ilustrace Antonín Pospíšil, edice OKO, sv. 43, 320 stran, náklad 30 000 výtisků, 1. vydání, pro čtenáře od 9 let

Jedna z dalších  okovek. Jsou to vděčné knihy pro mladé přírodovědce. Jsou primárně určeny mladým přírodovědcům. Píší je naši přední odborníci, kteří umí to, že těžký vědecký text přeloží do srozumitelné formy pro děti a mládež. A to je velice záslužná činnost. Dnes se tomu říká popularizace vědy. Tenkrát jen, že umí psát čtivou formou pro děti. Naše hory obdobně jako Náš les se zabývá ekologií biotopu. Aby vás to neodradilo, není to nic jiného, než jak to žije v horách či v lese. Druhy, vztahy, propojení, protkané minipříběhy. Ač se jedná o učebnicový text, nádherně se tyto knihy čtou. Kapitoly Svědkové ledových dob, tady se vrátíme do doby ledové u nás, Horská rašeliniště popisují život na rašeliništích, Akrobati a zimní spáči popisují dovednosti kamzíků a hibernaci (zimní spánek) našich savců, Není skála jako skála popisuje ke, co a jak roste... na knize spolupracovala i dr. Helena Kholová, která též umí psát vědu pro děti 

DOBRORUKOVI, Jana a Luděk, Malá tajemství přírody, Albatros, 1989, ilustroval Petr Rob, lektorovali RNDr. Helena Kholová, CSc,, doc. RNDr. Jan Novák, CSc.175 stran textu, náklad 80 000 výtisků, 1. vydání

Oba autoři jsou zkušení zoologové a přírodovědci, oba vedou děti a mládež k lásce k přírodě, vedou přírodovědné kroužky, působili před lety i v zoo Praha. Předkládaná kniha je pravým návodem jak se stát mladým přírodovědcem, zoologem a ochranářem. Je plná návodů jak se umět pohybovat v přírodě, čeho se všímat, co pozorovat, na co se zaměřit. Pro mladého přírodovědce téměř nepostradatelná kniha. Kapitoly: Seznamujeme se s přírodou, les tvoří stromy, Rostliny zelené a nezelené, Život ve vodě, Hmyz a jiná drobná zvířátka, Ptáci, Savci a jiní obratlovci, Příroda ve městě, Máme doma zvíře, Kočka a pes, Pozorování  zvířat v zoologických zahradách, Znáš velká hospodářská zvířata? Co v přírodě jíst a nejíst, Co a jak nám pomáhá při práci (přírodovědce). Jsou zde podrobné návody a nákresy na pokusy v přírodě, obrázky dle nichž lze poznat základní  druhy zvířat a rostlin. Nevíš jak  splnit domácí úkol vašich vedoucích v přírodovědném kroužku? Zde najdeš spoustu odpovědí. Např. i jak mít správné krmítko na zimu, jak odlít stopy, jak se naučit poznávat zvířata v terénu, jak mít deník, vyrobit budku, jak si pavouk přede síť... Tuto knihu miluji také od jejího vydání. Byla mi inspirací v přírodovědném bádání. Tak si jí sežeňte...

GOODALLOVI, Hugo van Lawick a Jane, Nevinné  bestie, Mladá fronta, 1974,edice Kolumbus, sv. 67, z angl.orig. Innocent Killers, vydalo nakladatelství Collins Sons & Co. V Londýně roku 1970, přeložila Alena Jindrová-Špilarová, odbornou revizi provedl dr. Vratislav Mazák,, 200 stran textu, 48 křídových  příloh, náklad 23 000 výtisků, 1.vydání

Jménoo Jane van Lawick-Goodallové je už velice dobře známé díky jejím vynikajícím studiím šimpanzů v přírodě v Gombském národním pparku v Tanzanii. Její manžel Hugo je neméně znám jako skvělý fotograf zvěře, ilustrátor a kkameraman. Spolu se Zlatými stíny, pádícími kopyty tvoří jakoby pokračování. Manželé Goodallovi se tu zabývají též africkými šelmami, ale neprobírají kočkovité šelmy, ale psy divoké, šakaly obecné a hyeny skvrnité. Opět se jedná o knihu z řad kolumbusek, ale mladí přírodovědci se nemusí bát, text je velmi pěkně napsaný. Kniha též popisuje etogramy zvířat, popisuje africkou krajinou a zvířat, popisuje život vědců a vědeckou činnost. Jste dějem vtaženi do  africké  přírody a stáváte se svědky pozorování a svědky výzkumu. I tuto knihu jsem četl vícekrát a jako kluk jsem se cítil jako ten vědec... Doporučuji. Pro vnímavé čtenáře doporučuji od 10.věku dítěte.

PATOČKA, Karel, Hledání přírody, nakl. Blok, 1984, ilustrace Pavel Dvorský, 240 stran textu, náklad 36 000 výtisků, 1. vydání

Autor přibližuje mladým čtenářům přírodu naší vlasti. Líčí své potulky přírodou, vypravuje zajímavou a srozumitelnou formou co se u nás děje v trávě, na poli, na pastvinách, v lese, na polních cestách. Je protkána desítkami pokusů, které mohou mladí přírodovědci dělat sami v přírodě. Píše: „Každý pokus, který jsem provedl, mě o kousíček přírodu přiblížil. Pochopil jsem, že všechno v ní má svůj význam a že každý život závisí na jiných životech. Že příroda je jen jedna a pro všechny.“ Tuto knihu také neustále čtu, listuji v ní, kochám se krásně napsaným textem, čerpám z ní inspiraci pro děti v přírodovědném kroužku. Jako kluk jsem ji měl neustále půjčenou z knihovny, opisoval jsem si z ní statě a pokusy. A po letech jako dospělí jsem si jí sehnal z antikvariátu za 50 kč. To jsem měl radost! Jako malý kluk. A díky této knize jako malý kluk opět jsem. To jsou mnozí přírodovědci... Doporučil bych jí čtenářům už od 8 let, kdy s rodiči mohou zažít krásné chvíle v přírodě, až si nastudují tuto půvabnou knihu.

PATOČKA, Karel, Náš les, Albatros, 1974, 1989, edice OKO, svazek 36, ilustrace Antonín Pospíšil, 400 stran textu, náklad 46 000 výtisků, 2. vydání je doplněné

Půvabné, typicky vyhlížející , menší publikace z edice OKO jsou pro mladé přírodovědce velmi vhodné. Jsou napsány prioritně pro děti a mládež a tak jsou doporučeny pro čtenáře od 8 let. Knížka je to krásně udělaná, provázela mě celé dětství. Mnoho jsem se z ní poučil. Našel jsem v ní jak poučení o lesích všech typů, ale našel jsem v ní krásné Pospíšilovy obrázky (velmi známé ze Světem zvířat 1-7 vydávaných v 70. letech 20. stol.), dle kterých jsem si určoval živočichy a jejich pobytové značky, byliny, kapradiny, houby i mechy. Autor tu popisuje život lesa, jeho tep a proměny v celém roce, seznamuje nás se životy  zvířat. Neměla by chybět v knihovničce mladého přírodovědce.

SCHALLER, B. George, Zlaté stíny, pádící kopyta, Mladá fronta, 1977, 1980, edice Kolumbus, sv.80, z anglického  originálu Golden Shadows, Flaiyng Hooves vyd. Nakl.Alfred A. Knopf v New Yorku roku 1973, přeložila Alena Jindrová-Špilarová. Překlad po zoologické stránce přehlédl dr. Vratislav Mazák, 272 strany textu, 24 strany přílohy

V edici Kolumbus vycházejí odborné knihy. Tato je napsaná tak, že se čte jedním dechem. Knihu napsal významný americký vědec, který proslul svými výzkumy života zvířat v divoké přírodě. Studoval  gorily horské, jeleny a tygry v Indii a východoafrické  šelmy, které popisuje právě v této knize. Zabývá se lvy, levharty, gepardy, psy hyenovými. Spolu s autorem se vydáte do  savany a buše a budete svědky nesčetných příběhů v etogramech divokých zvířat. Projedete se landroverem po savaně, budete v něm v noci spát a naslouchat hlasu divočiny a navíc se mnoho dozvíte o afrických zvířatech. Děj výzkumu se odehrává v Seroneře v N.P. Serengeti. Tuto knihu jsem přečetl v dětství a mladém věku několikrát a musím si nyní na ní udělat čas a znovu se vydat do té staré krásné Afriky. Tehdy ještě Afrika nebyla tolik zničená, nebylo v ní tolik movitých a nafintěných turistů, kteří o přírodě nevědí zhola nic, ale mají jen dostatek financí. Jako kluk jsem se těšil  na to, až budu velký, že se tam jednou podívám. Víte, už bych tam asi nejel. Dojet do savany po asfaltce, u smečky lvů vidět pět autobusů, desítku osobních vozů, průvodce, který tam bude něco blábolit... To mohu jet do zoo. Raději si v hlavě nechám tu zprostředkovanou Afriku od lidí, co tam byli před globalizací a nádherně jí popsali, protože nádherná byla. Raději vytáhnu ty nádherně napsané knihy o afrických zvířatech a budu prožívat ty krásné chvíle, co prožívám při každé četbě. Zkuste to i vy... Pro vnímavé čtenáře doporučuji od 10.věku dítěte.

VARADAY Desmond, Gara Jaka, příběh geparda, nakl. Orbis, 1968. Z angl.orig. Gara Yaka, The story of a Cheetah, vyd.nakl E.P.Dutton &Co v New Yorku v roce 1964, přeložila dr. Marie Grünfeldová. 108 stran, 32 stran čb přílohy, 4 strany barevné. Edice Vědění všem. Náklad 23 000 výtisků, 1.vydání

Na tuto knihu mám krásné vzpomínky. Četl jsem jí v dětství sedmkrát a nyní asi před půl rokem poosmé. Často jsem si jí půjčoval na chatě od paní dr. Havlové, až nakonec mi jí věnovala. Mám v knize dedikaci, „Milému Pavlovi k 12. narozeninám za jeho zájem o přírodu. Havlovi. Hradišťko, listopad 1986“. Příběh se odehrává v africkém Bečuánsku (dnes Botsvana). Autor  je správce rezervace. Zachránil tři koťata geparda, jejichž matku zabil krokodýl. Dvě mláďata nepřežila, přežilo to nejsilnější, Gara Jaka. Bylo to zuřivé a vzteklé  zviřátko a tak ho jeden z Varadayových černošských pomocníků pojmenoval, „to je Gara Jaka, matka nočních příšer a duchů!“Autor zažíval s gepardicí krásné příhody, pokoušel se jí navrátit zpět do  přírody, což se mu povedlo. V knize je popisovaná africká krajina, jsme svědky chytání pytláků... Gara Jaka si našla ženicha a měla s ním mladé. Tak se návrat do  divočiny podařil. A co  mě pobavilo? Autor spočítal všechny skvrny na kožichu Gara Jaky. Víte kolik jich  bylo? 1967. No, nevím, jak to spočítal... Tuto knihu mohou číst i desetiletí.

VESELOVSKÝ, Zdeněk, Praobyčejná zvířata, nakl. Mladá  fronta, 1964, edice Kolumbus, svazek 21, ilustrace Dagmar Černá, fotografie Rudolf Pucholt, 44 příloh. Náklad 30 000 výtisků, 1. vydání, 300 stran

Poutavě napsaná kniha našeho jednoho z největších zoologů. Je to kniha převážně etologická, to znamená, že je zaměřená na chování živočichů. Hlavní kapitoly jsou rozděleny na: Jak zvířata bydlí, Denní program zvířat, O smyslovém životě zvířat, zvíře jako kořist a nepřítel, Problémy výživa zvířat, I zvířata spí, Denní toaleta zvířat, Jak se zvířata rozmnožují, Společenský život zvířat. Při čtení této knihy ani nepoznáte, že se jedná o učebnici etologie. Veselovský, pokud to není ryze odborná publikace, vždy takto představuje svět zvířat. Dnes se tomu říká, že je populizátor vědy. A to neumí každý, to jest napsat odborný text čtivou formou. Tuto knihu čtu  vlastně neustále. A všem ji doporučuji. I malým čtenářům od 10 let.

VESELOVSKÝ, Zdeněk, Ptáci a voda, Academia, 1987, edice Živou přírodou, fotografie autor, kresby autor,132 stran textu, 25 obr v textu, 12 barevných příloh (81 obr), 1. vydání, 30 000 výtisků.

Jak název knihy napovídá, autor se zde věnuje studiu vrubozobých, které tolik miluje. Pojmenování kapitol mluví za vše: Přizpůsobení k životu ve vodním prostředí, Plavání a potápění, Voda a ptáci, Vrubozobí. Kniha není popisem jen „kachen a hus“, ale i ostatních druhů opeřenců, kteří žijí u vody. Autor nás seznamuje s ekologií vodních ptáků. Jak se pohybují ve vodě, pod vodou , u vody, čím se živí, tahy vodních ptáků, přizpůsobení chladu či horku. Kniha se čte dobře, jak je dobře napsaná, ale musí se číst pomalu. To u Veselovského je zcela normální, kniha plná informací poskládaná v dobře plynoucí četbě. 130 stran textu se přečte během dne, jak dokáží mnozí zdatní čtenáři, ale vstřebání informací by bylo velmi omezené. Milovníkům ptactva a ekologii vodního prostředí velmi doporučuji. Moc hezká monografie

VESELOVSKÝ, Zdeněk, Výlet do třetihor, Mladá fronta, 1986, edice Máj, kresby a fotografie autor, mapky nakreslil Stanislav Holeček, odbornou revizi provedl RNDr. Ivan Heráň, CSc., 320 stran textu, náklad 83 000 výtisků, 2., rozšířené a přepracované vydání (1. v Kolumbusu)

Autor není paleontolog a do žádných třetihor se tudíž nevydáme, ale vydáme se na kontinent, který je velmi starobylý a to je Austrálie. Profesor Veselovský se tam vydal, aby čtenáři přiblížil přírodní svět u protinožců. Seznámíme se s klokany, koaly, ďábly, vombaty, dingy, husicemi královskými, tabony a mnohými jinými druhy zvířat z australské zoogeografické oblasti. Kapitoly: Země, kde je všechno obráceně, Klokan, zvíře heraldické, Koala a ti druzí, Setkal jsem se s ďáblem, Terra psittacorum, Vzorní otcové, V ornitologickém ráji Humpty Doo, Tančící Orfeus, Zajatcem oceánu, Závěrem – člověk a zvíře. Autor projel větší částí Austrálie, takže se přírodopisný sujet promíchává trošku i s cestovatelským. Opět se jedná o knihu, kterou lze čísti jen pomalejším tempem, protože obsahuje veliké množství informací z bionomie a ekologie zvířat. V úvodu Veselovský píše: „Lidé mají různé sny. Mým odvěkým přáním bylo navštívit Austrálii. Přečetl jsem již v dětství všechny knihy o této zemi, které se mi dostaly do rukou, a stal jsem se vášnivým obdivovatelem jejích přírodních krás a zajímavostí.“ A měl štěstí, dostal se tam. „ Jednoho normálního dne, mi přinesl listonoš tlustou obálku... dopis ředitele zoologické zahrady v Sydney sira Edwarda Hallstroma...“ I tak se plní sny. A z jedné takové cesty se napsalo 320 stran knihy. Doporučuji si tuto knihu v antikvariátu sehnat, je tam za pár kaček a vydat se do této zoologicky zajímavé oblasti světa...

4) HOVORY O KNIHÁCH

Hovory o knihách. Knihy, publikace, spisy, atlasy, romány, prózy, poesie, sbírky, klíče, obrazové publikace, slovníky, encyklopedie, knihy naučné a poučné, encyklopedické slovníky, antická knihovna, knihy pro zahřátí duše, kniha, přítelkyně v osamění, kniha učitelka, knihy na cesty, knihy, ze kterých dýchá historie a vyvstávají vzpomínky... To jsou mé knihy. Knihy se čtou od první stránky do konce, knihami se kocháme, některé knihy lze číst na přeskáčku, v jiných hledáme poučení a encyklopedická hesla, hledáme v nich krásnou naší češtinu a její poesii. Hovory o knihách, to jsou malé fejetonky, nebo spíše drobné střípky vzpomínek, snad i poučení, ale hlavně vyznání lásky ke knihám. A také jedno velikánské přání, naučit děti a mládež číst. Naučit je, aby nehledaly informace převážně nebo jen na internetu, ale v tištěných publikacích. Ano, je jiná doba, doba, kdy kliknete myší a v počítači je milionkrát více informací. Ale... Umí děti třídit informace, zvažovat, pracovat s textem, umí si děti nalézt jen tu jednu či dvě informace a počítač zavřít jako se jednoduše zavře kniha? A co když nejde elektrický proud, dojde baterie v tabletu, v elektronické čtečce, vypne se internet... Pak mají děti  ve škole a v zájmových kroužcích výmluvu, mně nešel internet, mamka mi zakázala počítač... A co pak? Sáhnu  do knihovny, vyndám příslušnou knihu a informace si najdu. Nebo si zaskočím do veřejné knihovny, potkám se s přáteli a spolužáky, jsem v kontaktu s živými lidmi. Totiž ty děti co čtou, lidé co čtou, mají daleko  lepší vyjadřovací schopnosti, mají o čem hovořit a nehovoří jen o počasí a co sousedka vařila k obědu, mají lepší představivost, rozhled a názory. Dělám s dětmi již několik let a něco již o tom vím. A také vím, že se o čtení a nečtení hovoří často, vedou se diskuse a neustále se šije do malých človíčků, aby četli a četli, a jestli číst nebudou, budou hloupoučcí. A také vím, že přemíra neustálého musíš, měl bys, čti, koukej číst... to jen může od věci  odradit. To příliš nemotivuje. A stejně číst nebudou, naopak. Na to si každý musí přijít sám. Ale na co kolikrát nepřijde sám, je ta cesta, ta cesta, se někam dostat a posunout. A to dělají vzory, takové ty lidské vzory, které jdou příkladem a tu pěšinku jen naznačí. A pak jdou, ti lidé, malí či velcí, již samostatně a tu nádheru a lásku najdou. To se týká mnoha odvětví lidského konání. Mně také bylo jednou ukázáno a já pak šel již sám. A tak jednou třeba i já někoho správně nasměruji. To by mě opravdu potěšilo. Tak koukejte číst!!!! :))

Listování první

Knihy miluji od malička. Dostával jsem je od rodičů a prarodičů k narozeninám, ke jmeninám, pod vánoční stromeček. Neuměl a neumím si  představit Vánoce bez  knihy pod stromečkem.  Pamatuji si, jak mi nosila knížky moje babička, která tenkrát dělala v Československé státní bance. To již voní dávnou minulostí, jak si uvědomuji, když to nyní  píši. Spravovala účty nakladatelstvím a myslivcům. Tak jí pro vnoučka tyto  státní  organizaci občas daly nějakou  tu publikaci. Dnes se tomu  říká  sponzorský dar. A tak se malý Pavlík často těšil z nějaké té vůně knihy. Čas neúprosně letí, lidé stárnou, však knihy ne. Knihy mě provázejí po celý můj život. A budou mě provázet až do  hrobu. Vždy si  na ně najdu nějaký ten peníz. Pokud bude na chléb a nájem a na knihy, bude dobře...

Listování druhé

Vánoce a knihy. Nebyl snad rok, kdy jsem pod vánoční stromeček nedostal knihu. A to byly smutné Vánoce. Pod hromadou balíčků jsem vždy vyhlížel ten pravý. Ten placatý, tvrdý, obdélníkový či čtvercový, kde je z jedné strany půlkulatý a z druhé je tam typický žlábek. Znáte to, když před rozbalením jako slepci ohmatáváte dárek, děláte překvapené co to tam asi je. Vezmete balíček tvrdoně, to  je pro dítě o hodně zajímavější, než měkoň, v tom je nějaká zrada ponožek či tepláků. V dospělosti je to již jiné, ale dítě tragédie. To je přeci jasné, ponožky Ježíšek nosit nemusí, to koupí rodiče, Ježíšek má nosit knihy a hračky! Očka mi zářila, když tam ležel slibně vypadající balíček, navíc nesl mé jméno, měl ten správný tvar a váhu. A když jich tam bylo více, tím lépe. Ježíšku, ty jsi úžasný. Dychtivě jsem balíček rozbalil... Je tam... kniha!

Listování třetí

Nevím, kde se zrodila má láska ke knihám. Kdy, to vím, od malička je miluji. Ale kdo mi dal do vínku ten obdiv, když uvidím pěknou knihu, to vskutku nevím. Oči  mi září a musím ji mít. V mé rodině čte jen můj otec. Jinak nikdo. Je to  zajímavá věc, je to zkrátka ve vás. Nejednou si říkám, jak  je to možné. Něco lze odkoukat, někdo vám poradí, ukáže, poučí vás, ale bez toho základu cítit tu lásku ke knihám, to již musíte zřejmě mít v sobě. Ve mně značně posílili lásku a úctu ke knihám sousedé u nás na chatě. Byli to literární vědci, překladatelé, lingvisti, lexikografové a textologové a nesmírně skrovní lidé, manželé Havlovi. Objevili ve mně lásku k tištěnému slovu a tak mě zahrnovali vypůjčenými knihami. U nich na chatě bylo tisíce publikací, doma na Jižním Městě v Praze snad ještě více. A z různých oborů. Z jazykovědy, poesie, výtvarného umění, knihy o přírodě, knihy české i cizojazyčné, knihy vlastenců, lexikony, slovníky, encyklopedické slovníky a mnoho jazykovědných slovníků.. Až zrak přecházel. Když jsem to poprvé uviděl, byl jsem unesen. To bych chtěl jednou mít. Tisíce knih. Sáhnout do své knihovny a pokaždé najít co potřebuji. Byl jsem desetiletý klučina, který netušil, že za třicet let budu mít na dva a půl tisíce knih také. Mým přátelům bylo kolem šedesáti let, v době, kdy jsem je poznal... Kolik knih budu ještě jednou mít?

Listování čtvrté

Nikdy jsem si moc nekupoval knihy na tzv. jedno přečtení. To je většina dnešních románů. Prázdné, bezobsažné braky, které plní regály knihkupectví. Nebo knihy plné fotografií s mizernými texty. Nějaké jsem přeci jen dostal jako dar, jiné jsem si i koupil. Jsou to knihy, které přečte jednou a pak se k nim již nedostanete. Zbytečně zabírají místo v knihovně, často se z nich nepoučíte, pokud je nepůjčujete, jsou zbytečné. Neříkám k ničemu, ale já to tak cítím. Je to můj čistě osobní názor, nikomu ho nevnucuji, cítím to tak jen já. A na to mám právo, ne?

Listování páté

Když se mě lidé ptají jakou knihu či knihy o přírodě si mají koupit, často odpovídám, ty starší v antikvariátu. Když jsou staré, namítnou... Ano, jsou staré a starší, jistě jsou tam i zastaralé vědecké poznatky. Ano, jsou. Ale jsou tam vždy opravdové základy přírodovědné vědy. Jsou to čistě původní texty českých autorů a vědců. Jsou to knihy, které jsou buď kvalitně přeloženy s lektorským dohledem, tedy ověřené a byl přehlédnut text odborníkem. To je velmi důležité. V současné době se šetří na úkor kvality. A tak se na pulty knihkupectví dostávají knihy naoko velmi lákavé, ale většinou obsahově plytké a povrchní. A tak  často čteme, že ten či onen druh je u nás vzácným druhem. To jen překladatel zapomněl doplnit informaci o pravém výskytu u nás. Ale vycházejí nové velmi kvalitní knihy, ale chce to umět vybírat. Hlavně mě mrzí, že pulty zaplavují povětšinou knihy překladové. Ty původní české zřídka. Knihy v antikvariátu jsou levné či levnější a pořídí-li si mladý přírodovědec pár knih o přírodě (tak alespoň 50 publikací), má slušný základ na nalezení informací o živé přírodě...

Listování šesté

Asi jako většina mladých přírodovědců, začínala se mně plnit knihovnička knihami o lese a myslivosti. Té bylo a je všude dost. Šoulat se lesem, poznávat zvěř, chránit zvěř, umět se pohybovat po lese, lukách a polích, být oděn v zeleném oblečení, chodit ven při kuropění, šoulat se tmou a dívat se na tok tetřívků a tetřevů, mít šikovného opravdového psa. Vůně lesa, jehličí, vůně luk a pastvin. Pak knihy s vůní exotiky, to většinou z Afriky. Sloni, gazely, žirafy, krokodýli. Vůně dálek a dalekých obzorů. Jet v landroveru po savaně a buši, projet vádím a pouští, sedět na jeho střeše a do deníků zapisovat pohyby pakoní a smeček lvů, které je následují. Být ochráncem zvěře, chytat pytláky, dívat se na zvěř u  napajedel, spát v bungalovu, vyprávět si  u ohně s černochy povídky a zkazky a pohádky, lovit zvířata pro zoo. Jedny z mých prvních knih právě byly o lese a Africe. A mým vzorem byl Josef Vágner a Zdeněk Veselovský. A Veselovského, Volfova a Felixova kniha Všední den v pražské zoo byla také již v mé již delší řadě knih v knihovničce...

Listování sedmé

Klíč k určování našich ptáků v přírodě od dr. Baláta. Tato kniha je má srdeční záležitost. Dodnes se vidím, jako dvanáctiletý kluk chodící do ornitologického kroužku, kdy nám vedoucí oznámil, že vyšla převratná kniha ornitologická. Jel jsem potají před kroužkem na Václavské náměstí k Academii (ač jsem nesměl, měl jsem jen jezdit  trasu Smíchov-Stodůlky, do kroužku a zpět) a tam jsem ji uviděl. Díval jsem se na ní jako mladý muž na vnadnou modelku, byla tam vystavená za výlohou a stála neuvěřitelných 62 kčs! A já měl doma jen něco okolo padesáti korun. A jak to mám dodnes, musím jí mít hned! Co když mi jí prodají? Byl jsem jako mladý Seton, který také chodil kolem výlohy a díval se na knihu o ptácích Sev. Ameriky a Kanady. Jel jsem domů šťastný a smutný zároveň. Naši mě v knihách moc nepodporovali, vyjma vánoc, a tak jsem musel jednat. Proběhl jsem pražské Stodůlky, kde jsem tenkrát bydlil, našel pár vratných láhví, které se povalovaly po sídlišti a prolezl jsem telefonní budky. Starší to budou znát, byla tam jako podlaha dřevěná rohož a ta, když se nadzvedla, byly tam poklady! A tak jsem na vytouženou knihu měl. A nyní počkat do příštího pondělí, kdy byly kroužky a tu knihu si zakoupit. To byla muka. Neprodali jí? Naštěstí ne. Třímal jsem těch dvaašedesát korun (samé drobáky!) a kniha byla má. A cestou na Smíchov jsem si v ní listoval a četl...

 

5) CITÁTY, ÚRYVKY Z  KNIH ANEB  SLOVNÍ  POHLAZENÍ PRO  PŘÍRODOVĚDCE

Milý  Františku  Frici, byl  jsi  kouzelník zeleného  světa, který  dovedl  čarovat. Co  to  říkám - dovedl -dovedeš! Protože tvou  tělesnou  schránku  jsme sice pohřbili, ale ty jsi  stále s námi, právě proto, že umíš čarovat, svými  slovy a větami. Nasloucháme ti, a hle, tancují kolem  nás tetřívci, bubeníci  slatin, má se k  nám  lišák  Robin..." Jaromír Tomeček, předmluva na obalu knihy Františka Frice Mysliveckou stezkou

"Jsme zajedno s pražským ořešníkem. Tři  jeho  bratříčci roznesli  tvé  hliníkové  kroužky do  širého  světa. Čtvrtého  vychovals doma, vyrostl  z  něho  kropenatý  šviháka nyní  tráví  své  dny ve voliéře pražské  zoologické  zahrady..." Jaromír Tomeček,  předmluva na obalu knihy Františka Frice Mysliveckou stezkou

 

Webová stránka byla vytvořena pomocí on-line webgenerátoru WebSnadno.cz